Jak Sedláček neobhájil disertaci
Makroekonomický stratég ČSOB a člen NERVu neprošel se svou disertační prací malou obhajobou. V upravené podobě ji vydal knižně – a prodává se jako bestseller.
Malá obhajoba doktorské práce Tomáše Sedláčka „Ekonomická antropologie – Ekonomie dobra a zla“ proběhla na konci dubna. Autora provázely tři obecně kladné oponentské posudky a doporučení vedoucího práce, profesora Sojky (zesnul v květnu tohoto roku). V oborové radě ale práce vyvolala pořádný rozruch a ostrou výměnu názorů. Nakonec o jediný hlas neprošla.
Tomáš Sedláček přitom není neznámým pojmem nejen v odborných kruzích a na naší fakultě. Díky jeho angažovanosti v médiích ho zná i veřejnost, což mu na FSV vyneslo titul „PR mašiny“. Má za sebou zvučnou minulost - za dobu svého studia na IES se mimo jiné stal stipendistou Yale University, anebo působil jako poradce prezidenta Havla. Úspěšné završení doktorandského studia si ale v dohledné době do životopisu zřejmě nezapíše. Plány mu zkazila nepodařená obhajoba.
A přece se točí…
Kontroverzní práce kritizuje mainstreamovou matematizující ekonomii. Sedláček podle svých slov sice matematiku považuje za jeden z pilířů výuky i ekonomického výzkumu, svým přístupem však odkazuje na skupinu kantorů v čele s profesory Sojkou, Koubou a Mlčochem, kteří vyučují nedogmatický výklad exaktní ekonomie - vždy v kontextu a po zralé úvaze.
Tito odborníci sami sebe s oblibou označují jako „kecací“ ekonomy a rozpor mezi nimi a „matematickým“ křídlem IES je známá věc. Sedláček proto musel počítat s otevřenou kritikou a negativními ohlasy. Tím podivnější se zdá polooficiální forma, jakou se o ortelu své práce dozvěděl: dostalo se mu pouze ústního vyrozumění na chodbě před učebnou.
„Není možné, aby na jakékoliv fakultě Univerzity Karlovy existoval systém, kdy student dostane tři kladné oponentské posudky a oborová rada mu to zařízne.“ Tomáš Sedláček
Představitelé komise se hájí několika argumenty. Jednak měl Sedláček podstoupit „malou obhajobu“ nejpozději do sedmi let od zahájení studia, což nesplnil. Také některé posudky oponentů nebyly zcela validní – docent Íša například práci bezvýhradně chválil navzdory očividným nedostatkům.
Hodnotitelé ovšem nepokrytě přiznávají, že hlavním důvodem byla sporná vědecká hodnota „kecací“ práce. Několik doktorandských studentů IES údajně hrozilo odchodem z fakulty, pokud jako obhajoba disertace projde taková „fraška“.
Foto: Ondřej Blažek
Veřejnost přijala Sedláčka s nadšením
Neodborné publikum práce na rozdíl od akademiků oslovila. Sedláček totiž svoji disertaci rozšířil o některé kapitoly, přepracoval do populární formy a vydal pod názvem Ekonomie dobra a zla . Kniha vyšla letos na jaře a zejména díky čtivému jazyku se ihned vyšvihla mezi nejprodávanější tituly na českém trhu.
Požár na akademické půdě se nyní alespoň částečně snaží uhasit profesor Mejstřík, ředitel IES. Sedláčkovi navrhl, aby práci prohloubil, vyřešil některé nedostatky a přepsal do angličtiny. Podle všeho totiž mají o spis zájem už i potenciální zahraniční vydavatelé.
Tomáš Sedláček s tímto scénářem souhlasil. Na základě výsledků přijímacího řízení je tedy letos znovu studentem prvního ročníku PhD studia. Práci by snad mohl znovu obhajovat již příští rok. FSV tedy zůstává věrný, ačkoli prý dostal nejednu nabídku obhájit dílo ve svém stávajícím znění jinde. „Na fakultu jsem ještě nezanevřel,“ směje se a dodává, že by k tomu nerad dospěl. Zatím věří, že se mu po přepracování disertaci obhájit podaří.
(15 hlasujících, průměrné hodnocení: 4,47 z max. 5)
Loading...
Nahrávání ...
K boji mezi matematizovanou a nematematizovanou částí IES bych rád připojil jednu poznámku o matermatizaci ekonomie. V přírodních vědách (fyzika, chemie)se často sestaví zjednodušený (rozuměj tření či úniky tepla zanedbávající) model, který je následně funkční po obohacení o tzv. realitní koeficienty (aktivitní koeficient v chemii, či koeficient prostupu tepla ve fyzice). Dané koeficienty je možno jednou pro vždy změřit, zaznamenat podmínky, za nichž byly změřeny a tabelovat. Takto získané tabulky zůstanou (v naší části vesmíru)platné po celou dobu existence planety země.
V Ekonomii to takto nefunguje, protože jakékoli koeficienty jsou časově závislé. To je známá věc, kterou „matematičtí“ ekonomové odmítají připustit a nematematičtí ekonomové na ni naopak upozorňují.
Použití matematiky je v ekonomii spíše deskriptivní než explanatorní záležitostí. Deskriptivní (povýtce většinou statistické) modely jakž-takž krátkodobě fungují, ale mnoho neříkají o podstatě problému. Klasické explanatorní modely (známe je všichni ze základních bakalářských učebnic) zase nelze vůbec aplikovat v praxi, protože jejich „realitní“ koeficienty jsou těžce časově proměnné.
Z tohoto hlediska si myslím, že použití matematiky má v ekonomii vědecké opodstatnění, ale toto opodstatnění je zcela jiné než v klasických přírodních vědách. K čemu totiž v ekonomii na rozdíl od klasických přírodních věd matematika použít nelze, je predice. I ty nejlepší statisticko-ekonometciké modely mají pravděpodobnost shody provedené předpovědi s budoucí realitou hluboko pod úrovní požadovanou pro přírodní vědy a technicko-inženýrské obory. Obávám se, že přesně toto zjištění (dokazování této hypotézy) je podstatou práce pana Sedláčka. Její zařazení bych viděl na hranici historie ekonomických teorií a ekonomické metodologie (rozhodně si na rozdíl od pana kolegy Gregora nemyslím, že jde o práci z oblasti morální filozofie - ta by musela vypadat jinak, což by pan Gregor měl vědět).
Co bych jeho práci skutečně vytkl? Ač sám upozorňuje na metodologický problém, kdy závěry jsou obsaženy v předpokladech či nekorespondují s předchozím textem podařilo se mu v práci učinit stejnou chybu. Měl bych i jiné výhrady, ale to - jak chápu měli oponenti také. Tohoto „zločinu“ se ovšem dopustil v míře zcela obvyklé pro renomované ekonomy s obhájeným PhD.
Na závěr bych se vyjádřil k oponentovi, který práci přijal bez výhrad - je to jeho názor a má na něj plné právo, stejně jako má člen komise právo mít názor, že práci něco, případně mnoho chybí. Pokud však komise může označit posudek, který neodpovídá jejím přestavám jako nevalidní a nebrat ho v potaz (jak je uvedeno v článku), pak se obávám, že na IES FSV UK není nadále co řešit, protože odmítnuta může být jakákoli práce - čistě z osobních důvodů. To je věc, kterou by asi měl řešit pan profesor Mejstřík - ukončením vědecké činnosti členů komise.
Ve svem komentu mluvis o statistickych metodach ve spolecenskych vedach. V zasade mas pravdu, ze spolecensko-vedni modely vysvetluji mene nez modely ve fyzice. To neznamena, ze nevysvetluji nic a maji nulovou predpovidaci schopnost.
Problem je, ze spolecensko-vedni data jsou „spinena“ tisici (mozna miliony, miliardami…) vnejsich vlivy. Cokoliv z nich vyvodit je proto nesrovnatelne tezsi, nez v pripade fyziky apod. V takovemhle prostredi dokaze par blbu (=nevedi, co delaji) pospinit svymi publikovanymi „vykriky do tmy“ dobre jmeno profese. Zkratka dostat v Rku „hvezdicky“ a ospravedlnit je par blaboly neimplikuje dobry model.
V laboratornich podminkach (i dobre udelanych experimentech ve vnejsim prostredi) jsou vysledky replikovatelne.
Hodne odhadnutych parametru je stalych. Mnoho se rapidne meni, rozliseni selskym rozumem vetsinou postaci. Zde opet hraje roli „blbost“ vyzkumnika(, nebo reportera). Nemuzu dnes zkratka pracovat s keynesianskym multiplikatorem odhadnutym pro CSFR 91… Jsem presvedceny, ze rada parametru v mikru (Kahneman Tversky Prospect Theory koeficienty napriklad) jsou stale a budou stale, dokud bude zemi vladnou Homo Sapiens.
Debata matematizovana vs. nematematizovana ekonomie se vedla o MODELOVANI spise nez statistickych metodach.
Modelovani opet povazuji za naprosto klicove. Modely jsou kontrola vyzkumnikova logickeho postupu vedouciho od predpokladu k zaveru.
Je relativne jednoduche presvedcit sam sebe, ze ma myslenka je genialni a vede k objevnemu zaveru XY. Modely se pisou, aby zkontrolovaly muj logicky postup. Osalit matematiku je totiz narozdil od lidskeho rozumu nemozne…
Podivej se na stare eko. clanky (Fisher, Samuelson…). Bez matematiky se ctou neuveritelne spatne. Je tezke sledovat myslenkovy postup autoru. Pak se podivej na do matematiky prepsanou verzi jejich clanku - Neni nic jednoduzsiho nez Balassa Samuelson effect (originalni nematematicky clanek je otravny…)
Matematika je v ekonomii spatny pan a dobry sluha…
O obhajobe dizertaci na IES (o cemz byl ostatne puvodni clanek) opravdu nic nevim. Tenhle koment je reakci na predesly koment, ktery ve sve prvni polovine dle meho nazoru miji podstatu problemu.
TH
Dobrý den pane kolego,
obávám se, že jste natolik zaujat matematickým uměním, že jste si můj příspěvek pozorně neprostudoval. Proto zopakuji „Deskriptivní (povýtce většinou statistické) modely jakž-takž krátkodobě fungují, ale mnoho neříkají o podstatě problému. Klasické explanatorní modely (známe je všichni ze základních bakalářských učebnic) zase nelze vůbec aplikovat v praxi, protože jejich “realitní” koeficienty jsou těžce časově proměnné.“ Takže ještě jednou (pro blondýnky) nepopírám, že v ekonomii existují funkční (krátkodobě)predikční statistické modely, které má smysl vyvíjet - např. pro bankovní sektor. Ani nepopírám, že pravděpodobně existují velmi pěkné, a pozor, pravdivé matematické explanatorní modely ekonomických vztahů mezi lidkmi, které má smysl zkoumat a vytvářet, abychom pochopili, jak se my lidé k sobě máme. Pouze konstatuji, že mezi nimi není matematický vztah, který by měl být a který běžně existuje ve fyzice či v chemii.
Máte možná pravdu, že nejsme schopni získat „čistá data“ pro výpočet „realitních“ koeficientů. Pokud je však nejsme schopni získat, neztrácejme, prosím, čas předstíráním, že to umíme 🙂 Máte možná dokonce pravdu, že mohou existovat konstanty dosaditelné do ekonometrických modelů, které pořád platí a budou platit (v této části vesmíru), ale můžete to doložit něčím jiným než vírou? Pojďte do toho, jsem tu pro Vás. Já osobně tomu nevěřím, jsem totiž katolík.
BTW, bez matematiky je skutečně velmi obtížné některé věci formulovat a to je podstatou explanatorních modelů v ekonomii, jenom bych rád, abychom připustili, že to:
a)jde i bez nich, což zkusil kolega Sedláček
b)že jsou pouze pomůckou pro výklad či vědeckou komunikaci
c)že díky predikční nekapabilitě (zkuste si, prosím, Popperovskou falsifikaci)nemají a nemohou mít nic společného s predikčními modely, které jsme ve fyzice zvyklí nazývat fyzikálními či přírodními zákony.
Zatím mi to často u některých, a zde zdůrazňuji pouze u některých, ekonomů (a nemá to nic společného s Vámi osobně) připadá jako klasické „Nesouhlasí-li fakta s mojí teorií, tím hůře pro fakta!“
S úctou J.Z.
Vám jde o to, že ekonomie není a nikdy nebude „fyzikou“ sociálních věd. Tuhle banální myšlenku halíte do závoje vznosných obratů, tak mi napoprvé unikla.
Můžu Vás s klidným srdcem ubezpečit, že tuhle ambici ekonomie (naštěstí) už hodně dlouho nemá.
Stačí se podívat na výzkum v některém seriózním časopise, vydaném v posledních pár desítkách let.
Mimochodem, do ekonometrických modelů se koeficienty nedosazují. Z metrics modelů se koeficienty odhadují.
Zda parametrům odhadnutým v laboratoři musím „věřit“ je filosofická otázka. Pokud jsou výsledky replikovány někým seriózním, nemám problém je převzít. Fakt, že mé hodnoty přestanou platit až nám za 10 000 let evoluce zvětší mozkovnu na dvojnásobek, mi nevadí.
Vaše poslední věta o blbcích mezi ekonomy je pravda, na druhou stranu blbci jsou ve všech oborech lidské činnosti.
Jenom filosofická poznámka. Nemám rád, když někdo zaujímá vyhraněné postoje k věcem, o kterých nemá nejmenší ponětí.
Nemám rád TomášeH.
Od 80. let minulého století se klice tzv. humanistů podařilo nejprve zrušit povinnou maturitu z matematiky a poté v podstatě tento předmět zlikvidovat, neboť dnes výstup většiny středních škol v této disciplíně nedosahuje ani úrovně žáka 8. třídy základní školy té doby. Dnešní maturanti se potýkají s procenty, trojčlenkou a mnohdy jim zcela uniká význam proměnné v algebraických výrazech. Srovnáme-li znalosti tehdejších maturantů - tedy komplexní čísla, funkce více proměnných, diferenciální a integrální počet a pod. - se znalostmi dnešních vysokoškoláků, pak musím bohužel konstatovat, že mnohý současný nositel titulu Bc. nebo dokonce Mgr. nebo Ing. by před 30 roky prostě neodmaturoval!
Pokud se budeme bavit o disciplínách ekonomických, pak na vysokých školách ekonomického zaměření došlo k totálnímu zdecimování výuky matematiky a kvantitativních předmětů, mezi které řadím statistiku, operační výzkum a pod. Například matematika se ze 3 - 4 semestrů zcvrkla na většina ekonomických škol na semestr jediný a její obsah je spíše opakováním matematiky středoškolské, přesto je dnes větším kamenem úrazu a bariérou bránící některým studentům dokončit alespoň bakalářská studia, než tomu bylo kdysi. Vakuum po úbytku předmětů exaktních bylo promptně vyplněno předměty kecacími. Ono je ovšem rozdíl takové „kecání“ zesnulého profesora Sojky, které mělo vždy myšlenkovou hloubku a logickou strukturu, a povrchní bezmyšlenkové kecání, tedy spíše blábolení některých rádoby humanitně orientovaných ekonomů dneška.
Argumentace některých dnešních odpůrců matematiky je plná alibismů a zdůvodňování, proč to bez matematiky najednou jde, když to dříve nešlo. Někteří si říkají „rakouská škola“, ale ti skuteční rakouští ekonomové v čele s Misesem a Hayekem mají a měli matematiku v malíčku. Ono když něco chci odvrhnout a kritizovat, musím tomu neprve rozumět. Navíc rakouská škola je hluboce logická, postavená na deduktivním systému, což jsou věci, které dnešním matematicky (a tedy i logicky) nevzdělaným jedincům vůbec nic neříkají. Česká větev tzv. „rakušanů“ navíc spíše směřuje k politologii a ekonomickému právu nežli k ekonomii samotné.
Hledání nových cest v ekonomii je zcela korektní, ovšem musíme stejně tak dodat, že vedle rakouské školy, která tvrdí, že ekonomie se neřídí přírodními zákony, naopak existují ekonomické školy a proudy, které naopak hledají užší souvislosti mezi ekonomií a biologií nebo ekonomií a fyzikou.
Na začátku tohoto všeho byl omyl. Před oněmi téměř 40 roky se začalo otevřeně hovořit o humanizaci školství. Humanizace však neznamená zrušení matematiky a nadvládu kecacích předmětů, i když si to takto někteří představovali - a bohužel se jim to skoro povedlo. Odpůrci matematiky v ekonomii tvrdí, že současná krize je právě důsledek příliš matematického pohledu na ekonomické procesy. Já naopak tvrdím, že krize je přirozená součást ekonomických cyklů. Chceme-li konjunkturu, musíme si nejprve prožít krizi. Hloubka současné krize byla podle mne způsobena dvěma faktory - (a) umělým potlačováním a oddalováním této krize a (b) naprosto nelogickým chováním bank, které místo protikrizově se naopak chovaly tak, že krizi ještě prohloubily. Kdyby si páni ekonomové na jednoduchých modelech spočítali, co dělají, místo aby kecali, krize mohla být mnohem mírnější. Nevěříte? Tak mi to dokažte! Ale logicky. Politologická kecání neuznávám.
Ale protože ře je především o Tomáši Sedláčkovi a jeho disertaci, dovolím si jednu poznámku i k tomuto. Knížku Ekonomie dobra a zla znám. A kdybych seděl v komisi, hlasoval bych pro kolegu Sedláčka. Jestli někdo dokáže u obhajoby rozpoutat takovou diskusi, pak to ukazuje, že svým tématem trefil hřebíček na hlavičku. A je jedno, jestli s tímto člověkem souhlasím. Má-li kvalitní názory, budu si ho vážit a podporovat ho, i když s ním nesouhlasím. Taková práce je mi stokrát milejší než nějaký bezduchý kompilační plegiát, který nikoho neurazí a prochází našimi komisemi dnes a denně. Tato kausa totiž ukazuje ještě něco jiného. Naše vysoké školství je v takovém mravním marasmu, že i autor sebelepší disertační práce nemá jistotu, zda projde hodnotící komisí. A to není pouze případ kolegy Sedláčka.
panu Davidovi,
všichni s vámi jistě souhlasíme, že školství prochází určitým vývojem a je jisté, že se matematika dnes nevyučuje s takovým bičem jako před dvaceti lety, ale být přesvědčen, že se maturita skládá z počítání trojčlenky, určitě na místě není. Matematika navíc svou podstatu v ekonomii nikdy neztratila a je součástí příjímacího řízeni na ekonomicky zaměřené školy.
Tím však nechci bagatelizovat další vaše myšlenky a rád bych se dozvěděl o vašem pohledu na prohlubování hosp. krize a jak se tedy dala resp. měla zmírnit.
díky
Nechci se pana Sedláčka dotknout, ale jeho „kecací“ ekonomie mi poněkud leze krčkem. Mám sice humanitní vzdělání (jazyky), taky jsem si prošel kurzem filozofie (dokonce mě to bavilo), ale zároveň vím, že kdykoli kdokoli v humanitních vědách za něco stál, byl to většinou i dobrý matematik. A nemusel plivat na každý obor, kde matematika jen trochu zasmrdí… Jestli pan Sedláček tu „matyku“ nemá tak rád, může se živit nečím, kde ji tolik nepotřebuje. A mimochodem, moc se těším na anglické vydání jeho díla. On totiž pan Sedláček anglicky neumí. Stačí se kouknout na jeho fakultní stránky a anglickou verzi jeho životopisu. Pokud tvoří podobné slátaniny i v ekonomii, končím s ČSOB Spořicím účtem a šoupnu radši peňauze do slamníku.
Pavel Filip
Pro pana Zimmermanna: Kéž by pan Sedláček mluvil taky tak věcně. Možná kdyby svoje pravdy aspoň zkusmo formuloval takovými slovy, jakými ho hájíte, nebyla by žádná diskuse. Jenže pak by zároveň nic nenapsal, protože by po jednom odstavci zjistil, že píše nesmysly. On ve skutečnosti jenom neumí počítat, a chce přesto dělat v bance a vydávat se za vědce s velkým V. Z toho mi jde mráz po zádech. Když si přečtete třeba jeho článek, v kterém popisuje růst Dow Jones Industrial, tak zjistíte, proč tu matematiku tak nemá rád. Protože ji neumí, a to ani procenta. Když pro něj růst z 1000 na 9300 bodů znamená nárůst o 9300 % a zároveň devětkrát víc (sic!), mluví to za všechno. http://hn.ihned.cz/c1-29052720-kdo-proklina-nerozum-zapomina-na-dosavadni-zisk
Pokud se Pavel Filip domnívá, že…kdykoli kdokoli v humanitních vědách za něco stál, byl to většinou i dobrý matematik…tak jsou jeho znalosti o humanitních oborech jen omezené. Knihu pana Sedláčka jsem sice nečetl, ale vím, že po světě chodí řada historiků, psychologů a právníků, kteří jsou nejen renomovanými vědci (a nikdy ve svých dílech nezavadili o matematiku), ale i vynikající lidé.
Ano, přesně to nám všem hodně pomůže: když bude v NERVu sedět člověk, který nerad počítá, ale jinak je to fajn chlap.
Sice s křížkem po funuse, ale stejně budu reagovat. Nevím, jak můžete říci, že „(Sedláčkova) práce kritizuje mainstreamovou matematizující ekonomii“. Knihu jsem četl, ve skutečnosti nekritizuje nic, ale také ani nic nového nepřináší, pouze žvaní a žvaní a plácá páté přes deváté (autor zřejmě v průběhu psaní četl mj. Epos o Gilgamešovi, tak to tam taky přihodil k dobru; atd, atp). Příšerná, naprosto nic neříkající kniha.