Studium v Maastrichtu? Víc času v knihovně než v hospodě
„Hello everybody, I am Petr Polák, I come from the Czech Republic where I did my bachelor in Economics and I am here for my Erasmus exchange semester.“ To bylo mé klasické a nudné představení se ostatním studentům ve skupině na počátku každého předmětu během studia v Maastrichtu na School of Business and Economics. Maastricht byl sice při podávání přihlášky na druhém místě (mojí prioritou byl Amsterdam), ale jsem rád, že to tak dopadlo. Důvodem, proč jsem chtěl do zahraničí vyjet, nebyl další řádek v „CVčku“, ani touha po nabírání „zahraniční zkušenosti“ (strávil jsem rok v Německu na střední škole). Přál jsem si změnit prostředí, udělat si pauzu a nabrat novou energii do magisterského studia na IES. (Pokračování textu…)
Probouzet se v hlavním městě Alp nikdy neomrzí. Výhled na horskou střechu je proměnlivý a vrtkavý, téměř jako by každou noc někdo měnil kulisy. V září jsem vstávala s výhledem na sluncem zalité skály, v říjnu se začaly kopce halit do ranních mlh a právě teď přechází bílé, sněhem pokryté vrcholky v barevný ohňostroj podzimního listí v údolí. A takový je i celý Grenoble, zasazen v jihovýchodní Francii v regionu Rhône-Alpes… je tu vše, jen ne nuda. 
Horko, andaluský temperament, kopa studentů a samozřejmě tapas. I tak se dá ve zkratce popsat studium v Granadě. Jako svou destinaci si ji určí velké procento studentů Erasma. Tolik, že Granada o sobě hrdě tvrdí, že do ní přichází nejvíc „Erasmáků“ z celé Evropy.
Hlavním důvodem, proč studenti vyjíždějí na „Socrata“, je samozřejmě výuka na zahraniční univerzitě, ta se později vyjímá jako zajímavá kolonka v našem curriculum vitae. Právě z tohoto důvodu jsem si ke svému zahraničnímu pobytu zvolila místo, které leží, řečeno jazykem, kterým jsem tam půl roku mluvila, „in the middle of nowhere“. Suomessa je městečko uprostřed nehostinného Finska, a kromě jednoho březnového víkendu, kdy se koná Světový pohár ve skocích na lyžích, tam nezavítá ani živáček. Na připomínku pana Schneidera, která padla při výběrovém kole, že tam bude tma a zima, jsem reagovala myšlenkou, že to nevadí. Sedět v knihovně se přece dá za jakéhokoliv počasí. 
Poslední únorový den je pro každého zájemce o studijní program v zahraničí Erasmus nejzazší termín pro podání přihlášky. Tentokrát ale mezi některými zájemci panovaly zmatky. A důvod? Studenti na poslední chvíli zjistili, že univerzita, o kterou se uchází, umožňuje studium pouze buď v rámci bakalářského, anebo magisterského studijního programu, a museli tak narychlo měnit svá rozhodnutí. 
I když jsem tomu před svým odjezdem na Erasmus do Berlína nevěřil, je to tak. Jak na nějaké výrazné zlepšení němčiny, tak na poznání Berlína se všemi jeho čtvrtěmi, historií, lidmi a studenty, které tam každodenně potkáváte, je potřeba alespoň rok. Ale i za těch šest měsíců jsem rád a musím říct, že téměř vše, co mě tam potkalo, předčilo mé očekávání. Tedy kromě jídla v menze a studentského života na koleji…
Studijní či pracovní pobyt v zahraničí je v poslední době považován za součást vzdělání, za téměř nutnou položku v životopise zájemce o lepší pracovní pozice. Šance takovou zkušenost získat je přitom pro studenta VŠ mimořádně vysoká. Nejjednodušší cestou pro první „výjezd“ je program Erasmus/Socrates, přestože výše stipendií se oproti dřívějším letům snížila, což může studentům trochu znepříjemnit situaci. 
Dánsko je údajně nejstarším královstvím světa s vlajkou používanou nepřetržitě od roku 1219, kdy během jedné bitvy spadla z nebe a zřejmě jako deus ex machina zajistila obrat v pro Dány skoro prohrané bitvě. Od té doby se jí Dánové nevzdali a nějakou dobu její vzor používali dokonce i na vojenských uniformách, které tímto vstoupili do dějin jako nejvíce nepraktické. Pro ty, co by zmiňovaný vzor snad neznali, přidám, že se jedná o bílý kříž v červeném poli.
Nahrávání ...