Sociál

Ředitel IES Martin Gregor: Studenti se mají věnovat svému studiu

Ještě před rozhovorem se Martina Gregora ptám, jestli se v lednu, kdy se ofciálně stane ředitelem IES, bude stěhovat do kanceláře Michala Mejsříka. „Popravdě se mi ta moje líbí víc, ale asi mi nic jiného nezbude.“ Stejně se nám ale nově jmenovaného ředitele ekonomů podařilo přesvědčit, aby si ředitelské křeslo alespoň na chvíli vyzkoušel.

Kam až sahá Vaše historie na FSV?
Já jsem se v roce 1995 rozhodl jako mladý naivní student gymnázia, že jakkoli jsem studoval matematickou a přírodovědnou specializaci na Gymnáziu v Chotěboři, budu dělat něco, co souvisí s analýzou politiky, protože v té době mi to přišlo jako velmi sexy téma.
Člověk tehdy četl věci od Tigrida, Pitharta a bylo to docela zajímavé. Mně na tom hlavně tenkrát zajímalo, proč existují
konfikty, a proč se udržují. Jak to, že ačkoli je lidstvo už neskutečným způsobem raci-onální, dokáže udělat takové iracionality. Proto jsem se přihlásil na politologii. Díky tomu, že jsem se připravoval na přijímačky, jsem se třeba dozvěděl věci z historie, z kterých čerpám až doteď.

Z jakého důvodu jste pak přesedlal směrem k ekonomii?
Jako všichni na FSV jsme v té době měli Úvod do ekonomie profesora Hlaváčka. Pamatuji si, že mě strašně zaujala ta metoda, ten konceptuální přístup, čistota myšlení. Protože to bylo fundamentálně odlišné od všeho ostatního. Samozřejmě se přidalo i to, že jsem byl zvyklý dělat matematické olympiády a třeba si i programovat nějaké věci.
Pamatuji si úplně krásně na jednu hodinu Úvodu do ekonomie, která byla ještě vlastně tenkrát v Tróji. Chodili jsme vlastně do ÚTIE v zástupu prváků, což tehdy mohlo prváků, což tehdy mohlo být 250 lidí.

Pamatuju si, že profesor Hlaváček se tam ptal na nějaké věci, které se myslím týkaly substituce nebo komplementarity, a že mi za to dal nějaký extra bod, protože jsem na to jako jedinýodpověděl. To u mě samozřejmě získal body. Takže jsem hned začal zvažovat, že to může býtvlastně docela zajímavá volba.

A pak, když člověk studoval politologii, poměrně brzy zjistil, že stejně ty zásadní věci závisí na tom, kdo má reálně materiální zdroje. Tak jsem si řekl, že to je docela dobré propojení a šel jsem dělat ekonomii.

Kdo na Vás měl na IES největší vliv?
Tady pro mě bylo hodně formativních a zajímavých lidí. Nejprve tu byl strašně vstřícný profesor Kouba, který svým osobním přístupem dokázal dost lidí namotivovat. Pak na magistru jsem hledal osobnost, která by mi byla blízká obsahem. Tehdy mě hodně zaujal profesor Turnovec, zase se svou snahou postavit ty fenomény na nějakém kvantitativním, solidním základě. Proto jsem u něj dělal diplomku a potom také disertaci.

Proč u Vás nakonec zvítězila akademická dráha?
Na PhD jsem začal chápat akademický provoz, všechny jeho problémy. Zjistil jsem, že mě to prostředí motivuje a jakkoli nechci třeba dělat to, co dělá profesor Turnovec, vyhovovala mi tahle větev. To, že jsem mohl vlastně jít svou cestou. Na druhou stranu je jasné, že tento vývoj je strašná singularita a že bych to nedoporučoval každému.

Když se člověk podívá na CVčka úspěšných ekonomů, vidí různé cesty. Ta cesta, která jde velmi extenzivně, kdy člověk dělá hodně věcí najednou a má přehled, ta má výhody pro určité typy kariéry, ale pro akademickou dráhu je to dost možná nevýhoda. Tam se musíte co nejrychleji seznámit s nějakou metodologií, s nějakým přístupem. Tu zvládnout skvěle, a pak teprve ji přesahovat.

Můžete nějak reflektovat dění na IES za posledních několik let?
Moje jmenování do funkce zástupce ředitele byla vlastně taková z nouze ctnost, hodně aktivit tehdy dělal Ondřej Schneider, který ale musel z rodinných důvodů odjet do USA. Já jsem se sice podílel trošku na provozu doktorského studia, ale byl jsem tehdy ten mladík, který čerstvě nastoupil. A samozřejmě to není optimální, protože mladí lidé mají dělat něco jiného, než se starat o tyto věci.
Nicméně bylo jasné, že je na tu pozici potřeba někoho, kdo se pohybuje vevnitř a věnuje tomu institutu zevnitř hodně času. Protože například profesor Mejstřík se mu věnoval hodně zvnějšku a vytvářel hodně příležitostí a možností, které bylo poté potřeba nějakým způsobem materializovat. Takže tohle bylo docela dobré duo.

Co konkrétně byste vyzdvihl jako zlepšení od té doby?
Samozřejmě je těžké si přisoudit nějakou konkrétní aktivitu, protože šlo vždy o práci týmu. Myslím si ale, že je velmi dobře, že už druhým rokem máme něco, čemu říkáme výroční audit, kde se snažíme přesně říct, kdo co udělal ohledně výzkumu, ohledně výuky. To se nyní dále zpřesňuje s tím, že chceme odměňovat nejlepší kurzy, aby to bylo explicitně vidět. Docela se nám daří standardizovat úvazky a jejich náplně, což je strašně složité, protože celá řada lidí má práci napříč víc institucí.

Nemyslím víc škol, ale třeba Českou národní banku, ÚTII, atd. Takže toho člověk zase musí hodně vyjednat, promyslet. Podařilo se nám získat nové členy do našeho sboru, kteří nejsou našimi absolventy. To je zase nějaké oživení, ať už mluvím o Pavlovi Vackovi z Cornellu nebo Barboře Gebické z CERGE.

Samozřejmě, že jedna z věcí, která není vidět navenek je, že přesně definujeme práci, úkolujeme sekretariát. Myslím, že jsme v tomhle hodně zvýšili výkonnost. Podařilo se nám asi něco, co se na fakultě systematicky nedaří, a to je vyhodit z práce lidi, kteří práci brzdili.

K jakým změnám došlo během Vašeho působení ve studijních oborech?
Co se týká studia, já nejsem ten, kdo to řídil. Myslím si, že velký pokrok IES byl v doktorském studiu, konkrétně konsolidováním Centra doktorských studií, za což může Karel Janda. I když samozřejmě institut mu k tomu vytvořil podporu tím, že mu vytvořil zaměstnanecké úvazky pro vybrané doktorandy.

Další věc je, že jsme se hodně podívali na magisterské studium a myslím si, že všechny ty specializace, které tu máme, prošly dost zásadní změnou, omlazením. Nyní máme jednak vylepšené jádro pro všechny specializace, ale i specializační kurzy jsou výrazně vylepšené. Mezi to počítám i dlouhodobé vyjednávání s CERGE, které už probíhá nějaký třetí rok, a které vedlo k tomu, že si studenti mohou částečně něco studovat na CERGE a my jim to uznáme. To pak podporuje i zájem studentů dělat spíš ekonomii, než finance.

A co se týká prezentace institutu navenek po akademické stránce?
Za skvělou věc považuji, že se nám daří vydávat dva mezinárodní časopisy, kde v tom druhém jsem koeditorem společně s Romanem Horváthem a profesorem Turnovcem. Profil toho časopisu je, řekl bych, velmi dobrý a fakulta se rozhodně nemá za co stydět. Navíc ty časopisy vycházejí
dominantně se zahraničními autory a zahraničními recenzenty, což je podle mě na fakultě nadstandardní .

Na který studijní program na institutu se v dohledné době zaměříte?
Rozbíháme anglický bakalářský program, u něhož je potřeba zajistit propagaci, design, zajistit, aby matematiku učili lidi z Matfyzu jak je předjednáno a podobně. To je takový lakmusový papírek, protože vstupujeme na trh, který je dost specifický a my musíme ukázat, jestli tento projekt dává smysl.

Ohledně jiných studijních programů je tady nějaká představa, jako například předjednané double-degrees se Štrasburkem. Je tady taky představa zkusit udělat s CERGE nějaký program, který by měl americkou akreditaci, ale to jsou věci, které nepatří mezi náš jádrový business.

Jak z vašeho pohledu probíhalo znovuzavedení Historie ekonomických teorií?
Zavedení předmětu samozřejmě není žádné diktátorské rozhodnutí ředitele nebo kohokoliv jiného. Probíhá diskuze s garantem toho programu, samozřejmě s vedením institutu a také s vedením odpovídající katedry. Jelikož je kurzů hodně, snažíme se nové otevírat spíš opatrně.

Tady je problém, že pro přehledový kurs, který spojí celou ekonomii a hlavně ji napojí na současnou ekonomii posledních dvaceti let, se nenašla vhodná osobnost. Podstatné bylo spojit ji do jednoho kursu a nedělat jenom například makro do roku 1970.

Naštěstí přišla studentská iniciativa s tím, že se připraví sylabus a probere se to s šéfem katedry, kterým je Michal Bauer. Ten řekl, že je to připravené dostatečně. Dále jsme si řekli, že na tom bakaláři po takovéto věci určitě poptávka je, a proto jsme z toho udělali standardní kurs, který normálně vypisujeme. Takže v tomhle problém prostě není.

Před pěti, sedmi lety doktorandi aktivně otevírali kursy a vypracovávali se na tom. Díky generační obměně, a tím tady nechci něco bránit, to už ale prostě nedává smysl, protože ty kursy tady máme a teď spíš se musíme věnovat udržení jejich kvality nebo třeba zvýšení jejich kvality. Ale na druhou stranu dávat doktorandům nějaký signál, že by tu měli plnit něco, co my neumíme.

Samozřejmě taky v jejich vlastním zájmu chceme, aby se soustředili na psaní. To je totiž oblast, kde se oni mohou rozvinout. Udělat si pedagogickou praxi a získat studenty budou moci v případě zájmu o akademii vždycky.

Jakým způsobem dosáhli ekonomové z Opletalky takového zapojení do NERVu?
Při zrodu NERVu pomohly hodně vazby, které tu už byly. Ať už se tam prosadili profesor Mejstřík nebo Tomáš Sedláček, stejně jako lidé, kteří jsou na IES navázáni volněji jako Vladimír Dlouhý, teď třeba nově i Miroslav Zámečník. Určitě je to věc, na kterou můžeme být hrdí.

Já si osobně tedy myslím, že fungování NERVu je pořád ještě daleko od ideálu, jak by taková rada měla fungovat, což ji samozřejmě nemá nijak snižovat. Tím chci jenom říct, že to je problém situace ve veřejném sektoru a hlavně to ukazuje na to zoufalství veřejného sektoru, který nedokáže dělat standardní ekonomické úkoly. Já bych mnohem raději viděl, kdyby veřejný sektor najímal standardně naše ekonomy, a my jsme věděli, že je takto můžeme vychovávat, proto aby měli dobrou kariéru ve veřejném sektoru.

Pokud to tady bude pořád fungovat tak, že budou lidi chodit jenom jako na zkoušku na ministerstva, a pak zase vypadnou do soukromého sektoru a už se tam nikdy nevrátí, pak ten stát nebude nikdy v dobrých rukou. Ta šílená mzdová politika, která tam je, a ty šílené zájmy, které se tam drží, to je něco co podvazuje celý stát.

Je pro všechny studenty ekonomie přínosné vyzkoušet si analýzu, tak jak to mají možnost udělat například v NERVu nebo psaním článků do novin?
Studenti se především mají věnovat svému studiu a mají rozumět tomu, co dělají. Je hodně studentů, kteří tomu nerozumí a chtějí mluvit o světě. To je první chyba. Když už student rozumí tomu, co studuje, pak mu většinou schází prezentační schopnosti a schopnost sevřeně a
jednoduše napsat svou myšlenku. To je určitě potřeba rozvinout. Proto jsme se bavili i o zlepšení akademického psaní v rámci bakalářského i doktorského diplomového semináře.

Dál je nutno říci, že cesty jsou různé. Ekonomie je trošku specifická v tom, že pro tu špičkovou expertízu nepotřebuje tolik být vidět v médiích. Většinou je oceňovaná spíš uvnitř firem nebo uvnitř expertních těles. Protože udělat přesnou analýzu vede často k přesným číslům a ty masy obvykle nezajímají.

Václav Vislous
Foto: Tomáš Zbyňovský