Sociál

Jirák a Köpplová: věda na IKSŽ je na světové úrovni

V minulém čísle Sociálu se Martin Gregor z IES v rozhovoru vyjádřil na adresu IKSŽ zhruba takto: „Mám pocit, že některým jiným výzkumníkům nedochází nejen to, že jim ujel vlak, ale už ani nevidí ty koleje, po nichž mají jet. Podařilo se mi s poměrně malým úsilím vydat dva příspěvky v prestižních nakladatelstvích. Když to není žádný problém, nechápu, proč si oni potom stěžují, že není šance proniknout do mezinárodních periodik. Na IES si aspoň uvědomujeme, kam je potřeba jít, kde jsou ty koleje, ale u žurnalistů jakoby se úplně zastavil čas. Jako kdyby nebyli ani v minulém století, ale v předminulém.“ Jak se k jeho výrokům staví proděkan FSV Jan Jirák a vedoucí katedry mediálních studií Barbara Köpplová?

„Domnívám se, že výroky pana Gregora se absolutně nezakládají na reálném stavu vědy na IKSŽ. Nemáme žádné problémy s publikováním, naopak. Například prestižní nakladatelství Blackwell chystá dosud nejrozsáhlejší encyklopedii o komunikaci a kvůli heslům o českých médiích oslovilo právě náš institut.“ Proděkan Jirák tedy rozhodně nemá pocit, že by institutu ujel vlak světové vědy.

Docentka Köpplová naznačuje, odkud mohl pramenit Gregorův pocit o publikačních problémech katedry mediálních studií: „Nemáme sice tolik publikovaných článků v impaktovaných, převážně amerických, časopisech jako třeba ekonomové, to je ale také částečně dáno předmětem našeho zájmu. V mediálních studiích není možné tolik zobecňovat, pro nás je prestižnější publikace v českém jazykovém prostředí.

To samozřejmě neznamená, že bychom se vůbec nesnažili být světoví a nechtěli publikovat v cizině. Koneckonců, i česká média jsou vzhledem k vlastnickým vazbám přímo napojena na vývoj ve světě. Například v současné době spolupracujeme s německými kolegy na výzkumu řízení periodik v období protektorátu. V tomto případě jsou naše poznatky, které se týkají českých médií, zajímavé i pro ně, protože s nimi sdílíme zkušenost totalitní diktatury. Myslím, že ve středoevropském prostoru je pro nás publikování zajímavější, než kdybychom se snažili psát pro americký časopis o vývoji deníku New York Times.“

Jan Jirák k tomu dodává: „Jsme v trochu paradoxním postavení, protože na jednu stranu jsme tlačeni k zobecňování našich výzkumů, na druhou stranu ale to, čím jsme pro zahraničí zajímaví, spočívá v naší specifičnosti, v zaměření na české prostředí.“ Na adresu pana Gregora říká: „Nechápu, co ho k tak osobnímu útoku na naši práci mohlo vést. Fakulta v současné době potřebuje více spolupráce a komunikace a ne vzájemné osočování se z neschopnosti“.