Sociál

K italské politice jsem se dostala přes fotbal, říká Lada Šušlíková

Do televizních studií je zvána jako odbornice na politické systémy jižní Evropy. Se stejným nadšením jako o italské politice dokáže mluvit i o fotbale. V něm fandí Spartě, v hokeji zase Slavii. S doktorkou Ladou Šušlíkovou z katedry politologie jsme si ve velmi milé atmosféře povídali o Berlusconim, fotbale, vedení ODS, Mladé občanské platformě i o problémech fakulty.

Na první přednášce Úvodu do politologie jste dala najevo své sympatie k Vladimíru Růžičkovi (současný trenér hokejové Slavie Praha), když jste prohlásila, že je bůh. Je tedy správná hypotéza, že fandíte Slavii?
Já jsem samozřejmě na přednášce nehovořila o svých sportovních zájmech, já jsem tento příměr použila jako přiblížení určitého politologického problému. Každopádně si ale myslím, že V. Růžička je hokejový bůh. V hokeji opravdu fandím Slavii, ve fotbale fandím Spartě, není to žádná schizofrenie. K oběma klubům mám hluboký vztah.

Na další přednášce Úvodu do politologie někdo vyvěsil transparent na kterém stálo „Růžička je vopička“. Vy jste nejdříve vypadala naštvaně, ale potom jste konstatovala, že Vás už dlouho nic tak nepobavilo.
No, jestli jste měl pocit, že jsem působila naštvaně, když jsem se schovala za katedru a něco jsem hledala v tašce na zemi, tak to opravdu nebyl pocit naštvání, ale myslela jsem, že se nedokážu přemoci a že tam vybuchnu smíchy, což není při přednášce moc dobré. Jak víte, já v hodinách neustále vytvářím nějaké dvojsmysly, vtipy, protože si myslím, že i to oživuje výuku. Lituji jediné věci, že jsem s sebou neměla fotoaparát, abych si ten transparent vyfotila, protože když jsem to pak vyprávěla svým kamarádům, tak mi nevěřili.

Jak se Vám učí Úvod do politologie?
Učí se mi velmi dobře, protože je to učivo, které mám ráda, ale vždycky se obávám toho, že to studenty nemusí bavit. To asi plyne z mých zkušeností s Úvody do ekonomie a do sociologie, které ne že by mě nebavily, spíše naopak, měla jsem prof. Hlaváčka a doc. Šenderovou a na jejich přednášky jsem chodila, ale já jsem byla typický šprt, který chodil na všechny přednášky a na všechny zkoušky se strašně šrotil. Na zkoušku se studenti naučí, pak zapomenou, já jim napíšu známku do indexu a tím to pro ně hasne. Daleko cennější pro mě je, když si z přednášek odnesou něco do života.

Na téma vlády koalice vedené ODS: Největší riziko vidím v tom, že se vládní koalice rozpadne zevnitř.

Jak hodnotíte vyhlídky IPS do budoucna?
Budoucnost IPS se jeví jako veskrze pozitivní, protože IPS má díky svým zakladatelům i současnému vedení velmi dobé základy a dále je zde velký potenciál mladých, perspektivních politologů (např. T. Lebeda, J. Mlejnek, P. Juptner či P. Just), kteří budou určitě v této liniii pokračovat a pracovat na jejím dalším zkvalitňování.

Je pravda, že studijní organizace SIPS je v troskách?
Doneslo se mi něco, ale já vzhledem k vlastním zkušenostem takovým informacím dávám velkou míru skepse, protože vždycky při rozpadech určitých organizací jsou minimálně dva různé úhly pohledu, zatímco jeden má pocit, že daná organizace velice dobře funguje, tak druhá strana může mít naprosto pesimistický pohled. Ale přála bych studentům, aby fungovala taková organizace, která by dobře reprezentovala jejich zájmy, protože v době mého studia taková organizace, kde by bylo propojení všech studentů, ještě nefungovala.

Jak vy se díváte na postavení žen v politice? Měly by dostat více prostoru?
Já jsem vždycky dostala tu příležitost, o kterou jsem usilovala, ale nemůžu si dovolit hodnotit jiné ženy. Ženy to mají přirozeně v určitých věcech těžší, ale nevím, do jaké míry je to diskriminací ze strany společnosti a do jaké míry je to i samotným, a teď mě za to feministky asi ukamenují, biologickým zaměřením ženy. Ono totiž muž nemá ten problém, že v určitém věku přijde do stavu, kdy začne chtít rodinu a chtít dítě a začne pro něj přebalování plen být nejkrásnější věc na světě. My ženy to tak bohužel prostě máme.

Silvio Berlusconi ještě týden před volbami sliboval Italům, že se změní. Několik dní po vítězství ve volbách však rozpoutal takřka mezinárodní skandál, když přišel s kritikou madridské vlády, že je prý příliš „růžová“ a je v ní nadmíru zástupkyň něžného pohlaví (převaha 9:8, pozn. red.) Myslíte si, že se Berluscconi opravdu změní?
Já doufám, že ne, protože to je to, co z něj dělá velkého, charizmatického muže, nechci použít slovo vůdce, které je zprofanované a v dnešní době má velmi negativní konotace. Itálie Silvia Berslusconiho zatím potřebuje. Kdyby ztratil něco ze své charizmatičnosti nebo by nebyl schopen vykonávat politiku, s politickou scénou by to otřáslo, a nemyslím si, že zrovna v pozitivním slova smyslu. Jeho chování, vyjadřování a určitá jeho emanace, to všechno k němu patří. Ano, je to s prominutím šovinistický potrch, zakládá si na své mužnosti a na tom, že je jakýsi macho, Jeho vyjadřování o ženách se některým samozřejmě nemusí líbit, ale patří to bytostně k němu. Podobné výroky jako „růžová“ vláda, „růžové“ nebezpečí, to je v jeho slovníku velmi umírněný termín, téměř pochvala.

Já jsem byla typický šprt, který chodil na všechny přednášky a na všechny zkoušky se strašně šrotil.

Jaký vývoj očekáváte v Itálii po volbách? Myslíte si, že se podaří Berlusconimu, jak sám řekl, „prosadit modernizaci stagnující země“?
On sice vyhrál, s naprosto velkou převahou, která se ani neočekávala, a to dokonce i v senátu. Má tedy nadpoloviční většinu, ale v té jsou i hlasy Ligy severu. Ta už jednou Berlusconiho vládu potopila, v r. 1994, Podobná věc se může stát i teď. Největší riziko tedy vidím v tom, že se vládní koalice rozpadne zevnitř. Myslím, že v tuto chvíli byla nejlepší velká koalice, která by našla společnou variantu zásadních reforem, zejména zdravotního a penzijního pojištění, a dále řešení tragické ekonomické situace.

Proč jste se vlastně specializovala na politické systémy jižní Evropy?
Popravdě řečeno, beze vší legrace, na česko-italské gymnázium jsem šla z toho důvodu, že jsem se zamilovala do Marca van Bastena a chtěla jsem se učit holandštinu, což byl aůe problém, protože začátečnické kurzy nebyly.. Zjistila jsem ale, že hraje za AC Milán, takže další variantou bylo učit se italštinu. , Van Basten se pak oženil a já ve svých 15 letech zjistila, že pšenka nepokvete.Zapracovala jsem tedy a našla si další objekt, Paola Maldiniho, který taktéž hrál a dokonce ještě hraje za AC Milán, kterýžto klub jsem začala zbožňovat a jezdila jsem na San Siro fandit a dokonce jsem se později setkala ve fanouškovském klubu s Berlusconim. To na mě neskutečně zapůsobilo. Moje orientace na italskou politiku šla tedy přes italský fotbal.

Jak vůbec vnímáte propojení Berlusconiho a italského fotbalového velkoklubu AC Milán? V českých podmínkách si to nedovedu představit.
Pro mě to propojení Berlusconiho a AC Milán je naprosto přirozené a ani mi nepřijde zvláštní o tom uvažovat. Je to úžasně zajímavá otázka a překvapuje mě, že mě nikdy taková nenapadla. Berslusconi a AC Milán jsou pro mě bytostně spjati, navíc Berlusconi dovedl AC Milán na výsluní.

Chtěla byste se do Itálie jednou přestěhovat?
To určitě ne. Já bych nedokázala žít bez Prahy a vůbec bez České republiky. Do Itálie si vždycky velice ráda vyjedu, ale ještě radši se vracím. Když jsem někde déle než měsíc, tak si začínám prohlížet mapičky Prahy, abych si připomněla ulice.

Každopádně si ale myslím, že V. Růžička je hokejový bůh. V hokeji opravdu fandím Slavii, ve fotbale fandím Spartě, není to žádná schizofrenie. K oběma klubůmmám hluboký vztah.

Jaký je cíl občanského sdružení Mladá občanská platforma (web), které vzniklo na začátku roku 2008?
MLOP tvoří bývalí členové Mladých konzervativců (web), kteří se rozhodli odejít, protože se MK začali ubírat jinou cestou, se kterou se příliš neztotožňují. Naším hlavním cílem je podpora konzervativních a liberálních idejí a názorů mezi středoškolskou a vysokoškolskou mládeží.

Co se Vám konkrétně nelíbilo na směřování Mladých konzervativců?
Nejvíce se mi nelíbilo, že jako dlouholetá členka jsem začala zaznamenávat příchod množství lidí, kteří nevěděli, co je to konzervativní a liberální a když jsem se jich zeptala, proč tedy do MK přišli, tak mi na to odpovídali, že se chtějí stát v 21 poslancem a ve 30 premiérem a že toto je nejlepší cesta. K tomu se přidaly další důvody, které tady bohužel nemůžu uvádět.Každopádně, když bylo zvoleno nové vedení v čele s Jiřím Klinderou, tak jsme usoudili, že nemůžeme setrvat v organizaci, ke které už nemáme důvěru.

Mladí konzervativci podepsali v r. 2003 s ODS prohlášení předsedů obou organizací o vzájemné spolupráci. Platí tato spolupráce i s MLOP?
Neplatí. Není automatické, že členství v MLOPu znamená i členství v ODS a velká část z nás není vůbec členem ODS. My nejsme politickou organizací, ale mládežnickou organizací. To by mohlo odradit členy, kteří by si chtěli přes nás dělat kariéru v rámci ODS, což byla jedna z hlavních věcí, co se mi na MK nelíbila.

Jak hodnotíte současné vedení ODS? Koho byste si představovala v čele?
Já jako nečlenka ODS nemám relevantní ověřené informace zevnitř, takže můžu vycházet pouze z veřejných informací. Zaráží mne například, že ačkoliv středočeská a pražská organizace mají trvale jedny z nejvyšších výsledků, tak jsou hluboko podhodnoceny jak funkcemi ve vládě, tak určitým omezením moci. Dále se mi zdá podivné takové zhrubnutí chování, které bych od konzervativně-liberální strany, která si zakládá na idejích mravnosti, nečekala. Určitá kultura chování souvisí s konzervativním zaměřením.

Je tedy čas na změnu ve vedení?
Já jako nečlen ODS si nemůžu dovolit hodnotit, kdo by byl nejlepším lídrem ODS, ale můžu říct, že jako příštího premiéra bych ráda viděla například pan Nečase. Dalším horkým kandidátem je Pavel Bém, se kterým jsem měla tu čest se setkat jenom na pár akcích jako nezúčastněný divák, ale vím o něm, že je to schopný člověk a že bychom se za něj v čele státu také nemuseli stydět.

Pokud chceme vyšší kvalitu výuky, musí být širší výběr předmětů.

V období 2004-2005 jste byla senátorkou ve studentské komoře AS FSV UK. Jak na toto období vzpomínáte?
Vzpomínám na tu dobu velmi ráda, protože jsem se tam setkala s úžasnými lidmi. Samozřejmě, že ta práce byla zavazující a nelehká. Není to totiž jenom o tom, že si jdete jednou za měsíc odsedět několik hodin. Dostáváte podklady, které si musíte přečíst a prostudovat. Nikdy bych si nedovolila vyslovit názor o nějakém návrhu, který bych si podrobně nepřečetla. Časové úseky v mém životě oceňuji podle toho, s jakými lidmi jsem se setkala. A členství v senátu pro mě bylovelkým přínosem, protože jsem tam potkala lidi, kteří mě osobně velmi obohatili.Velmi mě překvapilo, jak pozitivní je paní docentka Osvaldová, kterou jsem poznala jako skvělého člověka s krásnou dušičkou.

Jak se díváte na snahu prof. Mejstříka přejmenovat fakultu na Fakultu ekonomických a sociálních věd?
Mně by se to nelíbilo už z principu toho, že já jako konzervativní člověk ctím nějakou tradici a zaběhnutý řád. Navíc je FSV škola, která velmi dobře funguje už skoro dvě desetiletí, a je dobře známá pod stávajícím jménem.. Myslím, že tu jsou daleko větší problémy, které by se měly řešit.

To jste si trochu naběhla. Jaké jsou podle vás největší problémy fakulty?
(smích) Já myslím, že např. finance, obecně finance do vědeckého výzkumu a vůbec do kvality výuky. Já když jsem nastupovala, tak jsme se tenkrát vešli do Hollaru a ještě do třech učeben v Celetné. Za posledních 10 let naprosto zásadně přerostl počet studentů, přitom učeben je stále méně, stejně tak počty úvazků se nenavyšují. Dále, vemte si, že peníze na vysokém školství jsou opravdu tragické. Navíc, většina lidí je tu jen na částečné úvazky. To odradí spoustu mladých lidí, aby začali vědeckou kariéru. Pak na samotný vědecký výzkum je hodně málo peněz. Samozřejmě nemůžeme srovnávat, kolik je potřeba peněz na politologický a biologický výzkum, pro přírodní vědy jsou ty náklady daleko vyšší. Ale i politolog potřebuje knihy, které stojí hodně peněz. Navíc je tu i problém s časem. Aby se uživil, musí učit na třech, čtyřech školách, tak mu toho času na ten vědecký výzkum potom moc nezbývá. Myslím si tedy, že hlavní problém je s malým počtem učeben, a to v Jinonicích, a také s malou nabídkou předmětů. IPS mívala tradičně jeden z nejnižších počtů vyučujícího na žáka. Pokud chceme vyšší kvalitu výuky, musí být širší výběr předmětů.

Minulý týden jste byla v televizi. Jaká je Vaše zkušenost?
Poprvé jsem byla v televizi před třemi lety a od té doby, když se vyskytne nějaká italská záležitost, tak si mě zvou. Za tu dobu jsem se už aklimatizovala. Největším problémem ve studiu je, abyste se nehoupal a netočil na židli, protože to páni kameramani nemají rádi. Moje zkušenost od jisté doby také je, že si nenechávám dávat dopředu otázky. Lepší je vůbec nevědět na co se vás budou ptát, protože pak se nemůže stát, jako se stalo jednou mně, že budete nemile překvapeni a zaskočeni úplně jinými otázkami, než na kterých jste byli domluveni.

PhDr. Lada Šušlíková, PhD.
Absolventka oboru politologie na FSV. Od r. 2003 vyučuje, v současnosti např. Úvod do politologie. V r. 2006 získala doktorát. Je členkou Mladé občanské platformy. Její specializací je Jižní Evropa a vládní koalice.

Foto: Martin Janas