Sociál

V Cambridge čas na práci nezbývá

Bylo krásné májové odpoledne a já se slunil na trávníku u jinonického bufetu. Na odpolední přednášky se mi nechtělo, šprtání jsem měl už pokrk a s pohledem upřeným k blankytně modrému nebi jsem si říkal, jak je to krásné nikam nepospíchat. Když jsem se ale vrátil domů a zjistil, že mě vzali na studium v Cambridge, vše se dalo do nečekaného pohybu.

Musel jsem začít hned zařizovat spoustu věcí a shánět peníze na pokrytí studia. Ten večer pro mě skončila pohoda a nadcházejících pár týdnů jsem se ani nezastavil. Přihláškový proces nebyl zas tak náročný, je popsán na stránkách univerzity (zapotřebí bylo poslat kromě studijních výsledků certifikát o znalosti angličtiny, pár doporučení, vyplněnou přihlášku, motivační dopis a výzkumný projekt). Namáhavé však bylo shánění sponzorů a půjček. Málokdy se podaří sehnat plné stipendium, které by hradilo náklady na celý studijní pobyt, a proto je třeba počítat s variantou, že část peněz si student bude muset půjčit.

Proces shánění financí mě pěkně vyčerpával, vše ale dobře dopadlo a poslední týden v září jsem už byl v anglické Cambridge. Myslel jsem si, že se nikdy tolik nezamiluji do jiného města, jako jsem se zamiloval do Prahy. Jak se zdá, mýlil jsem se. Cambridge je prodchnutá dávnou, ale stále živou historií. Věžičky univerzitních kolejí a jejich kostelů se hrdě tyčí k nebesům, a mají proč.

Univerzita, která byla založená roku 1209 hrstkou akademiků prchajících z Oxfordu, se dodnes těší velké úctě. V hodnocení vysokých škol je pár procent za nejprestižnější univerzitou na světě, Harvard University (její zakladatel John Harvard tu studoval před svou emigrací do Ameriky). Studoval tu také Isaac Newton nebo Charles Darwin, členové univerzity obdrželi celkem 81 Nobelových cen. Jak řekl jeden kamarád, městečko Cambridge je ospalé jen na první pohled, ale intelektuální činnost tu víří v hlavách jak hurikán.

Studium na plný úvazek

Hned na začátku studia, po společné fotografii a přivítacím proslovu ředitele centra mezinárodních studií, mě překvapil desetiminutový proslov vedoucí kariérního poradenství (University Careers Service). Doporučila nám, abychom se již nyní zabývali svou budoucí kariérou. Oni že nám pomohou najít vhodnou práci tím, že pro nás budou pořádat plno akcí, při kterých se seznámíme s možnými zaměstnavateli. To bylo pro mě docela šokující, protože pomoc při hledání zaměstnání je na UK, pokud se nepletu, nulová. Většina studentů si začíná hledat zaměstnání až po studiu a neví, kde či jak si práci najít. Studentům je věnována minimální nebo žádná pomoc při uplatnění na pracovním trhu, což je nevýhodné jak pro studenty, tak pro univerzitu samotnou, jejíž prestiž by se dobře zaměstnanými studenty zvýšila.

Nedělal jsem si iluze, že studium v Cambridge bude lehké. Když mi kamarád Radek Špicar (který tu studoval stejně jako já mezinárodní vztahy) řekl, že volno neměl kvůli studijnímu náporu ani přes víkendy, tak jsem si myslel, že přeháněl. Žel nepřeháněl. Třeba minulý týden jsem se učil, připravoval prezentace na semináře a psal eseje denně do jedné do rána, kromě pátku, kdy jsem šel spát pro změnu v pět ráno. Takhle hektické to sice není vždy, ale času na odpočinek je skutečně málo, odpočívat víc než dva dny jde těžko. Po jednom náporu se blíží další nápor, takže na odpočinek se těžko shání čas. Od studenta se očekává, že bude minimálně 40 hodin týdně věnovat studiu. Pracovat při škole i na pouhý poloviční úvazek je tu vyloučené, protože na to prostě není čas.

Výuka stojí na interdisciplinaritě

Kvalita výuky je velice dobrá, i když jsem očekával více interakce se studenty během přednášek. Jedna přednáška trvá hodinu, během které profesor přes padesát minut vede přednáškový monolog a posledních pět, deset minut se věnuje otázkám z řad studentů. Nevýhodou je, že jen málo akademiků má předchozí pracovní zkušenosti v oboru, což dělá některé kurzy příliš teoretické.

Nicméné přednášející na americkou zahraniční politiku radil třem americkým prezidentům, a tak jsou jeho semináře méně teoretické a nesmírně zajímavé. Přednášející jsou všichni mistry ve svých oborech, což je také díky tomu, že jsou slušně placení univerzitou a mohou se tak plně věnovat vědecké práci.

Výuka je tu založena na interdisciplinárním přístupu vítajícím znalosti z jiných vědeckých oborů. Na mých mezinárodních vztazích působí studenti s různými vystudovanými obory jako archeologie, filozofie nebo biologie. Nikdo se tu ale necítí být se svým bývalým studijním oborem „mimo mísu“, naopak jakékoliv znalosti z předchozího studia jsou oceňovány. Student je tak podporován, aby nahlížel problematiku z různých pohledů a různých vědních disciplín.

Dalším specifikem má být vřelý systém konzultací s profesorem vedoucím závěrečnou práci. Já jsem to však specifické neshledal, neboť při psaní bakalářské a diplomové práce na FSV UK jsem mohl konzultovat s vedoucím práce kdykoliv jsem potřeboval a konzultace byly také velice vstřícné a nápomocné.

Atestace formou eseje

Přednášek sice moc není (na Centre of International Studies jsou povinné jen čtyři), ale každá přednáška je následována seminářem, na který je třeba si přečíst několik článků, připravit si prezentace na probranou látku a aktivně se zapojovat do debaty.

Co se týče systému zkoušení, tak mohu popsat jen jak zkoušení probíhá v jednoročním Mphil. (Master of Philosophy) studiu v oborech, které se přednášejí v centru mezinárodních studií (mezinárodní vztahy, mezinárodní studia a současná evropská studia).

Student si na začátku roku vybere ze seznamu zhruba osmi předmětů čtyři, které chce absolvovat a z kterých koná na konci studia zkoušky. Dva předměty musí psát jako „invigilated exams“, což znamená, že musí během tří hodin odpovědět na dvě otázky formou eseje, které píše pod dohledem profesora. Z dalších dvou předmětů může student splnit zkoušku formou „long essay“, což znamená, že student musí na dané dva předměty napsat dohromady čtyři dlouhé eseje v relativně krátkém časovém horizontu. Jakmile student absolvuje všechny čtyři předměty a výsledky ze zkoušek jsou uspokojivé, tak má zhruba tři měsíce jen na to, aby sepsal svou závěrečnou práci (minimálně 25 000 slov).

Co se týče podvádění, tak to se tu neřeší. Podvádět pod dohledem profesora je nemožné, neboť každý student sedí v jedné lavici a při psaní eseje nepomůže žádný tahák se jmény či letopočty. A když je zjištěno plagiátorství při psaní závěrečných prací, tak je student přísně pokárán či propuštěn ze studia.

Studentský život tu naštěstí nestojí jen na šprtání. Kromě aktivit ve studentských spolcích a spousty odborných diskusí se spolužáky hodně paříme. Zhruba čtvrtina studentů je ze zahraničí, tak se tu člověk může těžko cítit cize. Budějovické pivo se tu prodává na barech studentských kolejí a čepuje v hospodách společně se Staropramenem, takže domov zde pro českého studenta není tak daleko. Ostatně, Čechů zde studuje asi dvacítka, takže ani s rodným jazykem člověk kontakt neztratí.

Stejně už se ale těším, až si po všem shonu lehnu na jinonický trávník. Koupím si v bufetu pivo a budu si vychutnávat klid modrého nebe, nebe bez oblaků, nebe bez představ.

PhDr. Lukáš Sedláček
ls419 [zavináč] cam.ac.uk