Sociál

Lekce počítačové negramotnosti

Nejkrásnější podpis ze všech představitelů naší školy má pan děkan. Špatně na tom není ani proděkan pro studium Jirák. Nepřečtu podpis vedoucího Oddělení zahraničních styků (OZS). Už se těším na podpis prorektora pro studijní záležitosti. Bohužel jej uvidím až v červnu. Zdají se vám tyto informace zbytečné? Mně taky, ale získal jsem je zdarma při vyřizování studijního pobytu v zahraničí skrze program ERASMUS. A to se vyplatí!

Člověk by si řekl, že žijeme ve věku internetu, počítač stojí na stole většiny zaměstnanců univerzity. A všechny ty počítače jsou prosíťované takovým způsobem, že každý hacker z Nového Zélandu z nich dokáže vytáhnout ve zlomku vteřiny snad všechna data. Bohužel ale platí, že pod svícnem je tma.

Začne to u přihlášky – vyplníte papír, ten odevzdáte koordinátorovi a na OZS. Někdo jej přepíše a pošle vám e-mail, kdy máte přijít. Občas se stane, že adresu opíše špatně, email vám nedojde a propásnete tak pohovor na univerzitu, kam nejvíc chcete. Nevadí, nabídnou vám jiný termín na jinou univerzitu. Pak se vše posílá na univerzitu v cizině.

Ta vás požádá o výpis známek. Brnkačka, řeknete si. Tajemník má zabudovaný modul, který umožní studentovi jedním kliknutí zobrazit názvy předmětů, které si zapsal nebo již absolvoval, v angličtině. Šlo by jej využít i pro vytištění výpisu známek pro zahraniční univerzitu. Studijní referentky by mohly každému list vytisknout, orazítkovat a hotovo. Jenže ouha: garanti by museli splnit svou povinnost a ke všem předmětům anglický název dopsat. Na IMS bylo vše v pořádku, horší je ale situace na sociologii a v Kabinetu jazykové přípravy. Opravdu jsem se smál, když jsem musel překládat do angličtiny název předmětu „Angličtina pro IMS I.“

Dále musíte předměty a známky vyplnit do zvláštní tabulky a i odnést ji spolu s kopií indexu na Oddělení zahraničních styků (odborník zabývající se Tajemníkem podle všeho opomněl OZS dát přístup do databáze známek, ale příští rok už ho prý mít budou). Pan Šimsa vše po několika dnech překontroluje a orazítkuje. Že to musí obstarat vedoucí zahraničního oddělení je zhruba tak smysluplné, jako kdyby se o povolení ke stavbě dálnice žádalo na ministerstvu kultury. Není to úkol pro studijní? „Ano, ale některé studijní referentky neumějí anglicky, a tak se pod to odmítají podepsat,“ bylo mi řečeno neoficiálně.

Pak ještě rychle za garantem, aby podepsal formulář s předměty, které si v cizině chci zapsat. To není jen tak, musí uznat, že dané předměty mají v mém českém studijním plánu ekvivalent. Ne, že bych si dovolil veleváženým univerzitním představitelům říkat, jak to mají dělat, ale upřímně, honorabiles, kdybych všechny ty předměty mohl absolvovat v Praze, proč bych vlastně jezdil do Paříže? Eiffelovku jsem už viděl loni v létě, což mi nikdo naštěstí potvrzovat nemusí. Nevadí, nakonec to trvá jen pět minut. Z ročníku nás jede čtyřicet, to dá aspoň dvě stě minut čistého času, tedy dvoje konzultačky. Chudák garant i jeho propiska.

Přitom by stačilo, kdyby dotyčný prostě odklikl tento mnou předem vyplněný formulář, který by následně stejným způsobem schválil proděkan pro studium a Evropská kancelář UK. Oběhnout během léta všechno osobně je docela fuška, to nemusím dodávat. A co teprve prorektor pro studium – ten musí s konečnou platností potvrdit výjezd každému. Podepsat tři tisíce lejster, to je určitě zábava na mnoho horkých letních večerů!

Stačilo by jen, kdyby se začaly využívat všechny možnosti, které počítačové vybavení dává. Mohlo by mi být útěchou, že mi na památku zůstanou vlastnoruční podpisy všelijakých představitelů univerzity. Ale není – papíry je nutné archivovat ve fyzické podobě. A tak se v Evropské kanceláři hromadí šanony. Mají tam na ně hezké černé poličky. Archeologové z nich jednou budou mít radost. Jen asi nebudou věřit, že pochází z počátku jedenadvacátého století.