Jak se učí žurnalistika ve světě
Studium žurnalistiky. Někteří ho považují za ztrátu času, jiní by se za něj bili do krve. Žurnalistice na FSV je vytýkáno přílišné zaměření na historii či málo praxe. Jak jsou na tom budoucí čeští novináři ve srovnání se studenty v zahraničí?
Ve Finsku se dá žurnalistika studovat na třech školách – v Tampere, Helsinkách a Jyväskyle. V Tampere má tento obor nejdelší tradici, učí se tam již více než padesát let. Univerzita v Helsinkách na obor každý rok přijímá 20 studentů, kteří si ale ještě musí vybrat další obor jako ekonomii či politologii. „Studenti přeci potřebují znát to, o čem budou psát,“ myslí si vyučující Henrika Zilliacus- Tikkanenová.
V prvním ročníku absolvují studenti teoretické a historické předměty, dále pak chodí na kurzy praktické, kde si vyzkouší práci v tisku, televizi, rádiu či internetovém médiu. Tedy ne jako jejich kolegové z FSV, kteří si ve druhém ročníku vyberou buď specializaci „tisk“ nebo „audiovizuální média“. „Navštěvují všechny kurzy. Jak by jinak mohli pracovat v různých typech médií?,“ ptá se Henrika Zilliacus-Tikkanenová. Univerzita v Tampere navíc nabízí podobor fotožurnalistika, kde se studenti učí jak základům fotografování, tak i následné grafické úpravě.
Kurzy vedou lidé působící v médiích, i sami vyučující z fakulty v médiích pracovali nebo ještě pracují.
Všechny finské univerzity navíc od studentů požadují tříměsíční praxi v médiích, zatímco v Praze si stačí odpracovat jeden měsíc. „Ale stává se, že někteří už se po praxi ve škole neukáží,“ vypráví vyučující.
Jedno- nebo dvouoborově?
Co se týče oborového zaměření, studium žurnalistiky se od toho pražského příliš neliší na univerzitách v Belgii či Nizozemí. Josipe Popkenová je ve třetím ročníku bakalářského studia na univerzitě v holandském Zwolle. „Naše škola nenabízí dvouoborové studium. Ale je určitě lepší, když je člověk zaměřen ještě na další obor,“ přemýšlí Josipe. „Máme během studia jen různé úvody do věd jako ekonomie, politologie,“ říká její spolužačka Alette Hofseengeová.
Sophie Fluytová, studentka magisterského oboru žurnalistika na univerzitě v Bruselu, si naopak myslí, že jí jednooborové studium stačí. „Teorii a úvody do dalších věd jsme měli v bakalářském programu, nyní děláme pouze praktické věci. Letos mám rozhlas a televizi, příští rok se pak zaměřujeme na tištěná média,“ dodává Sophie.
Práce při škole? Není čas!
Budoucí novináři z Fakulty sociálních věd většinou již během prvních let svých studií pracují v médiích, ale studenti ze zahraničních univerzit se víceméně shodují v jednom – na práci novinářů nemají při studiu čas. „Znám pár spolužáků, kteří v médiích pracují, ale já bych to nestíhala,“ říká Josipe. S tím souhlasí i Nina Moisiová z finské Jyväskyly. „A v našem městě navíc nejsou ani pracovní příležitosti,“ dodává.
Ani belgičtí studenti nerozširují příliš často novinářské řady. „Moc takových lidí neznám. Náš zimní semestr byl navíc hodně časově náročný, točili jsme reportáže a rozhovory, nad prací jsem ani nepřemýšlela,“ uvádí Sophie.
Práci při studiu si vyzkoušel Chan Lok Ming z Číny. „Dělal jsem televizního reportéra v jedné stanici v Hong Kongu, ale musím říct, že jsem byl jedním z mála.“ Podle něho škola rozhodně není dostačující. „Základy novinářské práce určitě pomáhají, ale život není škola,“ říká Chan Lok.
Absolventi mívají problémy
V Hong Kongu pracují jako novináři zejména mladí lidé. Důvod je prostý – peníze. „Je to dobře dostupná, ale špatně placená práce. Okolo třicítky si lidé většinou hledají lepší práci,“ vysvětluje Chan Lok.Nízký věk novinářů nejspíš přispívá i k tomu, že je veřejnost vnímá negativně.
Problémy s hledáním práce budou naopak mít absolventi belgických a nizozemských škol. „Sehnat místo v redakci je v Belgii velice obtížné, mladí lidé v médiích často dělají jen pomocné práce,“ říká Sophie. S tím souhlasí i Josipe: „Absolventi bývají bez trvalé práce, většinou jsou na volné noze a někam přispívají.“ Podle Henriky Zilliacus-Tikkanenové souvisí nedostatek práce s finanční krizí. Absolventi univerzity v Helsinkách prý dříve neměli problém sehnat práci. „Ale některá média zkrachovala. Aby se média udržela, musí nabízet něco víc než ostatní, nějakou přidanou hodnotu,“ uzavírá vyučující.
Hana Vorlová
studentka 3. ročníku žurnalistiky, nyní na Erasmu – University of Helsinki