Sociál

Štafetová anketa: Vladimír Handl (IMS) se ptá Jiřího Raka (IMS)

Vladimír Handl (IMS) se ptá Jiřího Raka (IMS)

Jak se za léta Tvé bohaté pedagogické činnosti změnil (jestli vůbec) vztah studentů k dějinám a jejich studiu: pozoruješ rozdíl v tom, nakolik jsou studenti ochotni a schopni zabývat se obtížnými tématy, číst obtížné a dlouhé texty? Projevuje se dostupnost základních informací ve zkratce jako vhodný doplněk, nebo jako náhražka četby akademické literatury?

Vztah našich studentů k dějinám se podle mého názoru příliš nezměnil. Vzhledem k tomu, že se nejedná o historiky, je tu stále skupina, která tyto přednášky chápe jako předepsanou (možná i nudnou) součást studia, aniž by byla přesvědčena o jejím smyslu. Druhou část tvoří studenti, kteří vidí dějiny jako svého druhu zajímavý předmět a konečně menšina těch, kteří se snaží pochopit jejich význam pro sebe, svou práci i pro pochopení světa.

Nad četbu historických monografií převažuje internet, encyklopedie a stručné přehledy.

Změnil se za dobu Tvé praxe vztah k dějinám habsburské monarchie, vnímány jako součást našich dějin, nebo přetrvává distancovaný přístup?

Habsburská monarchie je pro naše studenty „pravěk“ a přístup k této epoše se zřejmě příliš neliší od přístupu k jiným starším historickým obdobím. Ze střední školy si ovšem mnozí přinášejí zjednodušený pohled na 19. století, zredukované na dějiny národního obrození. Snad se mi alespoň některé podařilo přesvědčit o tom, že moderní český národ se zformoval právě kontextu „starého Rakouska“. Musím být samozřejmě spokojen i s tím, jestli většina shovívavě chápe můj zájem o dějiny vlády císaře Františka Josefa I. jako libůstku starého pána.

Liší se význam, jaký studenti přikládali a přikládají „národním dějinám“ jako součásti národní identity? Existuje potřeba se s dějinami identifikovat, nebo převládá neosobní přístup?

Identifikace s národními (nejen) dějinami je na ústupu. Tradiční český historismus zdiskreditovala jeho nejedlovská interpretace v komunistickém duchu a polistopadová éra dosud nevytvořila nový příběh českých dějin (řečeno slovy Dušana Třeštíka) a také společné dějiny evropské jsou dosud hudbou budoucnosti.