Sociál

Nový 29letý děkan FF UK má reformní plány

Čerstvý vzduch na nejstarší pražskou fakultu chce přivést PhDr. Michal Stehlík, Ph.D. (29), nově zvolený děkan Filozofické fakulty. Jinak také slovakista, zastupitel města Dačice, náměstek ředitele Národního muzea a člen KDU-ČSL. Své členství ve straně sice kvůli hrozícímu střetu zájmů pozastaví, ale jeho politické konexe nazmar nepřijdou.

Filozofická fakulta je značně strnulá a atomizovaná. Teď přicházíte vy, nový děkan, kterému je 29 let a chcete s tím pohnout. Ambice máte velké, ale máte i dostatek odvahy?
Kdybych ji neměl, tak bych do toho asi nešel. Mé programové teze jsou však značně obecné. Vnímám, že fakulta je atomizovaná a že jednotlivé ústavy si žijí ve svém vlastním světě, ale zároveň tam říkám, že jsou mnohdy velmi kvalitní a jenom jde o to otevřít okna a dveře, a komunikovat s ostatními. Můj plán je sice odvážný, ale realizovatelný. Nebude to jednoduché, ale velkou roli sehraje také psychologie.

Na fildě však působí mnoho vážených osobností, které je těžké motivovat k nějakým reformním činům. Navíc je mezi vámi značný generační odstup.
Jednak si myslím, že generační odstup není problém. V Národním muzeu jsem coby náměstek generálního ředitele neměl problém s tím, že jsem šéfoval leckdy mnohem starším zaměstnancům. Navíc si myslím, že otevřenost katedry budou spíš vnímat jako plus. A konečně je taky pravda, že pomalu dorůstá nová generace akademiků, kteří by tuto změnu mohli i táhnout.

Absence informačních kanálů, lepší komunikace - tato populární sousloví se často vyskytují v předvolebních kampaních a u kandidátů do senátu, na rektora anebo té vaší. Jaké máte konkrétní recepty?
Jednak chci skutečně fungující informační studijní systém, knihovní systém a také zavedu pátého proděkana pro informační zdroje, který by takové nástroje lepší komunikace vytvářel. Jde však i o tu psychologii. Na komunikaci totiž vždy musí být dva, což na této fakultě občas bývá problémem. Já jsem ochoten se bavit s každým, ale ne každý toho taky využije.

Jenže akademická obec vaší fakulty čítá přes sedm tisíc hlav, což už je pěkná masa. Těžko s každým z nich komunikovat jednotlivě.
To z velké části vyřeší ten informační systém. Fakulta ho sice již má, ale v podstatě nefunguje. Kromě studijní agendy by takový informační systém zahrnoval i tu ostatní komunikaci. Už jsem v tomto smyslu oslovil náš velmi kvalitní Ústav informačních studií a knihovnictví, který by tuto koncepci měl vypracovat. Ostatně kdo jiný by to měl dělat než takový specializovaný ústav!

U nás na FSV se někdy potvrzuje lidové moudro, že kovářova kobyla běhá bosa. Politologové například mají jednu z nejnižších účastí v senátních volbách, obor marketingové komunikace nemá ani vlastní web a žurnalisti se zase téměř nepodílejí na našem časopise. Takže ono tak zákonité to asi nebude.
Toho bych se v případě tohoto ústavu nebál. Oni sami projevili velkou vůli a chuť do toho jít.

Kromě organizačních změn máte v úmyslu i reformu zaměření u vás pěstovaných oborů. Dosud čistě filologické obory by se měly přiblížit areálových studiím, kterými se zase zabýváme na FSV. Jak si to konkrétně představujete?
Vycházel jsem ze zkušenosti z Ústavu slavistiky, kde bych uvítal rozdělení na balkánská, ruská či středoevropská studia. Kromě jazyka, který by nadále byl hlavním pilířem studia, by byl dán větší důraz na historii, etnografii a sociální záležitosti daných oblastí. Jsem si jistý, že to naše slavistika potřebuje. Co se týče dalších oborů jako je anglistika či germanistika, tak se budu snažit o tom s kolegy z těchto ústavů jednat. Rozhodně nemá cenu takové změny nařizovat bez předchozího důkladného projednání. Každopádně příklon k areálovým studiím by odpovídal i společenské poptávce, zlepšil by uplatnění absolventů a konečně i prostupnost univerzity.

K prostupnosti univerzity je třeba komunikovat i s ostatními fakultami. Nejbližšími partnery pro Filozofickou fakultu jsou FSV, FHS a částečně i Právnická fakulta. Hodláte s děkany těchto fakult nějak intenzivněji spolupracovat?
Upřímně řečeno, budou asi první, se kterými se budu chtít sejít. Pro mne je tato „humanitní skupina“ přirozené partnerské prostředí.