Výjezdní zasedání IMS v zajetí rytmů a pštrosů
Přelom října a listopadu na IMS již neodmyslitelně patří podzimním Výjezdním zasedáním. To letošní, pořádané od 2. do 5. listopadu v Benešově Hoře na Strakonicku, neslo přízvisko „hudební“.
Čtyřicítka nejsocializovanějších účastníků zájezdu se společně vydala na cestu již ve čtvrtek odpoledne. Vlakem na Plzeň se brzy v duchu hudebního VZ nesly tóny Doliny a jiných výjezdních písní. Přestup v Plzni využili někteří studenti či magistři k rychlému doplnění tekutin v bufetu na nástupišti, jiní ke zmatenému bloudění mezi vlaky.
Nakonec se Plzeňané účastníků VZ zbavili vyexpedováním do Strakonic, kde již místo slibovaného pštrosího šestnáctispřeží čekal autobus. V něm došlo na fruktifikující přednášku doktorandů Palána a Nigrina v různých světových jazycích, která pojednávala o krásách zasněžené krajiny a dalších aspektech vyvolávajících pozitivní konotace.
Po příjezdu do katedrálně vyhlížejícího rekreačního zařízení se záhadným názvem FEZKO nastalo ubytovávání, večeře a především průzkum baru. Večerní program sestával ze vzájemného představování a výuky charlestonu v podání Josky Havlíka. Výsledný tučňáčí tanec se postupně proměnil ve volnou zábavu na parketu.
Elitní pakáž
Velice chladný pátek prožili teritorialisté na výletě na hrad Kašperk. Po strmém výstupu následovala unikátní prohlídka, při níž se milovníci historie dozvěděli například to, že prevétům se říkávalo výsernice. Poté se utvořily dvě skupiny, z nichž ta línější zvolila návštěvu restaurací v Kašperských Horách a autobusový odvoz, zatímco ti aktivnější se vydali zpátky do chaty pouze po svých. Počasí se jim odměnilo prvotřídní sněhovou vánicí.
Zatímco výletníci rozmrzali, VZ se rozrostlo o spoustu nově příchozích, takže padl rekord – poprvé se VZ zúčastnilo více než 130 lidí. Ti večer pod vedením Honzy Havlíka svými hudebními nástroji vytvořili kakofonii vskutku hodnou IMS. Noc se nesla ve znamení tance a likvidace barových zásob.
Prořídlá skupina lidí, kteří byli v sobotu ráno schopni vstát a udržet se na nohou, se vydala na výlet na Churáňov. Autobus odvážlivce vyvezl do šumavských slatí, odkud za občasného sněžení museli překonat značné převýšení cestou do Zadova, obce ověnčené vavříny lyžařky Kateřiny Neumannové. Jeden z autochtonních obyvatel ocenil snahu studentů o přechod jeho louky monologem na téma „pakáž zas… ná“.
Po chvíli již budoucí elita národa obsadila jednu z restaurací, kde se občerstvila a místním štamgastům předvedla něco ze svého hudebního vkusu. Autobusy řízené rovněž posilněnými řidiči pak všechny odvezly zpátky do chaty. Tam večer proběhla tradiční vědecká konference. Největší úspěch při ní sklidil Honza Procházka se svou přednáškou o vojenské historii Francie, kde uvedl, že „jít do války bez Francie je jako jít na jelena bez xylofonu“. Nejdojemnějším příspěvkem pak byla tryzna, při níž čtveřice nešťastných dívek oplakávala konec svobody doktora Kubáta.
Výslužka - pštrosí vajíčka
Vrchol celého XI. VZ nastal o půlnoci, kdy vystoupila dlouho očekávaná kapela „Řekla NE!“. Ukázalo se, že nejde o vybájené strakonické folkaře, ale o Martina Palána a spol., kteří zavalili účastníky VZ lavinou ostrého punku. Nadšení posluchači dlouho nechtěli nevídanou kapelu pustit z pódia. Následoval barový program, který se protáhl až do bílého rána. To se neslo ve znamení neoblíbeného placení účtů. Někteří odvážlivci také navštívili přilehlou pštrosí farmu, kde byl jeden z nich pštrosy řádně prohnán.
Cestu zpět do Prahy absolvovali teritorialisté ve společnosti tří pštrosích vajec, která narozdíl od některých studentů a doktorandů zůstala bez úhony. Celá akce skončila jako obvykle na pražském Hlavním nádraží zpěvem Doliny, neoficiální hymny VZ.
Pokud účastníkům VZ i přes neustálé alkoholové a rytmické opojení zůstalo něco v paměti, jsou to vzpomínky zpravidla příjemné. I přes nápor velikého množství lidí, z nichž mnoho se přijelo pouze opít, se XI. VZ vydařilo. Další kout republiky už ví, co je to IMS.