Sociál

Jeden podvod za druhým!

Poté, co jsme v minulém čísle Asociálu informovali o pofidérních základech, na kterých stojí celá myšlenka založení naší předrahé fakulty, která se nám letos šťastně dožívá dvaceti let (Živijó, mnoga ljeta a tak dále), tento měsíc přicházíme s dalšími odhaleními, která by měla zůstat neodhalena.
Tato odhalení se týkají právě oslav spojených s fakultním jubileem. Ponechme stranou otázku, zda je vůbec potřeba slavit dvacet let nějaké fakulty,
jejíž významná část sídlí kdesi v Jinonicích. I když… pojďme vyjít třeba zrovna z této otázky. Koho z vás to zajímá? He? Kolik z vás se dobrovolně zúčastnilo oficiálních oslav, které se konaly provokativně den před 28. říjnem, který připomíná událost mnohem starší a významnější a schválně jestli si pamatujete jakou. No vidíte.

A s mávátky!

A původně to mělo být úplně jinak. V den oslav, jak jistě víme, neboť je to zrovna jedna z mála věcí, které nás zajímají, byla zrušena výuka – aby se studenti i vyučující mohli (čti v masovém měřítku určitě přišli – a s mávátky) zúčastnit oslav. Mno, ale nejprve se počítalo s tím (a která hlava to vymyslela?), že výuka bude sice zrušena, ale oficiálně se to nikomu neřekne, aby studenti jako ovečky přišli.
Kouzelná formulka „nikomu se to neřekne“ ale zafungovala, a brzy celá fakulta věděla, že ve středu se prostě učit nebude a nebude a nebude a bude se oslavovat. Informační kanály tedy musely nechtěně vyplyvnout horké sousto a na webu bylo oznámeno, že výuka se ruší. Takže kdo přišel? Odpovězte si sami.

Plačící kurátor

„Nepřišel se podívat nikdo,“ pláče pan K., pro kterého byl 27. říjen velkým dnem. Tento solidní čtyřicátník, který nechce být jmenován a nechce ani prozradit, která instituce jej zaštiťuje, se totiž nedávno stal kurátorem výstavy, jejíž vernisáž měla být součástí oslavného dne. Podařilo se mu totiž přesvědčit jinonické vrátné, aby vytvořili tematickou výstavu své sbírky figurek z Kinder vajíček, která se prozatím skromně krčila na pultě vrátnice. Nízká návštěvnost ale způsobila, že o výstavu byl pramalý zájem. A tak pan K. splakal nad výdělkem.

Jeho výstava byla alespoň zajímavá, jinak ale není divu, že se organizátorům nepodařilo přilákat více účastníků. Kdyby totiž byli moudří a nabídli fakultní lůze (čti studentům) chléb a hry, byla by jinonická budova (jako tradičně) přecpaná až po střechu a Karolinum taktéž. Místo toho ale na programu byly přednášky současných a bývalých profesorů, docentů a dalších – tedy lidí, které drtivá většina studentů vidí přednášet nejméně jednou týdně – no co je to za program.

Plesejme na plese, ale ne Štrbském

Letos nás ale ještě čeká jedna příležitost, která se může stát záminkou pro pokus o další kolosální podvod. Velké množství profesorů, docentů a dalších se totiž své přednášky během oficiálního dne oslav nedočkalo. Budou mít ale jistě příležitost si tuto nespravedlnost vynahradit, a to s publikem mnohem většího formátu a naladění. Co se to naoko chystá, aby se podařilo shromáždit co nejvíce fakultních obětí na jedno místo…

SKUNK