Sociál

Jeden svět: Pomůžete sobě i jiným

Původně měla tohle být pouhá pozvánka na Jeden svět. Jelikož ale článek publikujeme až nyní, nepochybuji, že řada z vás už festival navštívila, stejně jako autorka tohoto článku. Těžko se mi tedy píše o tom, co festival nabídne, aniž bych se ohlédla za tím, co už jsme v deseti pražských kinech mohli vidět.

Tématem letošního 16. ročníku Jednoho světa je práce. Už od minulého týdne jste si mohli všimnout plakátů s výroky jako „Naplňuje mě,“ „Hledám ji,“ „Má mě v hrsti,“ apod., které se snaží tak všudypřítomné téma představit (doslova) lidsky. Pokud vás toto téma láká a rádi byste se nad vaším vztahem k práci zamysleli hlouběji, vyražte do jednoho z kin na německou dokumentární komedii S chutí do toho, která práci zobrazuje jako zdroj našeho štěstí i utrpení.

Jste-li spíše člověk činu, namíříte si to asi rovnou do Bageterie Boulevard. Ptáte se proč? Bageterie je i letos partnerem Jednoho světa, zvolila však originálnější formu podpory, než rozdávání baget zadarmo jako loni. Každý návštěvník festivalu, který se do půlky dubna dostaví na centrálu BB s vyplněnou „knížkou pracovní příležitosti“, dostane možnost odpracovat si tu jeden měsíc formou brigády. Pokud se osvědčíte, máte i šanci na plný úvazek. „Ve výsledku tak tato komerční forma pomáhá dlouhodobě nezaměstnaným,“ vysvětluje marketingový manažer firmy Stanislav Pekárek. A v čem že tkví podpora Jednomu světu? Stejnou částku, jakou si tu za měsíc vyděláte, odkáže BB společnosti Člověk v tísni. A to se hned lépe pracuje.

Pro milovníky cestování, adrenalinu a pohodových filmů bych doporučila film Všechno je možné o vitální Polce, která vždy pár měsíců v roce cestuje světem. Má to ale háček – Terese je osmdesát a cestuje výhradně stopem. Pohled na rozesmátou stařenku, která stopuje přes Srbsko s 35kilovou krosnou, dává výrazu „aktivní stáří“ úplně jiný rozměr. Snímek je nesmírně vtipný, osvěžující a inspirativní, stejně jako sama Teresa, která je jedním ze čtyřiceti hostů letošního ročníku. Zjistíte nejen, že „všechno je možné,“ ale že sebe sama může člověk hledat opravdu v každém věku a že receptem na stáří (a nejen to) je radost ze života a odvaha plnit si své sny bez ohledu na názor okolí.

Jste naopak domácí typy a rádi surfujete po internetu? Vyražte na film Závisláci na netu a situaci uvidíte v trochu jiném světle. Snímek o čínských rehabilitačních centrech pro mladíky chorobně nemocné hraním počítačových her na internetu je přinejmenším znepokojující. „Nejdelší doba strávená hraním? Kolik je 15 dní krát 24 hodin… asi 300 hodin? Občas jsem si ale krátce zdřímnul.“ Ostatní chlapci na pokoji se smějí a přidávají se. „To já jsem o jedněch letních prázdninách hrál dva měsíce v kuse.“ Film ale jde za hranice problémů teenagerů s internetem. Ukazuje autoritářský přístup čínských rodičů i neočekávané důsledky politiky jednoho dítěte pramenící ze samoty a izolace. „U dětí nám jde jen o známky. Pokud jsou disciplinovaní a dobře se učí, je všechno v pořádku,“ přiznává rodič jednoho z pacientů. Nutno dodat, že pacienti rehabilitačních center byli ze škol často vyhozeni a v centrech se učí nové disciplíně i pravidlům. Ta připomínají spíše vojenský dril či vězení. Zkrátka a dobře, tenhle film vás buď uklidní, nebo si uvědomíte, že máte vážný problém.

A co festival nabídne v dalších dnech? Z celkem 106 filmů si vybere každý. Silnější povahy mohou zvolit filmy Zvuky mučení, Zelimova zpověď, či Zápisky z temnoty. Aleppo., tedy syrovou realitu sužovaných zemí Afriky i Asie. Z dokumentů věnujících se životnímu prostředí mne zaujal Experiment na lidech, který řeší obrovské množství chemikálií, jež dnes obklopují naše životy. Dalším „zeleným“ snímkem je i Projekt příroda o nebojácném tatínkovi, který se rozhodl odlepit své děti od obrazovek počítačů a vyrazit s nimi na vzduch.

A mně nezbývá, než doporučit to samé vám – odlepte se od svých domácích obrazovek a přilepte se k jiné, té festivalové. Jeden svět i letos předčil očekávání. Užijte si ho, dokud můžete.