Sociál

Emoce stranou, vraťme se k argumentům

A je to tady! Po půl roce snažení se tedy ke stipendiím na zahraniční pobyt veřejně vyjádřil senátor, který se účastnil schvalování. Radost, kterou to ve mě probouzí, je ovšem zkalena rozčarováním ze stylu i obsahu vyjádření kolegy Borila Šopova. Emoce teď ale musí jít stranou. Je třeba vrátit se k argumentům.

Nejdříve bych rád vyřídil invektivy, které by nás mohli od argumentů vzdálit. Připouštím, že má stylizace mohla někomu připadat zbrklá. Mým cílem ale nebylo a není někoho bezúčelně napadat, chtěl jsem pouze vyvolat diskusi. Nevhodnost zmiňovaných pravidel byla odsouhlasena samosprávou SISS, která symbolicky zastupuje studentky a studenty celého institutu. Nejde tedy pouze o názor jednoho aktivisty.

Boril Šopov se v druhém odstavci vyjadřuje k povinnostem AS ve vztahu ke komunikaci s voliči. Domnívám se, že jde o demagogii. Jakmile totiž poslanci PSP ČR vyjdou do kuloárů, jsou zasypáni dotazy novinářů. Žádná ustanovení o článcích v tisku nepříjmají právě proto. Jestli senátor Šopov nepovažuje nejčtenější fakultní časopis za hodný obhajoby svých zastupitelských rozhodnutí, můžeme se v rámci jeho metafory ptát: Jak by reagovala česká média a voliči, kdyby naši poslanci půl roku upírali široké veřejnosti vysvětlení svých rozhodnutí? Co by se na povaze mých argumentů změnilo, kdybych je vyřkl na schůzi AS? Členové AS je přece četli, jak přiznávají. Na rozdíl od Borila Šopova si nejsem tak jistý, co si má myslet „rozumný čtenář“, domnívám se ale, že veřejná debata není nikdy ke škodě zastupitelskému rozhodování a patří k vyspělé politické kultuře, kterou na FSV postrádám.

Původním cílem stipendií bylo finančně pomoci relativně chudším českým studujícím jedoucím na zahraniční pobyt, protože se vstupem do EU se stipendia snížila, aniž by se změnil rozdíl v platech. Od začátku tedy nesla jisté „sociální“ poselství. O to ale nejde. To, co mě na článku senátora Šopova zaráží nejvíce, je jistota s jakou o nás všech předpokládá, že cesta do zahraničí není finanční problém.

Představme si proto prosím chudšího studenta, kterého nikdo finančně nepodporuje a který musí pracovat, aby měl na základní výdaje (stravu, ošacení, etc.) a zároveň mohl studovat. Ten si stěží může nějaké peníze našetřit. Jede-li do zahraničí, musí rozvázat pracovní poměr, čímž riskuje. Kolega Šopov mu radí, ať si na pobyt půjčí od soukromých subjektů. Vzhledem k tomu, že AS nevytvořil žádná transparentní pravidla přidělování stipendií, se náš student musí spolehnout na děkanovu dobrou vůli kdesi v dalekém budoucnu. EU mu sice přidělí vyšší stipendium; podle stávajících pravidel mu ale FSV nijak nepřispěje, protože proplácí pouze výdaje mimo stipendia.

Je tedy správné dávat státní peníze pouze těm, kteří nějaké dokáží našetřit (ať již díky jejich dobrému zázemí, nebo proto, že peníze jednoduše dostanou) a o tyto zdroje připravit nemajetnou část studentstva? Je etické nutit chudší studenty, aby se zadlužovali a riskovali tak svou budoucnost? Vážený pane Šopove, znovu prosím citlivě zvažte, co pro chudší studenty znamenají vaše jistě dobře míněné rady.

Mezi námi jsou studenti s finančními problémy. Jak se k nim jako akademická obec zachováme? Domnívám se, že by stačilo vyplácet peníze (všem stejně) před odjezdem, a to v rámci přesně stanovených pravidel. O tomto jsem dříve nepsal, protože mi to připadalo zřejmé. Nechci nikoho napadat, chci pouze elementární uznání pro potřebné, chci porozumění, chci spravedlnost. Opravdu chci tak mnoho? Málokdo se bude chlubit tím, že pochází z chudších vrstev, to ale neznamená, že nikdo takový není.

Závěrem bych chtěl všechny čtenáře a čtenářky Sociálu poprosit, aby v následujících volbách volili změnu. Jestli v AS na další dva roky převládne filozofie nezodpovědného rozhodování, nekomunikace nebo arogantních odpovědí, kterou Boril Šopov pěkně ilustroval svým článkem, musel bych se stydět, že se vzdělávám na Fakultě sociálních věd.

Miro Grznár
Autor je členem SISS a kandidátem do AS FSV