Časopis studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze
Prostředky vynakládané na vědu do velké míry určují, co to vlastně věda je. Proto nám výsledky 7. kola soutěže Grantové agentury Univerzity Karlovy dávají zajímavý obrázek toho, co se považuje v rámci UK za vědecké. Opravdu doporučuji projít si seznam schválených témat, protože leckdy s překvapením zjistíte, co všechno je uznávaným předmětem akademického zkoumání.
Všeobecné nadávání na poměry, všudypřítomnou diskriminaci, netoleranci, nepochopení i zcela otevřené útoky jsou jedním z námětů běžného společenského rozhovoru lidí, které spojuje zájem o gender, ať už aktivistický, akademický či smíšený. Bylo by lákavé napsat komentář k „genderové korektnosti“ v tomto duchu, negativita je přece jedním ze znaků zaznamenáníhodných událostí.
Non omnes quod licet, honestu est – ne vše, co je dovoleno, je čestné. Tento princip užívaný v právu až nebezpečně vystihuje stav současné české žurnalistiky a napadl mě i při čtení článku Marka Švehly, který dramaticky vylíčil situaci na pražské žurnalistice, kterou studuji. Díky textu, který otiskl časopis Respekt minulý týden, padl na fakultu stín, ale na co věšet hlavu – tohle se dnes může stát každému studentovi vysoké školy, protože školní aféry teď prodávají a všechna média si toho jsou vědoma.
Prvně jsem se bavila. A byla ráda, že někdo pojmenoval věci, které si dávno myslím. Zbytečné předměty a vedení, jež na fakultě přežívá desítky let. Osobně bych k tomu ještě přidala nadměrnou byrokracii a je vymalováno. Pak se mi ale žurnalistiky zželelo. Což nemá i ona svá pozitiva?
Našli jste se ve volebních programech svých kandidátů, anebo máte pocit, že na některé věci se díky “lepšímu PR, hodnocení kurzů a delším výdejům v bufetu” zapomnělo? Podívejte se, co bychom se jako senátoři snažili prosadit my.
Máte chuť na něco dobrého a teplého, co vás zahřeje v žaludku i u srdce? Máte rádi čerstvé potraviny nebo dokonce BIO a Fair trade? Nedokážete si představit start do nového dne bez dobrého kafe? Výborně, stačí dojít k Jinonické aule, pokračovat ke dveřím s nápisem “Menza” a odtamtud už je to jen několik zastávek metra, než dorazíte na Anděl, kde je Kafé Cirkus a několik dalších podniků, které vám dozajista budou vyhovovat.
Už samotný fakt, že se do výběrového řízení na vedení fakulty, která by měla aspirovat na jedno z neprestižnějších vzdělávacích a výzkumných pracovišť, přihlásili mediální historik a manažer soukromé vyšší odborné školy, je pro mne zásadní zklamání.
„Děkan Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT prof. Miloslav Havlíček mi řekl: ‚Ona ta fakulta vlastně běží sama,’“ řekl Jan Ámos Víšek v říjnu roku 2005 redaktorům Sociálu. Bylo to poté, co jej akademický senát potvrdil ve funkci děkana Fakulty sociálních věd. Jakkoli se to může zdát nadnesené, možná právě tento výrok v mnohém výborně vystihuje celé Víškovo působení v čele FSV.
Letošní volba děkana začala předehrou v rovině frašky. Nechtěně ji zprostředkoval Sociál, když otiskl názor Martina Polívky a stanovisko Václava Linkova. Chtěl bych přispět k serióznější debatě o budoucím děkanovi, která se snad po prázdninách plně rozvine.
Bouřlivou situaci se snažil na posledním zasedání Akademického senátu FSV hasit děkan J. Á. Víšek. Ten byl v posledních týdnech pod vysokým tlakem především ze strany IES, aby vyřešil dvě kauzy, které fakultou v poslední době hýbou. Především představil svoji alternativu řešení krizové situace fakultních PR. Tou alternativou je nasazení odpovědné úřednice.
Rubrika: Názory
Nahrávání ...
píše... píše...
