Sociál byl původně jako samizdat
Kam přijde, zakládá časopisy, je to prý jeho menší úchylka. Jen na Univerzitě Karlově byl u zrodu časopisů FFakt, HUMR, vydavatelství UK media a asi nejdůležitějšího projektu – časopisu Sociál. V restauraci U Chlupatýho ducha, u stolu, kde Sociál vznikl, se Martin Benda rozpovídal o tom, jak vypadal první výtisk Sociálu, co se mu nelíbí na jeho dnešní podobě nebo proč dostal titul zrovna jméno Sociál.
Jak vás napadlo založit Sociál? Čí to byla prvotní myšlenka?
Moje. A pak se na to nabalili ostatní lidé. Vycházelo to ze dvou zkušeností. Jednak z mého studia na Gymnáziu Nad Alejí, kde jsem vydával časopis Nové Listí. A když jsem přestoupil na FSV, tak tam žádný časopis nebyl. Zapojil jsem se velice brzo do Akademického senátu a po roce jsem měl akutní pocit, že chybí komunikační platforma mezi senátem a studenty, že senátoři nevědí, jak mají oslovovat voliče. Obnovila se ve mně myšlenka studentského časopisu, kterou jsem si zažil na gymplu. Obdobným způsobem jsem ho založil na vysoké škole, s tím, že jsem hodně vycházel ze studentského listu, který už tehdy vycházel na VŠE, dokonce jsem se tehdy sešel s jeho tehdejšími šéfy. Takže v roce 2004, někdy v dubnu, přesně tady u toho stolu, kde sedíme, jsme se sešli na základě letáků, co jsem vyvěsil po Jinonicích, Hollaru a Opletalce, přišlo nás sem asi deset. Vydal jsem první pokusné nulté číslo, které vyšlo v květnu 2004. Na jeho první stránce byla fotka Martina Palána a Tomáše Nigrina, dvou posléze podstatných lidí, jak slaví vstup do EU.
Když jste Sociál zakládali, měli jste jasný záměr, aby byl časopis platformou, která bude referovat jen o věcech souvisejících s fakultou?
Především, protože fakulta svým zaměřením a svým personálním obsazením tehdy - a myslím, že i dnes - byla ohromně zajímavá, nepopsané téma. Protože je to Fakulta sociálních věd, tak se všechny otázky společenské, kulturní, politické dají tematizovat, ale z perspektivy osobností nebo studentů fakulty. Takže ano, byl hodně směřovaný jako komunitní médium. Hodně jsem tlačil na redaktory - a velmi neúspěšně - aby byli přítomni jednání Akademického senátu a působili jako hlídací pes fakultní demokracie.
Takže jsi nezamýšlel zařadit i témata, která by se fakulty vůbec netýkala.
Byly takové tlaky, ale já to dodnes považuji za únik. Ulehčování si práce a trošku mě to i mrzí. Já bych třeba tehdy rozhovor s Tomášem Hanákem nepovolil. Tlačil bych redaktora do rozhovoru s téměř kýmkoli jiným, jelikož si myslím, že není špatné téma, jsou jenom špatné otázky či zpracování. Všechno se dá pojmout zajímavě. Vůbec to, že jste se věnovali takové známé národní celebritě, jako je Tomáš Hanák, se mi nelíbí, raději bych se dozvěděl o tom, co Martin Gregor na IES, jak bojuje s Tomášem Sedláčkem a s jeho pojetím ekonomie, nebo co Bára Osvaldová, jak maže další rohlíky.
Ty jsi nechtěl studovat žurnalistiku, když jsi už na střední škole dělal studentský časopis?
Na žurnalistiku jsem se hlásil, ale nedostal jsem se tam. Byl jsem na přijímacích pohovorech, z kterých si pamatuji dva momenty. První, že jsem tam přinesl štos svých gymnaziálních časopisů, kterými jsem se pochlubil, což byla možná chyba. Zřejmě jsem se pochlubil na české poměry moc a nevím, kdo to tehdy byl, mám pocit, že docentka Köpplová, která to odložila a řekla, že samochvála smrdí - a dál to nebylo předmětem našeho hovoru. Pak jsem si vylosoval otázku soudobá slovenská kultura a neznal jsem kromě Tatarky žádného jiného soudobého slovenského spisovatele, a tak jsem neuspěl. Ale zpětně toho nelituji. Sice nejsem novinář, nicméně nemám pocit, že by mi úplně chyběla průprava akademické žurnalistiky. Myslím, že se to dá naučit praxí právě při tvorbě studentského časopisu.
Takže máš pocit, že tě Sociál hodně naučil?
To rozhodně. Protože jsem nebyl jen zpravodaj, byl jsem i vydavatel a šéfredaktor, vlastně v prvopočátcích jsem byl i grafikem a dokonce i fotografem a editorem. První nulté číslo jsem si vytvořil sám, takže jsem zažil různá řemesla, která se tam uplatní. Nevím, jestli jsem dobrý novinář, myslím si, že mám smysl pro určování témat, mám „čuch“ na to, co by mohlo lidi zajímat, co by je mohlo aktivizovat z letargie. Občas mě lidé obviňovali z bulvárních sklonů.
Alžběta Čermáková
Pokračování rozhovoru i narozeninový článek najdete v novém čísle Socialu, které vyjde v pondělí 12. května.
347 ×
Sdílej článek
Hodnocení
(2 hlasujících, průměrné hodnocení: 5,00 z max. 5)
Loading...
Nahrávání ...
Založit Sociál byla super myšlenka, Rád to čtu když jedu v MHD.