Sociál

Velká očekávání přinášejí velká zklamání

… říká Radek Nikl, student Pedagogické fakulty UK a předseda Studentské komory Rady vysokých škol.

S jakou představou jsi šel do SK RVŠ? Splnila se Ti?
Mám pocit, že jde v mnohém o podobnou zkušenost jako v akademickém senátu fakulty. Člověk, když tam přichází, je kritický skoro ke všemu a má plno nápadů, jak věci zlepšit či radikálně změnit. Když se po čase rozkouká, zjistí, že zdaleka ne všechno se dá vylepšit jednoduchými a okamžitými zásahy.

Bylo něco, čeho jsi chtěl v SK RVŠ dosáhnout? Podařilo se to?
Určitě jsem chtěl, aby Komora více komunikovala s akademickou obcí a veřejností a aby více informovala o své činnosti. Myslím, že k určitému zlepšení došlo, máme rozpracovanou inovaci naší webové prezentace a také už jistý čas vydáváme (elektronicky) bulletin Komorník, kde se čtenáři mohou seznámit s děním v Komoře ve formě, která je stravitelnější než jsou naše zápisy ze zasedání či tisková prohlášení.

Rovněž jsem si uvědomil, že díky našim předchůdcům SK RVŠ získala jistý kredit důvěryhodnosti, a tedy jsem se snažil, aby si tuto reputaci (a s tím související možnost ovlivňovat směřování vysokoškolské politiky) zachovala, případně ještě vylepšila. Rád bych věřil, že jsme v tomto směru uspěli; už jenom to, že jsme dosáhli zvýšení počtu studentských zástupců v předsednictvu RVŠ, svědčí o tom, že studentské hlasy nezůstanou ani do budoucna nevyslyšeny.

Z věcí, které si zaslouží dlouhodobou pozornost, bych ještě rád upozornil na trvající potřebu zapojovat do činnosti Komory zástupce většího počtu rozmanitých VŠ institucí. Byl bych nerad, aby v budoucnu zůstalo rozhodování o věcech všech studentů v rukou delegátů pouze několika aktivních VŠ institucí.

Myslíš, ze student má šanci účastí v Komoře něco změnit?
Určitě, jen jde o to, že se obvykle podaří prosadit jen zlomek toho, co by si člověk přál. Vždycky záleží na ochotě hledat a nalézat konsensus jak v Komoře samotné, tak potom při jednáních na národní či mezinárodní úrovni. Velká očekávání obvykle přináší velká zklamání.

Měl by podle Tebe delegát v Komoře hájit spíše zájmy své školy, nebo studentské obce jako celku?
Domnívám se, že příchodem do Komory by se člověk měl posunout z pozice studenta jednotlivé instituce do role zástupce studentských zájmů obecně, a to na celonárodní úrovni. Taky dalo říct, že člověk by se měl rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, až potom by měl dbát na to, aby splnil něčí očekávání. Tím ale rozhodně nemyslím, že by mezi mateřskou institucí a studentem neměl zůstat aktivní vztah výměny informací a ujasňování si pozic k řešeným problémům. Vztah by to ale podle mě měl být partnerský, nikoliv nadřízenosti a podřízenosti.

Karolína Kučerová