Sociál

Před 130 lety byly požadavky studentů vyslyšeny

V úterý 28. 2. uplynulo 130 let od jednoho z významných momentů naší univerzity. Tím momentem bylo rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity, čímž byla čeština de facto postavena v rámci univerzity s němčinou na roveň. K této příležitosti proběhla veřejná přednáška, kterou pronesla PhDr. Milada Sekyrková Csc. z Ústavu dějin UK a Archivu UK. Podívejme se stručně na tuto část dějin naší alma mater.

V roce 1882 byl završen zápas o zrovnoprávnění češtiny s němčinou v rámci vysokého vzdělávání, který trval několik desítek let. Čeština byla na univerzitě povolena už v roce 1848, nebyla však oficiálním jazykem. V 60. letech se potom prudce zvedla poptávka po českých přednáškách a proběhl příliv českých pedagogů na fakultu.

Roku 1789 nabídl Eduard Taaffe českým poslancům říšského sněmu řešení této otázky výměnou za podporu jeho vlády. Výnos císaře Františka Josefa I. z 11. 4. 1881 pak stvrzuje vznik pražské univerzity české a německé, přičemž obě mohou používat původního názvu Karlo-Ferdinandova univerzita.
S tímto rozdělením pochopitelně vznikla řada technických problémů, protože jednotliví pedagogové se museli rozhodnout, na jaké univerzitě budou přednášet. Některé obory či celé fakulty jak na české, tak na německé univerzitě z těchto důvodů zanikly. Bylo tedy nutné sehnat nové pedagogy a v některých případech i vybavení. Díky tomuto nedostatku byl na univerzitu povolán například Tomáš Garrigue Masaryk, který se stal v roce 1882 mimořádným a v roce 1887 řádným profesorem na české Filozofické fakultě.

Pouze botanická zahrada s univerzitní knihovna zůstala oběma univerzitám. Taktéž aulu v Karolinu směly využívat obě univerzity střídavě, avšak právo používat historické insignie připadlo německé univerzitě. Česká univerzita si nechala vyrobit kopie. Prvním českým rektorem se stal Václav Vladivoj Tomek, prvním německým Ewald Hering.

Množství českých studentů se neustále zvyšovalo, v roce 1910 bylo na univerzitě sedm českých studentů na tři německé. Česká univerzita předčila německou i ve vědě a navazovala řadu důležitých mezinárodních kontaktů. Obě univerzity fungovaly i po vyhlášení samostatné republiky v roce 1918, změnilo se však jejich právní postavení. Za pokračovatelku tradic pražské univerzity byla označena Univerzita Karlova, která měla převzít všechny starobylé písemnosti i insignie.