Sociál

Za magistrem do zahraničí? Není to tak těžké

Motivace je pochopitelná: získání zkušeností, vybroušení cizího jazyka a vidina lepšího pracovního uplatnění. Na druhé straně může studium v zahraničí vzbuzovat obavy z různých komplikací. Jaké zkušenosti mají ti, kdo se po absolvování bakaláře na FSV rozhodli pro magisterské studium v cizí zemi?

„Je škoda, že studenti v Čechách nemají velký zájem o studium v zahraničí. Myslím si, že často ani nevědí, jak jednoduché to v rámci EU je. Je třeba dát si záležet na přihlášce, ale další organizace je nesmírně snadná – včetně příprav na život v cizí zemi,“ popisuje své zkušenosti Helena Erbanová, bakalářka z IPS, která studuje evropská studia na univerzitě v Maastrichtu. „Myslím, že na FSV panuje nedostatečná informovanost o možnostech pokračování studia v jiných zemích. Mnoho studentů neví, že studium zahraničí není nijak nedostupné. A pokud se někdo přihlásí, často si neví rady s přípravou na testy nebo s motivačním dopisem,“ říká Jan Hlavsa, bakalářský absolvent IES, který má za sebou magisterské studium ekonomie na London School of Economics (LSE).

Co láká do zahraničí

Na studium do zahraničí se proto většinou vydávají ti, kteří mají s danou školou zkušenosti z Erasmu nebo mají zvláštní důvody pro to, aby se o tuto možnost začali zajímat. Například Anna Kunová, absolventka IMS, která nyní studuje rozvojovou antropologii na LSE: „Do zahraničí jsem vyjela právě kvůli oboru, který se u nás nevyučuje, a pokud ano, tak ne příliš kvalitně.“ Podobně se za oborem vydala i další absolventka IMS Petra Chaloupková, která nyní studuje na Central European University (CEU) v Budapešti: „Velmi podstatným důvodem bylo to, že CEU nabízí ojedinělý magisterský program, který se zabývá studiem nacionalismu. Již během studia na IMS jsem se zajímala o baskický a katalánský nacionalismus, a tento program nabízel to nejlepší – předměty vyučované odborníky z celého světa a výborně zásobenou knihovnu.“ Právě CEU může být pro české studenty lákavá: nabízí kvalitní výuku podle amerického modelu (je akreditována jak v Maďarsku, tak v USA) a zároveň není „daleko od domova“, takže umožňuje častější kontakt s rodinou a přáteli.

Jiní vyjíždějí právě proto, aby mohli být nablízku svým partnerům, což je případ hned několika absolventů IMS. Například Ondřeje Timča, který má v Londýně přítelkyni a také tam studuje na University College London (UCL), která pro něj navíc byla ideální volbou i z hlediska specializace: „Zaměřuji se na teoretický koncept problému korupce a moderních dějin Ukrajiny. School of Slavonic and Eastern European Studies na UCL je jediné místo na světě, kde můžu studovat obojí.“ Dalšími kritérii pro výběr školy je pověst a kvalita oboru. „Důležitým aspektem pro výběr Maastrichtu byla metoda výuky, tzv. Problem Based Learning System, který staví na aktivním přístupu studentů ke studiu. Základem je tzv. tutorial, kde studenti rozdělení do menších skupin vedou aktivní debatu na základě povinné literatury. Vyučující má funkci moderátora,“ vysvětluje Helena Erbanová, ale dodává, že pro Nizozemí se rozhodla především kvůli svému příteli, který odtamtud pochází.

Jedním z kritérií může být také délka studijního programu, jako v případě Anny Kunové, která při výběru preferovala jednoleté obory. Pokud pro někoho představuje délka zahraničního pobytu hlavní kritérium, zajímavou alternativou pro strávení volného roku mezi bakalářským a magisterským studiem je například jazykové stipendium. „Hlavní oblastí mého zájmu je Čína, a tak jsem chtěl strávit alespoň část studií tam. Prostřednictvím EU a čínské vlády je možné získat roční jazyková stipendia. Zkusil takové stipendium získat a vyšlo to,“ říká absolvent IMS Václav Kopecký, který je nyní na ročním pobytu v Číně, kde studuje moderní čínštinu.

Důležitá je motivace

Výběr školy je pouze prvním krokem. Přijímací řízení je často náročné, probíhá však hladce. Ekonomické obory se od ostatních většinou liší nutností složit zkoušky GRE (americká obdoba SCIO testů), které lze absolvovat přes internet. „Přijímá se na základě testů GRE a TOEFL, prospěchu v předchozím studiu, doporučení od dvou profesorů, motivačního dopisu a životopisu. Kritéria nejsou přísně objektivní, záleží i na tom, jaké profily ten který rok škola preferuje,“ popisuje své zkušenosti Lukáš Tóth, který se po IES rozhodl pro studium na Tinbergenově institutu na univerzitě v Amsterdamu.

U ostatních oborů se přijímací zkoušky nekonají, školy si vybírají studenty na základě motivačního dopisu, doporučení, výsledků jazykových zkoušek a výsledků během bakalářského studia, někdy také podle eseje nebo bakalářské práce. „CEU žádá certifikát z angličtiny a 2 doporučující dopisy, jednotlivé departmenty chtějí motivační dopis nebo návrh na téma diplomky. Často se požaduje vzorová esej nebo test „writing abilities“ a některé departmenty dělají telefonický pohovor. Naštěstí jsem měla na CEU pár přátel, takže jsem se mohla zeptat, co se očekává od projektu diplomové práce, vzorové eseje a doporučujících dopisů a jak se připravit na pohovor,“ říká Petra Chaloupková a dodává, že radou na zlato je „připravit si všechno dostatečně dopředu, poptat se na zkušenosti ostatních, prostudovat webové stránky a pokud je něco nejasného, kontaktovat přímo koordinátory programů nebo přijímací kancelář.“ A velkou pozornost je třeba věnovat motivačnímu dopisu.

Co se týče počtu přijatých studentů, jednotlivé školy se od sebe přirozeně liší. Například na LSE je poměrně dost těžké se dostat, zatímco u jiných je šance vyšší: „Na evropská studia v Maastrichtu přijímají ročně kolem 90 lidí, což je poměrně vysoké číslo, protože se jich sem hlásí 300 až 400,“ říká Helena Erbanová.

Zajímat se co nejdříve

Po úspěšném přijetí jde už většinou vše jako po másle. „Díky členství obou zemí v EU to nebyla žádná věda. Stačilo dvakrát navštívit úřady – kvůli registraci dlouhodobého pobytu a kvůli žádosti o osobní číslo, což je obdoba rodného čísla – a poté si otevřít účet v bance. Starosti navíc proti Erasmu bylo jen pojištění a bydlení. Pojištění jsem vyřešila v ČR. MŠMT umožňuje uznat zahraniční studium tak, aby za studenta dál pojištění platil stát, takže funguji s českou kartičkou,“ popisuje Barbora Mališová, která se po IMS přihlásila na euroasijská studia na univerzitě v Uppsale. „Sehnat bydlení, ať už kolej nebo podnájem, je ale ve Švédsku celkem problém,“ dodává. Většinou se o ubytování postará sama univerzita, jednotlivá města se však v tomto aspektu dost liší a rozhodně se vyplatí zajímat se o otázku ubytování co nejdříve a pokusit se využít pomoci těch, kteří mají s konkrétní oblastí zkušenost.

Důležitou otázkou jsou samozřejmě finance. Nejméně příjemný je případ, kdy si veškeré financování musíte zajistit sami, často prostřednictvím půjčky. „Peníze jsem si musel sehnat vlastní cestou, stipendia jsou pro magisterská studia vzácná a pracovat se při něm nesmí – a ani moc nedá,“ říká David Antoš, který minulý rok studoval ekonomii na univerzitě v Cambridge. Také na LSE je obtížné na stipendia dosáhnout, a to i proto, že jsou určena především pro studenty ze zemí mimo EU. LSE patří mezi drahé školy, jiné nabízejí poměrně dostupné programy: „Obor je jednoletý a tedy cenově přijatelný – školné je v celém Nizozemsku jednotné, pro studenty z EU představuje 1 600 eur za rok bez ohledu na věk,“ říká Helena Erbanová.

Příjemnější variantou je, když se vám podaří získat státní podporu nebo přímo stipendium. „Naštěstí jsem od začátku dosáhla na švédskou studentskou podporu, což znamená nevratný příspěvek od státu a možnost výhodné půjčky,“ říká Bára Mališová. Poměrně bezproblémové je získání stipendia na CEU, jak potvrzuje Petra Chaloupková: „Mám stipendium, které dostalo více než 50 % studentů. Navíc můžu poděkovat Mezinárodnímu visegrádskému fondu za druhé stipendium, které využívám pro svoji diplomku. Visegrádský fond doporučuji, pokud chcete studovat v zemích Visegrádu. Mnoho lidí o něm neví, takže šance, že vás vyberou, jsou vysoké.“

Když vám učení leze na mozek

Samotné studium se od českých vysokých škol často výrazně liší, a to jak organizací akademického roku, tak způsobem výuky, ačkoliv tento rozdíl vychází také z odlišností bakalářského a magisterského studia obecně. Většinovou zkušenost shrnuje Jitka Jurková, která se po absolvování IPS přihlásila na univerzitu v Amsterdamu, kde studuje mezinárodní vztahy: „Výuka je založená spíše na učení dovedností než fakt, která se stejně rychle zapomenou. Obecně šlo z 90 procent o dlouhodobou přípravu, ne o jednorázový výkon u zkoušky.“

Některé magisterské programy jsou pouze jednoleté, což má na jednu stranu výhodu rychlejšího získání titulu, na druhou stranu je studium náročnější. „Tempo bylo poměrně vysoké. Kamarád to nazýval ‚nalejvárnou‘, vzhledem k potřebě rychle prostudovat velké množství modelů a příliš nad nimi ‚nerozjímat‘,“ vzpomíná David Antoš na Cambridge. „Studenti dostávají náklad učení a ani se nepočítá s tím, že zvládnou všechno. Ti nejlepší jsou schopni splnit třeba 80 procent. Škola také provozuje psychologické středisko pro studenty, kteří to psychicky nezvládají,“ vypráví Anna Kunová o svém jednoletém studiu na LSE. Jednoletý program politologie studuje na CEU také Jana Drlíková, absolventka IPS: „Akademický rok je rozdělen na tři opravdu nabité trimestry. Člověk čte průměrně několik stovek stran týdně, musí psát eseje, apod. Moc času na jiné aktivity nezbývá.“

Petra Chaloupková, která na CEU studuje dvouletý magisterský program, k tomu dodává: „CEU je americká univerzita, a tak je styl výuky zaměřený na semináře, kde se očekává větší spolupráce. Velký důraz je kladen na samotnou přípravu. Na začátku semestru dostanete reader s povinnou literaturou a čtete 200 až 300 stran týdně. Dostáváte tak dobrý teoretický základ, utřídíte si myšlenky a dokážete pak zaujmout vlastní názor. Zkoušky spočívají většinou jen v psaní závěrečných esejů, stejně jako státnice, u kterých jde o obhajobu diplomky.“

Důležitou součástí studia je týmová práce. „Výuka je postavena na samostudiu a skupinové práci, která mi nejprve nevyhovovala, ale teď ji beru jako velkou výhodu. Například na projektovém managementu ve skupině zpracováváme kritickou studii mise UNOSOM II v Somálsku. Naučit se rozdělit si práci, ale zároveň vzájemně komunikovat není tak jednoduché, jak jsem si myslela,“ říká Kristýna Pašková, absolventka IMS a IKSŽ, která na univerzitě v dánském Aarhusu studuje mezinárodní studia. V Dánsku studuje také další absolvent IMS, Jonáš Vnouček, který si vybral globální studia na univerzitě v Roskilde: „Systém studia se od českého hodně liší, semestr je pevně modelován na zisk 30 ECTS, z čehož 20 kreditů tvoří projektová práce, což je velká seminární práce vytvářená ve skupinách. Já například pracuji na projektu, který se zabývá účinností a smyslem sankcí EU vůči nedemokratickým státům jako je např. Barma. 7,5 kreditů pak tvoří doplňující seminář ukončený 48 hodinovou esejí. 2,5 ECTS představuje metodologický seminář.“

K čemu nám to bylo?

„Jsem nepoměrně spokojenější než v Čechách, a to ani ne kvůli kvalitě vyučujících, ale kvůli kvalitě jejich práce se studenty – věnují se nám na 100 procent. Téměř na každou hodinu jsme připravovali eseje a prezentace a vždy jsme dostali podrobný feedback,“ srovnává studium na IPS a v Amsterdamu Jitka Jurková.

A jak vlastně FSV hodnotí absolventi z hlediska přípravy na studium v zahraničí? Většina absolventů IMS má podobný názor jako Bára Mališová: „Spíše než co, kdy, kde a jak se stalo, se nás snaží naučit, jak situace analyzovat. Důraz se klade na to, abychom znali teorie, koncepty, metody výzkumu, a pak je uměli použít při analýze nějakého konkrétního tématu nebo problému. Kdybych ale za sebou neměla IMS, určitě by mi ta moderní historie chyběla.“ Jonáš Vnouček říká o svém oboru v Roskilde: „Globální studia se zde vyučují s větším důrazem na teorie, což je pro historií ošlehaného IMSáka šok. Teorie se na IMS téměř neučí a mně přijde, že to je jako učit matematiku bez vzorečků či důkazů. Na druhou stranu se mi v Dánsku stalo, že má práce nebyla hodnocena dle faktické přesnosti a jejího přínosu, ale pouze podle kvality teoretických východisek, což ji v podstatě degradovalo na jakési akademické cvičení.“ A dodává: „Problémem IMS je, že bakalářské studium se až příliš zabývá historií. Na druhou stranu cítím, že znám politické dějiny lépe než Dánové a lépe tak chápu souvislosti.“

Bývalí studenti IMS se shodují, že je škola na další studia připravila dobře. „IMS rozhodně patři mezi nejlepší přípravné instituce na magistra v zahraniči. Jak nároky na studium, tak jazykovou úrovní výuky a možnostmi meziuniverzitních dohod,“ říká Ondra Timčo. „I když se nám to během bakaláře nezdá, naučíme se kriticky přemýšlet, psát, vystupovat. Studuji s lidmi z nejprestižnějších světových univerzit jako je Harvard nebo Cambridge. Člověka to obohatí a zároveň zjistí, že na ně ‚má‘,“ dodává Václav Kopecký.

Také absolventi IES jsou spokojeni s tím, jak je institut připravil na další studium. „Je to výborná příprava. Dovolil bych si tvrdit, že bakalářské studium na IES je nadstandardní i ve světovém měřítku. IES samozřejmě má své neduhy, ale v porovnání se svými spolužáky na LSE jsem většinou patřil k těm lépe připraveným,“ chválí Jan Hlavsa. Podobný názor má i David Antoš: „Ekonomie je na všech světových univerzitách silně matematizovaná a IES je kvalitní přípravou, byť se leccos jistě dá dělat lépe. Nedovedu si ale představit, že bych na Cambridge šel z jakékoliv jiné české ‚ekonomické‘ školy.“ Lukáš Tóth k tomu dodává: „Matematika, statistika apod. jsou naprostou nutností alespoň na takové úrovni jako na IES, pokud chce člověk uspět na špičkovém výzkumném ekonomickém institutu v zahraničí. Bohužel v nově nastaveném kurzu IES mizí předměty zaměřené na institucionální ekonomii nebo teorii pravidel. Pokud jsem měl ze začátku nad svými spolužáky nějakou výhodu, byla to znalost historie ekonomického myšlení a institucionální ekonomie.“

„Rozhodně jsem se zde přesvědčila, že IPS mi poskytl důležitý teoretický základ. A pokud bych měla srovnat své znalosti s ostatními spolužáky, IPS nabízí kvalitní studijní program,“ říká Helena Erbanová. Na druhé straně Jana Drlíková je ke svému bakalářskému oboru poměrně kritická: „Zdá se mi, že institutu chybí celková koncepce bakalářského studia. Osobně musím říct, že IPS mi příliš dobrou přípravu neposkytl. Myslím si například, že podceňuje jazykovou vybavenost studentů a nepomáhá jim rozvíjet analytické či kritické myšlení.“

Přátelé nebo nepřátelé?

Co vás v zahraničí může překvapit, je celková atmosféra univerzity. „Prostředí je hodně konkurenční. Spolužáci nemají velký zájem navazovat přátelství, což je přirozené, většina z nich jsou třicátníci, kteří již mají pracovní zkušenosti a škola je pro ně přestávkou během kariéry nebo drahou investicí pro zlepšení šancí na pracovním trhu. Každý se snaží věnovat maximum času studiu,“ říká Anna Kunová o LSE. Podobnou zkušenost má Jan Hlavsa: „LSE je hodně ambiciózní a dravá škola a stejně tak lidé, kteří tam studují. Studenti opravdu chodí po přednáškách do knihovny a tráví tam celé odpoledne a večer.“ Bohatší společenský život a přátelské prostředí panuje třeba na CEU, která se také vyznačuje velkou kosmopolitností. „CEU je v tomhle hodně jedinečná, v životě jsem nezažila takové multikulturní prostředí,“ říká Petra Chaloupková. Na CEU naleznete studenty z celého světa, včetně Afriky, Blízkého východu, Indie nebo střední Asie. Ani v případě ostatních škol se nemusíte obávat, že byste byli jedinými cizinci – studenti z domácí země většinou netvoří ani polovinu z celkového počtu.

Jedním z dalších důvodů pro studium v zahraničí mohou být vyučující, kteří na dané škole působí, neboť často jde o světově uznávané odborníky. „Lidé, kteří tu učí, jsou ti, k jejichž článkům se doma snažíš marně dostat,“ poznamenává Ondřej Timčo. Vztah s pedagogy se také často liší od toho, který panuje v Čechách – většinou bývá neformálnější, což způsobuje i angličtina se svým „you“. „Prostředí je velmi osobní, v celém ročníku je 30 studentů a učitelé jsou své práci naprosto oddaní. Na IES někteří nemohli nebo nechtěli věnovat studentům tolik času, protože jejich závazky spočívaly jinde.“ Opačnou zkušenost má ale se svou nynější alma mater Anna Kunová: „Vyučující nemají na studenty tolik času, protože se také věnují vlastnímu výzkumu a účastní se nejrůznějších konferencí.“

Pošťákem v Dánsku

Naopak studenti se často ničemu jinému než škole věnovat nemohou, jak říká například Lukáš Tóth: „Nikdo z mých spolužáků nepracuje, na to zkrátka není čas. Naprostou většinu dní včetně víkendů trávíme ve škole.“ Možné jsou nanejvýše různé brigády nebo přivýdělky. „Studium se tu považuje za práci na plný úvazek, takže přístup, který někteří včetně mě občas praktikovali v Praze, totiž chodit do školy jen o polední pauze pár dní v týdnu, by tu určitě neprošel. Ale mít brigádu je celkem běžná věc,“ říká Kristýna Pašková o studiu v Dánsku. Potvrzuje to i příklad dalšího „dánského emigranta“ Jonáše Vnoučka, který se vrátil ke svému „povolání“ z pobytu na Erasmu – pracuje jako poštovní doručovatel.

Co se týká „skutečného“ zaměstnání po absolvování zahraniční školy, Markéta Simkovičová z IMS varuje na základě své zkušenosti z Británie, kde studovala současnou evropskou politiku na univerzitě v Bath: „Někteří studenti si berou velké půjčky na studium v zahraničí s tím, že se jim podaří získat skvělé místo a investice se rychle vrátí. To ale může být omyl. V Británii je nyní velmi těžké najít i neplacené stáže. Titul se určitě vyplatí v Česku, kde se například britské školy považují za ‚něco víc‘.“
Ať tak či onak, studenti, kteří se rozhodli pro studium v cizí zemi, se shodují, že jde o velmi cennou zkušenost. „Co je na IMS nejcennější, je vůle vedení vysílat studenty za hranice. Bezproblémové uznávání předmětů a široký výběr pobytů není na českých univerzitách samozřejmostí, a toho bychom si měli vážit. Dejte si tu práci a vydejte se na studium do zahraničí. Je to sice krok do neznáma, ale jakákoliv zkušenost je cenná. Je dobré vědět, jak se učí jinde, a mít možnost srovnání,“ shrnuje Jonáš Vnouček.

Adéla Denková

Foto 1 (Barbora Mališová): I na magistru v zahraničí si užijete zábavu. Soutěž ve sjezdu říčky Fyrysån během oslav Valborgu (pálení čarodejnic) v Uppsale.
Foto 2 (Petra Chaloupková): Petra Chaloupková se spolužačkami z Ázerbájdžánu na International Cultural Festival na CEU.
Foto 3 (Helena Erbanová): Helena Erbanová se po bakaláři na IPS vydala do Maastrichtu.
Foto 4 (Jonáš Vnouček): Krásné prostředí univerzity v Roskilde, kde studuje absolvent IMS Jonáš Vnouček.

Kontakty na některé absolventy FSV studující v zahraničí:
Bára Mališová (Uppsala): [email protected]
David Antoš (Cambridge): [email protected]
Lukáš Tóth (Amsterdam): [email protected]
Petra Chaloupková (CEU v Budapešti): [email protected]

Autorka článku ([email protected]) může poskytnout další informace a zprostředkovat kontakty na další studenty v zahraničí.