Sociál

Žijí mezi námi: Michal Adamec, Erasmus asistent

Koncem března byla poslední šance přihlásit se na studijní pobyt do zahraničí na příští školní rok. Komu nestačily informace z internetu, mohl zajít přímo do kanceláře Oddělení zahraničních styku na Hollaru. Pod vedením Cyrila Šimsy tu jako Erasmus asistent pracuje i Michal Adamec.

Náplní práce 24letého rodáka z Kutné Hory je především zodpovídání dotazů a řešení problémů zahraničních studentů, kterých je na Fakultě sociálních věd kolem dvou set a pro které je kancelář Michala Adamce studijním oddělením. Zde se musí po příjezdu zaregistrovat, dostanou studijní kartu, ekvivalent indexu, studijní plán, v případě potřeby potvrzení o studiu v různých jazycích, radu ohledne náplní kurzů či pomoc při hledání ubytovaní. „Náplní naší práce je kromě administrativních činností hlavně prima aktivní podpora studentu, jak zahraničních u nás, tak našich v zahraničí,“ říká Adamec.

Čeští studenti častěji než pomoc hledají radu. Ačkoliv je většina informaci k dispozici na internetových stránkách, které jsou minimálně každý půl rok obnovovány, nemálo studentů si radši vše ověří osobně. Ačkoliv je tato metoda nejjistější, není bohužel spolehlivá stoprocentně. „K chybám dochází,“ potvrzuje Adamec,“ všichni jsme jenom lidé a chybujeme.“

„Je škoda, že do Polska a Pobaltí se hlásí tak málo našich studentů, podle mých informaci to tam vůbec není špatné.“

I když smlouvy ohledně výměnných pobytů jsou pevně dané, nemusí v nich být vše stanovené. Dojde-li navíc v partnerské univerzitě k výměně zahraničního koordinátora, můžou se podmínky přijetí, jako ročník či stupeň studia, změnit bez vědomí české strany. Proto se doporučuje prostudovat mimo jiné i internetové stránky partnerské univerzity. Ve většině případů je ovšem systém zaběhnutý, spolupráce s koordinátory je podle Adamce bezproblémová až přátelská a nezřídka dochází k dohodám ve prospěch našich studentů nad rámec standardních smluv. Vstřícní bývají ve Velké Británii. Naopak problémovější domluva je s jižními státy jako Portugalsko, Turecko či Španělsko, svojí byrokracií je nejznámější Francie. S touto i s mnoha dalšími nesnázemi bojuje Adamec již přes tři roky.

Naopak problémovější domluva je s jižními státy jako Portugalsko, Turecko či Španělsko, svojí byrokracií je nejznámější Francie.

Ke své práci se dostal díky inzerátu v novinách. Přijímací pohovor především ověřoval aktivní znalost angličtiny, která je samozřejmě v tomto povolání nezbytná, ale ne vždy pro porozumění dostačuje. „Před nedávnem jsem rozplakal dvě slečny jižní národnosti. Ačkoliv jsem používal nejzákladnější anglické výrazy, vůbec mi nerozuměly.“ Podle všeho to není nezvyklý jev. Zatímco u nás je o studium v zahraničí značný zájem a při výběrových řízeních je značná konkurence, v mnoha státech stačí zažádat o studium v České Republice a automaticky je žadateli přiděleno. Kdo by nechtěl strávit půl roku prázdnin v Praze?

Naopak mezi nejsvědomitější studenty patří Poláci. „Je škoda, že do Polska a Pobaltí se hlásí tak málo našich studentů,“ stýská si Adamec,“ podle mých informaci to tam vůbec není špatné.“ A na závěr vysekává poklonu: „Můj obdiv patří International clubu, který funguje výborně, starají se o něj lidé se zájmem a je to vidět. S klubem Filozofické fakulty patří k nejlepším na naší Univerzitě.“

Foto: autorka