Sociál

Na University of Reading se klade důraz na interdisciplinaritu

Dvousettisícové město Reading v typicky anglickém, a jednom z nejbohatších, hrabství Berkshire se pyšní téměř nulovou nezaměstnaností. Studenti představují velkou část obyvatelstva. Dynamické centrum služeb a finančnictví je coby kamenem dohodil od Londýna a je nejspíše městem s největší koncentrací kol a aut s cedulí „Na prodej“.

Majitelé dopravních prostředků se tu opravdu střídají závratnou rychlostí, více či méně legálně. Po celém městě je pouliční osvětlení zdobeno holými rámy bicyklů. Co se týče společenského a kulturního života, Reading se nachází ve spádové oblasti Londýna, a tak je univerzita pohříchu největším poskytovatelem aktivit pro volný čas ve městě.

Na výběr je pak mnoho tradičních „pubů“, kde poměrně brzkou zavíračku ohlašují „umíráčky“. Kluby se začínají běžně plnit až poté, co se rozeznějí zvony. Následná účast na dopoledních přednáškách druhý den vypadá podle toho.

Obrovský kampus University of Reading je vlastně anglickým parkem, v němž jsou rozesety univerzitní budovy, koleje a sportovní hřiště.
foto: autor

V Legobaráku to kvasí

Obrovský campus je vlastně anglickým parkem, v němž jsou rozesety univerzitní budovy, koleje a sportovní hřiště. Architektura univerzity stejně jako ta slavných Ox-bridge ukazuje na dobu založení, jenže v tomto případě se jedná o funkcionalismus 20. let 20. století. Nejnevlídněji vyhlížející stavba, zvaná „Lego“, je paradoxně sídlem Fakulty urbanistických studií. Nutno říci, že pozornost i kauzality myšlenek tu však kvasí podstatně svobodněji než v gotických sálech pod přísnými podobiznami mudrců zašlých věků.

Dominantu univerzity tvoří knihovna velikosti i vábnosti OD Kotva, jejíž sortiment i otevírací doba jsou však bezkonkurenční (což vysvětlují ceny zpozdného). Jsou tu k vidění převážně ti studenti, kteří za studium zaplatili nejvíc, tzv. „overseas“, takže anglicky se tady skoro nedomluvíte. Knihovna je obklopena budovami velkého a vybaveného Studentského klubu a několika „cosy“ kavárnami a bufety, tedy studovnami.

Praktická politologie

Fakulta politologie a mezinárodních vztahů je údajně jedna z nejlepších v Británii. Personální obsazení by tomu nasvědčovalo. Vyučují tu bývalí poradci amerických prezidentů či současní poradci britských admirálů. Jsou tu tací, kteří po přednášce letí školit ministerské úředníky do Afghánistánu či Iráku. To se odráží v poměrně prakticky orientovaných předmětech, jako je „Foreign policy analysis“ či studium veřejné správy, místního rozvoje atd.

Velký důraz je kladen na interdisciplinaritu (to je také podstata kampusu – člověk je ušetřen nekonečného propírání vlastního předmětu ve „studovnách“). Výklady jsou koncipovány poměrně obecně a komparativně a velmi často na bázi analýzy protikladů. Tak jsou studenti vedeni ke stavění a boření vlastních hypotéz na základě hojné literatury.

Ukazuje se ale, což však patrně nelze klást za vinu britskému vysokému školství, že studenti často nedisponují znalostí základních faktů. V Tokiu se určitě nemluví tokijsky, jak jsem se dozvěděl a neznalost roku vstupu Británie do ES neomlouvá v případě tře?áků ani zbožný euroskepticismus.

Na 100 % umí lektor, na 90 % Pánbůh…

I jako Erasmus student jsem byl relativně vytížen – 30000 slov v 10 esejích, 10 prezentací, přípravy na seminář. To představuje asi polovinu běžného studentského úvazku. Většina přednášek je v kombinaci se semináři, diskuse bouřlivé, příprava nezbytná. Hodnocení je přísné: na 100 % umí lektor, na 90 % Pánbůh, na 70 % výjimeční, na 60 % většina.

Stejně jako Británie celkově i University of Reading, vzdor na první pohled obyčejné a uniformní fasádě, obsahuje ryzí, i když často syrovou a nevyřčenou kvalitu. Vysoký počet zahraničních studentů všech kontinentů podporuje globální intelektuální klima a každodenní festival nejroztodivnějších večírků.

Studium na anglosaské univerzitě nelze srovnávat s pojetím vzdělání u nás normativně, je jeho neocenitelným komplementem. Důraz na znalosti se tak doplňuje o studium způsobů
jak s nimi zacházet. God save the Queen!

Tomáš Lapáček (IPS)
[email protected]