Sociál

Žijí mezi námi: Cyril Šimsa

Zatímco studentům ani kantorům semestr ještě nezačal, v budově Hollaru panuje čilý rej. Z hloučků čekajících studentů zaznívají hlasy v několika jazycích: češtině zde statečně konkuruje angličtina, někdo náruživě debatuje německy či francouzsky. Právě studenti z cizích zemí jsou důvodem, proč má v těchto dnech napilno i Cyril Šimsa. Na FSV totiž zastává funkci vedoucího oddělení zahraničních styků a ti, kteří vážně uvažují o studiu mimo Českou republiku, s ním zcela jistě budou mít co do činění.

Jeho úkolem – stejně jako úkolem jeho kolegů z oddělení – je především zajistit nezbytnou kancelářskou administrativu. Ta je potřebná k navázání vztahu se zahraniční univerzitou a k reálnému uskutečnění pobytu studenta, popřípadě kantora, v Česku či pobytu našeho zájemce za hranicemi. „Musíme vlastně vytvořit zázemí těm, kteří do Čech za studiem dorazí,“ říká tento skromný muž a míní tím účastníky programu Erasmus, Ceepus či jiné varianty. Šimsa také denně řeší nejrůznější potíže, s nimiž se tito studenti u nás potýkají, ať už jde o změnu bydlení, prodloužení pobytu nebo komunikaci s fakultou.

Ke své práci se dostal před šestnácti lety, jak sám říká, téměř náhodou. Bez předchozích zkušeností, zato vybaven perfektní znalostí angličtiny a komunikačními dovednostmi, dostal na starost spolupráci FSV se zahraničními univerzitami. Dnes proslulý studijní program ERASMUS byl tou dobou ještě v plenkách, Šimsa si tedy vystačil bez jediného kolegy. „V raných porevolučních létech sem ročně přijíždělo zhruba 50 studentů,“ vysvětluje. Dnes je toto číslo pětinásobné. I oddělení zahraničních styků se rozrostlo, čítá dnes celkem čtyři pracovníky – včetně Cyrila Šimsy, který je ale duší celého útvaru. Lze ho bez nadsázky považovat za skutečného odborníka ohledně Erasmu, stál u jeho vývoje i masivního rozmachu v posledních letech.

Ke svým zlatým časům dospěl Erasmus podle Cyrila Šimsy ve chvíli, kdy Česká republika jednala o vstupu do EU. Už zhruba před deseti lety byl zaznamenán nárůst zájemců o studium v Čechách. „Viděli možnost se tu opravdu něco naučit,“ říká Šimsa. Tehdy celý program běžel ve třech jazykových verzích (anglicky, francouzsky a německy), dnes je však hlavním a téměř výlučným komunikačním jazykem právě angličtina. Některé kurzy fakulta sice vede i ve zbylých jazycích, angličtinu ale používají i studenti z Německa, našeho nejvýznamnějšího partnera v tomto ohledu.

Cyril Šimsa přiznává, že má svou práci rád. Jediné, co mu působí opravdové potíže, je přeplněný email. „Studenti se ptají často na úplné hlouposti, a mně trvá daleko déle jim odpovídat emailem, než vyříkat si to s nimi ústně,“ říká s úsměvem. Na vině není podle něj ani tak vlastní nedostupnost jako spíš studentská pohodlnost. „Student třeba sedí o dvě patra níž a po schodech nevyběhne,“ kroutí Šimsa hlavou.