Sociál

Komu svěřit PR fakulty? Sedláčkovi!

Ekonomové s ním rádi chodí do hospody. Média a ženy ho milují. Vždycky se totiž usmívá a místo složitých souvětí plných nesrozumitelných termínů a kamenného kravaťáckého výrazu dokáže o ekonomické krizi vyprávět tak, že tomu rozumějí i naše babičky. Ano, Tomáš Sedláček „jede“ a fakulta by si ho měla hýčkat. Anebo ne?

Radil Václavu Havlovi, univerzita v Yale ho nazvala „hot mind“. Poslední dobou je všude. Na obrazovce, na monitoru, v novinách, v časopisech. Není to tak dávno, co jím chtěl Jiří Čunek nahradit ministra financí Kalouska. Jen několik dní nato „prosákly informace“, že možná povede svůj vlastní pořad na Nově. Mezitím jej premiér obsadil do Národní ekonomické rady vlády (NERV).

Samotní ekonomové občas aktivity svého kolegy s příznačnými zrzavými vlasy sledují se skřípěním zubů. Na webu ihned.cz se před dvěma týdny strhla hotová slovní bitka, když Sedláček deklaroval, že by ekonomové měli místo matematickému modelování dát spíše přednost normativním přístupům.

Martin Gregor na svém blogu Tomáše Sedláčka docela trefně nazývá „chodící PR mašinou“. „O schopnostech Tomášovy sebeprezentace…hovoří i to, že s nulou publikací v odborných časopisech a bez doktorátu se protlačil mezi čtyři evidentně kvalitní mladé ekonomické badatele na stránky časopisu Yale Economic Review,“ píše zástupce ředitele IES o svém někdejším spolužákovi.

Vystřílel si Tomáš Sedláček své ostruhy spíše jako showman než ekonom? Taková otázka je zřejmě nesmyslná. Sedláčkův příběh nám přesto dává jednu velmi cennou radu.

Nestačí, aby fakulta jen skvěle učila a provozovala kvalitní vědu. Pokud chceme, aby přitahovala ty nejlepší a nejzapálenější mozky z celého regionu a střední Evropy, aby pro veřejnost a sponzory byla synonymem pro nejvyšší kvalitu a v novinových hitparádách obstála v konkurenci všech těch sociologií z Brna, ekonomií z Pardubic a obskurních „Planet vzdělání“, potřebujeme být více jako Tomáš Sedláček. Tedy nejen erudovaní, ale… sexy.

Navenek fakultu nemusejí zastupovat nejimpaktovanější chairholdeři, které tady máme. Ti ať se věnují tomu, v čem opravdu excelují - tedy vědě a jejímu zprostředkování dalším generacím. Jejich výsledky nechť reprezentují lidé, kteří zase umějí sehrát dobrou show.
Nenechme se ale zmýlit. Aby takový model fungoval, je třeba splnit jednu základní podmínku. Obě skupiny musejí svou práci dělat správně a na sto procent. Jinak neuspěje ani jedna z nich.

Autor: Martin Polívka, student IMS