Sociál

Personalistka radí: Následujte hlas svého srdce

FSV i jiné fakulty nabízí mnoho oborů s často „nicneříkajícími“ názvy. Setkali jste se již také s otázkou typu „Co to vlastně studuješ? A co budeš pak dělat?“? Nebo jste v posledním ročníku a prostě nevíte, „co se sebou dál“? Na uplatnění absolventů zdánlivě „nepraktických“ oborů, mezi které veřejnost často řadí některé sociální vědy, jsme se ptali personalistky Adély Humlové, která vlastní konzultační společnost Sofidea.

Kdy by měl podle tebe student posledního ročníku VŠ začít s hledáním uplatnění na trhu práce?
Student VŠ by měl mít zaměstnání i po dobu studia. Je to samozřejmě jenom věc osobního názoru a priorit, ale pokud bych jako student VŠ neměla aktuálně práci v oboru, který je pro mou profesi zajímavý, tak bych se ji snažila hledat pořád, dokud bych ji nenašla. Najít práci na hlavní pracovní poměr může trvat někdy měsíc a někdy také půl roku.

Jakou podle tebe hraje roli typ vysoké školy při přijímacím pohovoru?

Pokud se ptáš na prestiž dané vysoké školy, tak jsem se nesetkala s tím, že by zaměstnavatel při zadávání kritérií pro obsazení pozice kladl požadavek na konkrétní názvy škol. Často nekladou důraz dokonce ani na konkrétní obor. Ale to záleží na typu obsazované pozice. Pokud člověk nemá žádnou praxi, tak je vystudovaná odbornost spolu se svým osobním potenciálem ten hlavní kapitál, který absolvent může nabídnout. Nejlépe ji samozřejmě zhodnotí v oborech, které vystudoval.

Jakou roli hraje vysokoškolský titul vůbec?

Vysokoškolský titul o člověku vypovídá, že se jedná o někoho, kdo je schopen se učit, zvládnout velké penzum informací a lze předpokládat, že bude nadprůměrně inteligentní. Navíc člověku dá do života základy v odbornosti, která je pro firmy v daném odvětví u juniorů cenná. Jsou to ale všechno jen indicie, které mohou pomoci ve výběrových řízeních, ale nemusí se vždy potvrdit. Jsou lidé, kteří vysokou školou proplují „nepolíbení“, protože studují něco, v čem vlastně nevidí širší význam a naopak kvalitní přístup mohou často nabídnout i středoškoláci.

Jak moc je důležitá praxe při studiu?

Pracovní trh funguje jako jakýkoli jiný trh na základě nabídky a poptávky. Čím je „zboží“ lepší, tím má vyšší hodnotu. Praxe relevantní pro mou kvalifikaci samozřejmě zvyšuje mou hodnotu odborného profilu. Praxe mimo můj obor (například v restauraci či nákupních střediscích) sice nezvyšuje mou odbornost, ale přesto tím člověk získá cenné zkušenosti z provozu. Navíc každý personalista ocení, že má před sebou člověka, který je aktivní nebo dokonce do určité míry soběstačný.

S jakými riziky se může v prvních měsících potkat student, který po celé studium nikde nepracoval – který je po promoci takzvaně „vhozen do vody, aby se naučil plavat“?

Myslím, že takový člověk není na život zcela připraven, takže jeho srážka s realitou bude nejspíš tvrdá. Navíc, já jako personalista bych ho považovala za „teoretika“, který neměl žádnou snahu se „o sebe postarat“. Byl by pro mne nedůvěryhodným kandidátem, kterého bych nejspíš vůbec nevybrala. Proto je dobré do životopisu své pracovní zkušenosti při studiu uvádět. Tedy alespoň pokud jsem čerstvým absolventem.

Setkala ses ve své praxi s nějakou skepsí vůči absolventům „sociálních“ oborů a „pseudověd“?

Pokud taková skepse existuje, nikdo mi ji nevyjádřil. Možná proto, že jsem sama personalistka, a proto se mi s takovým postojem nikdo nesvěřil. Ale spíše si myslím, že se na tyto obory jako na „pseudovědy“ nepohlíží. Lidé spíše očekávají obvyklé osobnostní rysy u různých odborností, které mohou být terčem vtipů, mohli bychom mluvit i o „ajťácích“, „obchoďácích“, „psycholozích“, „marketérech“, „matfyzácích“, atd. Takže stejně tak jako mohou být absolventi humanitních škol nepraktičtí v technických oborech, mohou i technici být slabší v práci s lidmi či ve vzdělávání. Na pozici v personalistice nebo v psychologii však nebude nikdo čekat technika, stejně tak jako by na technických pozicích těžko někdo očekával psychologa. Humanitní obory zkrátka mají své místo a význam.

Obory na naší fakultě mají často velmi široké spektrum možných profesí, kde se po jejich absolvování uplatnit. Co bys jako kouč poradila tápajícímu studentovi, který přesně neví, jakou práci chce jednou dělat?

Na obecnou otázku obecná odpověď – poradím mu, aby následoval hlas svého srdce. Čím dříve si člověk ujasní, co ho opravdu láká a v čem může uplatnit jedinečnou kombinaci svých vlastností a schopností, tím dříve zjistí, v čem se může lehce a se zájmem rozvíjet a jaké své nedostatky potřebuje překonávat a jaké překonávat vůbec nepotřebuje.