Sociál

Sociál zapomíná, odkud vyrostl

Tento krátkodlouhý útvar zabývající se reklamou na KSČM uveřejněnou v minulém Sociálním čísle původně vůbec neměl vzniknout. Celý „spor“, jehož se týká, může být chápan jako nafouklá bublina, jako laciné antikomunistické hašteření, jako tahání bubáků z pytle nebo vůbec něco plytkého a povrchního, co si nezaslouží nějaký komentář. Redakce si však po menší vlně protestů vyžádala nějaký názor z davu, nějakou (jak mi bylo doslova řečeno) „široce sdílenou kritiku“. Následující slovní exhibování se tedy bude pokoušet mluvit nejen za mě, ale i za jiné protestníky.

Tedy k věci. V minulém čísle jsme kromě fotek hezkých studentek a fotek neméně zdatného Václava Moravce mohli zahlédnout několik inzercí a reklam. Ta na straně 11 však jisté části čtenářů jaksi nevoněla. Byla to reklama na KSČM. A teď tedy přichází otázka. Smí se to? Nebo lépe řečeno: je správné dávat do studentského časopisu politickou (a hezky předpojatě podotkněme: „navíc komunistickou“) reklamu? Podle svého vyjádření totiž redakce má naprostou volnost, co se týče výběru inzerce.

Sociál je časopis, který, jak mám možnost pozorovat, je takový mazlíček fakulty. Opominu jeho kvalitativní stránku, zda se mu daří tvářit se jako sofistikovaný a moderní časopis, i když to s problémem úzce souvisí. A to tak, že se, navzdory jeho na fakultní poměry asi úspěšnému postavení, dosud nevymanil ze dvou zásadních skutečností. Je to časopis podporovaný školou všemi možnými způsoby (reklama, prodej, webhosting apod.) a (a to je důležitější) je to časopis studentský. Tato fakta teď chytře uvádím na úvod, protože se mi později budou náramně hodit.

Nevole proti reklamě na komunistickou stranu může mít spoustu různých příčin. Počínaje našimi vědomostmi o komunismu jako takovém, konče třeba tím, že nám to řekli v televizi, že ty rudé nemáme mít rádi. Společným jmenovatelem těchto negativních emocí je špatná zkušenost se symbolem, které slovo komunismus znamená. A právě tak, že slovo komunismus nechápu jen jako termín pro ideologii, ale i symbol všeho, co s sebou nesla, je celkem pochopitelné, že nemám rád jeho propagaci. To je další teze.

Redakce se hájí tím, že nabízí inzerci legálním subjektům. Jakákoli reklama je pro ní z ekonomického hlediska výhodná a jakékoli cenzurování reklamy jí přijde nerozumné, vzhledem k tomu, že svobodní lidé, vysokoškoláci, si přece nějaké filtrované názory nezaslouží a sami si nejlépe vyberou. S tím se nedá nic jiného než souhlasit. Rád věřím, že studenti jsou tak liberální. Jsou tak liberální, že do svého časopisu dají propagaci hnutí, které s nimi v historii několikrát pěkně zametlo. Tam je jádro toho chlupatého, čemu se mu říká pudl.

Jako časopis studentský totiž vychází z nějaké souvislosti. A nese si svůj (vznešeně to nazvěme) díl morální odpovědnosti. Jde to dohromady? Komunismus (tedy KSČM, ať se nám to líbí nebo ne) a zároveň vysokoškolský student? Zrovna čeští studenti by mohli vyprávět, co si v nedávné době užili právě s maminkou dnešní Strany Čech a Moravy.

Někdo může namítnout, že je to výsadou svobodné společnosti, že jsou zde zaručeny svobody názorů. Dobře. Proč si židovská komunita do svého magazínu Věstník nedá reklamu na nějakou neonacistickou stranu? Mohla by, ale neudělá to. Nikdo jí to nezakazuje a právo na to má. Prostě, neudělá to. A přesně takový vztah jaký je mezi židy a neonacisty (nebo jinými krajními nacionalisty, chcete-li) vidím i mezi studenty a komunisty.

Právě proto, že Sociál není nějaké čistě komerční médium. Právě proto, že není existenčně závislý na inzerci. Ať se tváří jak chce, jde stále o dobrovolný a iniciativní projekt, který nemusí stavět ekonomickou stránku na první místo. Pokud média mají nějakou hlavní myšlenku, nějaké směřování, mám to brát tak, že Sociálu je jedno, co propaguje, hlavně, že jsou za to peníze? Zvlášť, když se tento inzerát promítne do celkové ceny výtisku jen pár korunami?

Abychom se už konečně dobrali konce. Reklama na KSČM mi v Sociálu vadí. Uráží mě (ano, je to silné slovo, ale na místě). Uráží mě to jako skauta, jako studenta, možná (budoucího) žurnalistu, uráží mě to jako syna svých rodičů. Jako člena všech těchto i dalších skupin, které byly nějakým způsobem postiženy komunismem a jeho propagace prostřednictvím KSČM je mi alespoň na stránkách Sociálu nepříjemná.

Na závěr se tedy znovu ptám: jde reklama KSČM dohromady se studentským časopisem? Není hanba ušetřit jednu dvě nebo tři koruny na tom, že popřu část své historie a tím pohřbím osudy lidí, kteří obětovali část svého života za nějakou myšlenku? Za svobodu, za odpor proti totalitě. Má to pro mne hodnotu několika drobných? Ne, mně to svědomí nedovolí. Ale přeci jenom… jsem asi jen naivní idealista.

Související články:
Reklama KSČM není v rozporu s dobrými mravy