Časopis studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze
Ani dnes nemusí být člověk dravou rybou, aby se prosadil. Sedmadvacetiletý redaktor týdeníku Respekt neodpovídá klasickým představám o zuřivém reportérovi. Jeho prvním jazykem je němčina, půl roku žil v Africe a svou novinářskou činností chtěl rozšířit obzory českým médiím. Úspěšně zakončil magisterské studium politologie, nepatří však mezi ty, kdo si na titulu zakládají.
„Hodil jsem si korunou, jestli mám jít na matfyz nebo na IES. Kdybych se podle toho řídil, jsem na matfyzu,“ vzpomíná Martin na rozhodování, které mohlo FSV připravit o jednoho z nejúspěšnějších absolventů. Nebo víte o jiném, který by stihl vystudovat ekonomii a práva na UK, absolvovat studijní pobyty na University of Cambridge nebo University of Uppsala a ve dvaceti sedmi letech se stěhovat za prací v Mezinárodním měnovém fondu do Washingtonu?
„Řekla bych, že působením v oblasti zábavy jsem své kantory nezklamala. Nikdo z nich si stejně asi nemyslel, že by se ze mne stala redaktorka Respektu. Nikdy jsem nebyla hlubokomyslná holka déle než hodinu, a ještě většinou večer,“ komentuje s nadhledem své dosavadní profesní směřování novinářka a spisovatelka Barbara Nesvadbová.
„Editor v televizním zpravodajství zodpovídá hlavně za to, aby se neustále udržovala pozornost celého soukolí, aby to bylo aktuální, aby se pružně reagovalo na události, které se během dne dějí. Usměrňuje práci jednotlivých složek, má výhodu odstupu, taky trochu chladnější hlavu než redaktoři na místě,“ popisuje svoji pracovní náplň Jakub Szántó.
Když je vám přes dvacet a na polici stojí modrá tuba s univerzitním diplomem, na které se ještě nestačil usadit prach, pravděpodobně patříte do skupiny lidí, kteří hledají buď byt, přítele/přítelkyni nebo praktikantské místo v nějaké firmě. Země původu vašeho budoucího partnera nebo šéfa přitom není to nejdůležitější. Já se rozhodla pro Brusel. A rozhodně nelituju.
Rubrika: Absolvent
Nahrávání ...
píše... píše...
