Sociál

Úvod do ekonomie? Humanističtěji!

„Vezmete druhou derivaci kvazikonkávní funkce a…,“ vychrlil na nás kdysi Jiří Hlaváček v předmětu, jenž měl být „Úvodem do ekonomie“. Pan Hlaváček chrlí v tomto stylu dodnes. A dokonce i v případech, kdy hovoří k budoucím neekonomům.

Jde o klasické odcizení se fundovaného vědátora nebohým studentíkům. Profesorovo lážo plážo je posluchačovou hromadou bezesných nocí nad hromadou knih.

„Je vám všechno jasné?“ vzhlédne pan Hlaváček po hodině chrlení faktů, jež je tu a tam proloženo vytažením fólie s hieroglyfy, pardon, grafy. Následné ticho by přednáškovému sálu mohl závidět i šumavský prales těsně nad ránem. Profesor si spokojeně zamrmlá a jede dál. Opět klasická situace.

Sečteno, podtrženo, existují dvě obecné příčiny, proč selhává komunikace profesor-student, obě se prolínají a navzájem samy sebe posilují. Profesor, jenž může vykládat nesrozumitelně, je často, nikoliv vždy, přesvědčován o opaku mlčením studenta ve chvíli, kdy by se ten měl ozvat.
Vraťme se ale k Hlaváčkovým přednáškám. Ve chvíli, kdy mluví k budoucím ekonomům, musí uvedený komunikační zádrhel, přímo gordický uzel vysokoškolského vzdělávání, rozetnout sám student. Dobré je vzpomenout si na Leninovo „Učit se, učit se, učit se“ a doplnit jej novějším „Ptát se, ptát se, ptát se“. Hrobového ticha si užívejte na Šumavě o prázdninách, ale ne když se můžete dotázat odborníka na něco, co vás MUSÍ zajímat.

Pan Hlaváček přednáší i předmět „Ekonomie pro neekonomy“. Pakliže zde dojde k nějakému komunikačnímu nesouladu – a jak ukazují projevy nespokojenosti mezi zúčastněným studentstvem, tak dochází – situace je složitější. Nelze ji vysvětlit jen odcizením a ostýchavostí.

Pan Hlaváček patří mezi ty ekonomy, kteří hospodářskou vědu vidí – v souladu se současným mainstreamem – jako hru čísel, integrálů, rovnic a křivek. Je-li tímto pojetím osloven budoucí sociolog či žurnalista, udělá se mu z výkladu nevolno. Už jen proto, že takové exaktní přednášky jsou pro něj ztrátou času, vždyť k jeho štěstí bohatě postačí jen se klouzat po „povrchu“ ekonomické vědy.

Na IES působí několik profesorů, kteří umí podat ekonomii „humanističtěji“, třeba Milan Sojka či Karel Půlpán. Nebude možná od věci zamyslet se, zda by neekonom neměl být s ekonomií seznamován spíše touto, méně exaktní formou. Zda by neměl vstřebat spíše ducha vědy, než její přesné formulace.

Lukáš Kovanda (IES)