Sociál

Exkluzivní rozhovor: „Myslím, že jsem odvedl velmi kvalitní práci,“ říká Josef Dobeš

Ano, je to tak. Přinášíme vám zcela exkluzivní bilanční rozhovor s dnes již bývalým ministrem školství Josefem Dobešem. Řeč se točila okolo samých žhavých témat, jako je personální politika ministerstva, reforma vysokého školství, cenzura či optimální teplota polévky na základní škole.

Josef Dobeš byl na ministerstvu 21 měsíců, za mnohé své kroky byl kritizován odbornou i laickou veřejností. Za všechny jmenujme navrhovanou vysokoškolskou reformu či udělení akreditace plzeňským právům. Dalo by se s trochou nadsázky říci, že mimo Strakovu akademii neexistuje mnoho lidí, kteří by s Josefem Dobešem ve všem souhlasili. Kromě prezidenta Václava Klause ovšem, ten totiž Dobeše označil za nejlepšího polistopadového ministra školství, což učinil ve stejném rozhovoru, kdy na adresu některých politiků Věci veřejných prohlásil, že jsou skutečným obohacením této země.

Josef Dobeš odstoupil nedlouho poté, co nesouhlasil s tím, aby v rozpočtu ministerstva školství zmrazil dodatečně 2,5 miliardy korun, jak žádal ministr financí Miroslav Kalousek. Takové škrty označil jako drakonické, bouchnul pěstí do stolu a hrdě odešel. Sešli jsme se krátce poté v baru Krásný ztráty nad sklenkou vína, abychom zkusili probrat některé z kroků jeho ministerské kariéry.

Dobré odpoledne pane Dobeši, co říkáte na to, že bychom začali nějak zlehka?
Dobré odpoledne, skvělý nápad.

Výborně. Tak tedy, na jaký moment ze svého ministerského úřadování vzpomínáte nejraději?
No, to jste ale zrovna zlehka nezačal, pane redaktore.

Proč myslíte? Přišlo mi, že byste možná i rád zavzpomínal na své dávné i nedávné úspěchy.
Ale ano, to máte pravdu, to bych vskutku rád. Jen momentálně nevím, kde mám začít (zamyslí se).
Ale tak kupříkladu jsem rád, dokonce bych se nebál použít výrazu „velmi rád“, že se mi podařilo optimalizovat personální politiku ministerstva, zejména, co se týká pozice náměstků a různých dalších poradních orgánů. To byl podle mě signifikantní a důležitý krok.

Média a veřejnost to tak ale úplně nevnímala…
To proto, že média vždy a pokaždé celou situaci překroutí. To je podle mě taková jejich vlastnost. Víte, kdyby média byla trochu objektivnější a vyváženější… (významně se odmlčí) Prospělo by to nám všem. Zejména nám všem v Poslanecké sněmovně, jak jsme se například tuhle s panem poslancem Markem Bendou jednoznačně shodli. A kromě toho by to samozřejmě prospělo i všem obyčejným, slušným, poctivým a pracovitým lidem, kteří nechtějí být informováni někým, jako jste vy, tedy lidmi nazývajícími se novináři, kteří ve skutečnosti pracují v žoldu bůhvíkoho!

Promiňte, ale to, co říkáte, je v podstatě volání po znovuzavedení cenzury?
To ale přece není pravda. To jste si vyfabuloval, tedy pro vás, abyste rozuměl, překroutil, vy sám. Ostatně na vás je ideálně patrné, že nejen novela mediálního zákona, ale i vysokoškolská reforma je opravdu zásadně nutná. Vy že jste student údajně nejprestižnější české univerzity? To pánbůh s námi a zlý pryč, když to tak musím říci.

Proč myslíte?
Já si předně myslím a domnívám se, že by veřejnost měla mít právo určit, co vás v přípravě na povolání novináře budou ti kteří kantoři učit. A samozřejmě, kteří to budou. Protože veřejnost všechny ty kantory, a potažmo vás všechny, přece platí ze svých peněz! A teď nemluvím jen o vašem oboru, ale obecně o všech vysokoškolských oborech. Zejména o těch takzvaně „humanitně zaměřených“, o jejichž účelnosti často pochybuji. Stejně jako o nutnosti mít tolik gymnázií, když firmy podle mě potřebují daleko více manuálně zaměřených lidí. Tolik gymnázií je zkrátka nebetyčný nesmysl. Ale to odbíhám.

Já si zase myslím, jestli dovolíte, že kdo a co učí na vysoké škole, je věcí akademické obce.
To nedovolím.

Aha. A k těm gymnáziím, myslíte, že by jejich menší počet prospěl českému školství?
Samozřejmě! (bouchne do stolu)

No, tak raději opusťme toto téma, jako jste vy opustil křeslo ministra, a vraťme se zpět k původnímu tématu.
Výborně. A to bylo jaké?

HRÁL VÝBORNĚ TENIS A FARMVILLE

Personální politika.
Ach ano. Že se v tom nepřestanete vrtat… Pan prezident měl s těmi „antilidmi“ pravdu. (povzdechne si) Co tedy chcete vědět?

Váš personální kolotoč, za který by se nemusela stydět ani rodina Kočků, jste označil za optimální. Přitom se na vašem ministerstvu vystřídalo za posledních devatenáct měsíců, pokud se nemýlím, na postu vedení evropských fondů již pět manažerů, pět šéfů kabinetu, čtyři náměstci, čtyři tiskoví mluvčí a tak dále. Myslíte si, že to prospívá chodu úřadu?
Samozřejmě, jinak bych to nedělal. Mnozí z těch lidí totiž za tu dlouhou dobu několika dnů, co na ministerstvu pracovali, takříkajíc zakrněli. Tedy ne že by to nebyli kvalitní lidé, vybíral jsem je ostatně já sám a jejich schopnosti jsem také adekvátně oceňoval, ale postupně zkrátka a dobře zakrněli. Příležitostně mi dokonce s jejich výběrem pomáhal i Václav Klaus či jeho syn, za což jim ze srdce děkuji.

Ano, všiml jsem si, že prezident Klaus má na chod ministerstva jistý vliv.
Pochopitelně, je to přeci náš prezident! A jako takový má neopomenutelný vliv na celou vládu Petra Nečase.

To nelze přehlédnout. Zpět ale k té vaší pověstně stabilní personální politice.
Stabilní, nestabilní… Ono zkrátka hrozilo, že se ministerstvo zakonzervuje. A tomu jsem nutně musel zabránit! Proto jsem čas od času vyměnil několik lidí za jiné schopné lidi. Pochopitelně ale tak, abych nenarušil chod ministerstva, kupříkladu čerpání evropských dotací. Což se mi, promiňte mi tu chválu, myslím povedlo. Všichni jsme tam pracovali na sto deset procent. A pokud třeba někteří z mých lidí náhodou potřebovali opsat, promiňte, dopsat svou diplomovou práci, byl jsem jim v tom samozřejmě maximálně nápomocen. Ministerstvo tak díky tomu neztratilo svou pověstnou kvalitu, kterou získalo zejména během mého působení. Naše, tedy moje, ministerstvo mělo zkrátka tah na branku, jak se říká. A mnohým, jako vy, to evidentně vadilo.

Pardon, ale těmi schopnými lidmi, které jste na ministerstvu zaměstnával, jste měl na mysli třeba Ladislava Bátoru, krom jiného známého jako krajně nacionalistického populistu a demagoga s kontakty na českou krajně pravicovou scénu?
Pan Bátora je velmi inteligentní a schopný muž a jeho názory a výroky byli hystericky medializované, jak dokazuje i váš značně zkreslený popis jeho osoby. Kupříkladu hrál výborně tenis a Farmville, což jste ve výčtu vůbec nezmínil.

Za to se skutečně omlouvám, to je velmi podstatné a důležité. Nicméně nebyl problém u řady lidí třeba v tom, že neprošli agenturou ABL, nyní přejmenovanou na Mark2 Corporation? Protože se mi zdá, že to ve vaší straně patřilo jaksi k dobrým mravům, svěřit svůj hlas, samozřejmě symbolicky, do rukou této agentury, nyní korporace.
Ne, v tom žádný problém nebyl, pane redaktore. A nepodsouvejte mi něco, co není pravda. Vím, že narážíte na to, že mnoho z nás, poslanců Věcí veřejných, mělo menší či větší zaměstnanecký poměr s touto, musím zdůraznit, zcela nezávislou bezpečností agenturou. Ale to nikomu z nás nebránilo vykonávat naše vládní funkce odpovědně a nezávisle. Žádné jiné spojitosti navíc tato agentura s naší stranou neměla a nemá… A vidím, že se nadechujete k odpovědi, tak ještě než cokoliv řeknete, pokud byste snad chtěl zmínit osobu Víta Bárty, tak tento mimořádně pracovitý, zásadový, poctivý a altruistický člověk, který by se pro ostatní nejraději rozdal, není s M2C již dlouhou dobu v absolutně žádném kontaktu! Prodal ji totiž, jak jistě sám víte, zcela otevřeně svému bratrovi Matějovi, který dokonce před pár dny rezignoval. Takže jakýpak vliv? A oni si ještě proti Víťovi dovolí vést takovou nemravnou nenávistnou kampaň.

Chápu, ABL byla jen naprosto náhodným pojítkem většiny z vás. A co říkáte na to, že do ní čas od času volali pánové z BIS, že prý mají nějaké nové hovory?
K této věci se nechci a nebudu vyjadřovat. A opusťme prosím téma okolo pana Bárty a jeho agentury, tedy bývalé agentury samozřejmě. Nechci totiž do probíhajícího soudu, v kterém jsem, jak jistě víte, sám participován, nějakými svými výroky zasahovat. Protože nezávislost justice je něco, co je nám všem nejen na vládě, ale v celé Poslanecké sněmovně, svaté.

O tom nepochybuji, ostatně nás o tom svým chováním denně přesvědčujete. Nicméně když už jsme u vlády, vraťme se ještě na moment zpět ke kauze Bátora. Podle vás se tedy poslanci TOP 09 chovali jako hysterky, když žádali odvolání pana Bátory kvůli jeho známým nelichotivým výrokům na adresu jejich formálního předsedy a šéfa naší diplomacie Karla Schwarzenberga?
Ano! Nakonec ostatně stačilo pana Bátoru přesunout z místa na místo, aniž by se pohnul o centimetr, a všichni byli spokojení. Za takové elegantní řešení situace mě pochválil dokonce i sám pan prezident Václav Klaus. Víte, od něj ta pochvala potěší dvojnásob, protože on ví nejlépe, co je to za břemeno, nést neustálou ničím neopodstatněnou kritiku za výběr svých zaměstnanců valící se na vás ze všech stran. Je zkrátka často velmi těžké a obtížné všechny ty personální šachy ukočírovat.

MY NESMÍME ANI NAZNAČOVAT

Prezident Klaus vás označil za nejlepšího polistopadového ministra školství. Když se za svou funkcí ohlédnete, myslíte si, že vám tento titul náleží?
Myslím si, že ano. Nechci, aby to vyznělo nějak nadutě, ale provedl jsem, nebo jsem se o to alespoň velmi snažil, spoustu důležité, konzistentní a kvalitní práce. Jako třeba naprosto nezbytně nutné právní úpravy týkající se obědů na základní škole. Toto téma by totiž skutečně nemělo být marginalizováno a je s podivem, že se jím zatím nikdo pořádně nezabýval. Navíc, abych navázal na otázku, vy se snad domníváte, že se pan profesor Klaus mýlí? Já si tedy nedovoluji ani v náznaku zpochybňovat jeho brilantní úsudek. A to ne proto, že my na vládě nesmíme ani naznačovat, co si skutečně myslíme. Je to proto, že já si pana prezidenta opravdu nesmírně vážím jak profesně, tak i lidsky. Je to úžasný, úžasný člověk. A jakou má sbírku per, to byste koukal (rozpaží rukama, jak nejvíce to jde).

To mu profesně i lidsky ze srdce přeji. Když jsme ale u těch titulů, proč jste prodloužil akreditaci plzeňským právům, ačkoliv členové Akreditační komise v čele s profesorkou Vladimírou Dvořákovou navrhovali opak?
Protože členové této komise nevědí, co je pro české školství dobré. To jsem věděl a vím pochopitelně nejlépe já z mé pozice, tedy z pozice nejlepšího ministra školství (zasměje se). To dá rozum. Ale vážně. Věřím, že můj nástupce dotáhne do konce můj zatím nezveřejněný plán tuto takzvanou komisi zreformovat.

Jaké jsou detaily tohoto plánu?
Tak předně by členy této komise, která by už konečně měla skutečně jen poradní hlas, jmenoval pouze a jenom ministr na dobu jednoho roku s tím, že by samozřejmě bylo možné tyto členy volit opakovaně. Pokud by tedy ukázali, jako vhodní pro tuto funkci, respektive, že mají pro tuto funkci dostatečnou erudici. O tom by samozřejmě rozhodoval ministr sám. Tím by se, jak se domnívám, vyřešila spousta problémů, a kromě jiného by se značně zlepšila komunikace mezi komisí a ministrem, na níž si mnozí stěžovali. Ze strany komise by pak navíc konečně už nedocházelo k žádným zbytečně nežádoucím rozhodnutím, jestli mi jako rozumíte.

No ano, to zní skutečně velmi nezávisle…
„Nezávislost a transparentnost vždy, všude a za jakýchkoliv okolností“ je naše stranické krédo. Jsme ostatně strana přímé demokracie. A jak mi nedávno volal Pavel Bém, tak se prý i v ODS nechali naším modelem z části inspirovat, i když je pravda, že poněkud nechtěně (potutelně se usměje). Ale to odbíhám, teď zpět ke komisi. Výběr jejích členů by byl, jak jsem již zmínil, plně transparentní, jako je například u volby nejvyššího státního zástupce, respektive jeho podřízených. Nezastírám totiž, že naše plně nezávislé a efektivně fungující státní zastupitelství mi bylo v tomto návrhu vzorem. I když ministr Pospíšil prý chce nyní prosadit nějaké změny a sáhnout do osvědčených zavedených postupů, nicméně pevně věřím, že nakonec zdravý rozum zvítězí.

Také doufám.

Kuba Sociál