Sociál

Dvůr Králové dobyt politology

Kdo byl při tom, nelituje, kdo chyběl, pláče. Další Výjezdní zasedání politologů se vydařilo náramně. Intenzivní seznamování začalo už na vlakovém nástupišti. „Vytvořte skupinky po pěti!“ zahřímal Dan Bagge. A vystrašení prváci se rozhlíželi po davu 90 kolegů.

Asi tříhodinovou cestu každý strávil po svém. Z některých kupé se linula konverzace na politologická témata, z jiných vůně peprmintu, citrusů nebo chmele. Erasmáci se uvelebili v uličce a začali se seznamovat s krásami Čech. Začali u plzně a skončily u tuzemáku.

Po třech hodinách ve vlaku nás konečně přivítala vesnice Borovnička. První večer byl ve znamení tzv. ice-breaking games, které nám měli pomoct v seznamování. Ukázalo se však, že se měly konat v místnosti přece jen pár kroků vzdálené od baru, kde většina lidí zamrzla a lámala ledy jinak. Později k večeru se ony games přece jen odehrály, bohužel si však většina lidí není schopna vybavit, jaké hry to byly. Všichni se ale shodují, že to byla sranda.

DJ Rumcajs

V sobotu ráno se šlo na túru. Do Dvora Králové vzdáleného asi 15 km. Po 400 metrech někteří odmítli pokračovat. Následky propařené noci byly vidět ve všech zničených tvářích. Ale šlo se dál. Asi po 8 kilometrech (v původním plánu to mělo být 5 km) nás na mírném kopečku čekala chata Karla Václava Raise.

Se supěním naše zpocená skupina dorazila na vrchol a zhroutila se nad sklenicí pěnivého moku. Před námi bylo ještě 12 kilometrů, ale byli jsme těsně před smrtí vyčerpáním. Proto nepřekvapí, že déšť, který nás přepadl asi o 4 km dál, vyvolal všeobecné nadšení. Místo dalších dvou hodin chůze jsme do Dvora Králové dojeli za 4 minuty vlakem.

Na náměstí Dvora Králové nás pozdravil pan starosta. Po krátkém uvedení do historie města došlo k dotazům na politické pozadí na radnici. Podivil se, proč nás to vůbec zajímá. Raději nás zavedl do nedalekého kostelíka, kde ve skryté kobce ve věži našel Hanka rukopis Královédvorský. Hrdí královédvorští si stále nechtějí přiznat, že je to podvrh.

Po návratu z výletu nás vyhladovělé přivítal guláš. V nedalekém sále začala diskotéka. Profesionální DJ vypadal spíš jako šedivý Rumcajs, ale masa těl se dala do divokých pohybů na parketě. Další večer ve znamení sbližování. U někoho šlo o sbližování tekuté, u jiných o sbližování hluboké.

Tebe přece znám!

Na programu byla ještě jedna třešinka. Noční výstup na Sněžku! I našlo se pár odvážlivců, kteří ve dvě ráno vyrazili. Většina ale pokračovala v započatém večeru u baru. Kolem třetí ráno zahrál asi sedmou poslední písničku a většina se odkutálela do postelí. Tvrdé jádro si ještě ve společenské místnosti zahrálo Člověče nezlob se. Místo figurek cestovala láhev vína. Potom někdo ulomil zámek z mrazícího boxu a tak prozměnu kolovaly nanuky. A když už nebylo co kolovat, šli jsme spát.

Neděle už byla ve znamení spánku, regenerace a většina se chystala k odjezdu. U snídaně jsme zjistili, že s polovinou lidí jsme si povídali, bohužel nikdo nevěděl, o čem a jak se ten onen jmenuje. Jmenovky, které jsme dostaly první den, už byly značně opotřebované… někdy už ani to. Všechny nás ale hřál tak nějak pocit – domáckosti? Z anonymní sebranky se stala sebranka známých obličejů.

Odevšad nadšeně prosí hlasy o další akci. Kdybyste to náhodou nevěděli, podvoranské setkání se koná 15. listopadu od 19 hodin v jinonické aule. Akce bude pokračovat v Rock café!