Rubrika Aktuality

Jak hodnotíte výkon vedení fakulty v letošním hodnocení kurzů včetně prezentace výsledků?

„A proč zrovna do Rumunska?“

S přítelem toho chceme poznat co nejvíce, proto jsme se rozhodli vyjet s organizací AIESEC na stáž do Rumunska. Lákala nás vidina šesti týdnů strávených se studenty z celého světa, stejně jako práce v neziskovkách. Ve druhém největším rumunském městě Kluži jsme měli za úkol zlepšit jejich marketing, naučit je používat sociální sítě, vytvořit propagační materiály nebo naplánovat eventy. Čekala nás práce, zábava a život na koleji, který jsme do té doby neznali.

Vždycky jsem chtěla strávit léto na druhém konci světa a učit děti základy angličtiny. Takových programů u AIESECu najdete nespočet. Nás však zaujala jiná příležitost. Nový program ReBranders pořádají rumunští studenti několikrát do roka. Ve svém městě přivítají mladé lidi z celého světa a ti pak pomáhají s propagací tamní univerzitě nebo neziskovce. Když chcete vyjet na letní stáž, musíte AIESECu zaplatit poplatek pět tisíc korun. Za tuto částku dostanete přístup do mezinárodní databáze všech stáží, které byly na ten rok vypsány. A že jich tam je.

Po registraci do databáze jsme kontaktovali AIESEC v Kluži a absolvovali Skype pohovor s Denisou. Štěstí nám hrálo do karet a do party ostatních ReBranders nás vzali okamžitě oba. Pak už naší jedinou starostí bylo vymyslet, co všechno budeme na šest týdnů v Rumunsku potřebovat…

Na koleje v Rumunsku jedině se spacákem

„Rumunsko je civilizovaná země, mami. Vždyť jsou i v Evropský unii,“ říkala jsem doma, když se poprvé zděsili, kam že jsme se to rozhodli odjet. To jsem však ještě netušila, že být v EU nerovná se standard, na který jsme zvyklí. Na kulturní šok jsem nevěřila, alespoň v našem případě. Dokud jsme poprvé nespatřili kolej, která se nám měla stát domovem. Kdybych Gabriela nepřesvědčila, otočili bychom se na podpatku a těch 1 500 kilometrů si ten den střihli ještě jednou. „Vidělas tu hrůzu, kterou se máme přikrýt?! Z toho chytím svrab.“ „Já vím! Hned zítra se půjdeme podívat po nějakém spacáku.“

….
Celý článek Pavly Šedivé si můžete přečíst v říjnovém Sociálu.

Ostře sledované vlaky v novém na 40. Letní filmové škole

OstresledovanevlakyPremiéra digitálně resturované verze filmu Ostře sledované vlaky se koná již dnes na jubilejní Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Oscarem oceněnou prvotinu režiséra Jiřího Menzela uvede Asociace českých filmových klubů v rámci Projektu 100, který největší filmové skvosty české i světové kinematografie představuje v podobě, jakou měly filmy v době svého vzniku. V případě Ostře sledovaných vlaků se jedná o rok 1966. Projekci bude přítomen herec Josef Somr, který v Kině Hvězda od 20:30 převezme výroční cenu Asociace českých filmových klubů.

Teritoriální tyjátr: Dokud se smějí, je to dobré

Zdroj: INEX-SDA

Foto: INEX-SDA

Teritoriální tyjátr (TT) je dramatický soubor studentů IMS FSV UK a přátel (překrucování) soudobých dějin, kteří svá díla hrají „s neskrývanou neohrabaností“ a insprují se nejen na přednáškách teritoriálních studií.

Teritoriální tyjátr se vyznačuje především tím, že jej před rokem nikdo neznal. Kdy a jak se TT vlastně zrodil?

To bylo léta páně 2011, kdy se skupinka bakalářských studentů Institutu mezinárodních studií radikálně rozhodla, že nechce již více chodit na pivo. Alebrž že se chce setkávat na divadelních zkouškách, aby mohla chodit na pivo po nich.

Už 2011? Vždyť premiéra vaší celovečerní prvotiny Východ: Cesta zpátky a zase zpátky se odehrála až v červnu 2013. Taková prodleva mě trochu překvapuje…

My jsme byli taky zaskočeni. Především tím, že jsme nakonec vymysleli a zahráli divadelní hru. Takovýto produkt nikdo z členů divadelního souboru vážně nečekal.

Máte poměrně svérázný rukopis. Třeba Východ je zasazen do Jugoslávie 60. let, kam přijel bývalý westernový herec Ronald Reagan natáčet Vinnetoua. V průběhu hry Reagan společně s divákem odhaloval záludnosti socialismu. Je vám k podobným nápadům inspirací váš studijní obor na FSV?

Ano.

A možná i vyučující, že? Ve Východu zaznívaly pokrmy nápadně souznělé se jmény legend IMS (Křen, Smetana, Pečenka…). Ale krom toho máte i diametrálně jiné, totiž dobré slovní hříčky.

Doufáme.

Historie, satira, terénní výzkum, hra se slovy….jeden by skoro řekl, že máte poetiku podobnou Vosto5 a mystifikačním spolkům, že jste takovými Cimrmany FSV.

To jeden za nás řekl krásně. Sami bychom si to samozřejmě říct netroufli.

A když jsme u té cimrmanologie, má vůbec někdo z vás teoretické divadelní vzdělání?

Ne.

Víte alespoň, co chcete divákům sdělit? Jakou máte filosofii?

Hm, nad tím jsme ještě tak úplně nepřemýšleli… (letmý smích)

…naším cílem je prostě a jednoduše ztvárnit reprezentativní charakterovou projekci rozličných kulturně-teritoriálně-sociálních specifik cestou komorního dramatu. Hlavní tvůrčí intencí TT je snaha o dosažení transcendence věci přirozeně imanentní a totiž prožitku z dramatu. Je ovšem nabíledni, že již s přirozenou povahou samotného vyjadřovacího prostředku, tedy divadelní hry, nutně vyvstávají dva neoddiskutovatelné problémy. Prvním je klasický hysteron-proteron, druhým snadno zaměnitelné chápání percepce jako apercepce, především skrze intuitivně autoprojektivní metodu, která zpravidla navozuje mylný dojem možnosti transcendece mimo úroveň symbolu.

První problém je zjevný. Snaha o předání prožitku ze hry skrze hru je očividné stavění vozu před koně. Nelze sestavit hru na základě úmyslu předat prožitek z ní, kterýžto sám vzniká nutně až po jejím dokončení a do té doby jest autorům cizí. Kličkou, jíž tento gordický uzel TT den co den roztíná, je vytvářet hru až na hře samotné a onoho prvotního prožitku dosahovat takříkajíc až za pochodu.

Co se druhého problému týče, řešení není bohužel zdaleka tak prosté povahy. Ještě před jeho řešením je třeba si vůbec vyjasnit elementární metodologické dilema, a totiž zda se máme pokoušet o explaining, nebo understanding. Prvý postoj by nás nutně vedl k chápání dramatu jako hry. Nikoliv pochopitelně hry ve smyslu dramatickém, nýbrž jako snahu o dosažení komunikačního equilibria, kdy je cílem vyvíjet takovou aktivitu, která dosáhne kýžené protireakce bez sisyfovské snahy o zjištění, zda druhá strana chápe sdělení se stejnou intencí, s jakou je autor předložil, neboť pochopení a dosazení smyslu lze nahlížet, vždy a jedině, jako fenomén.

Neštěstím tohoto principu je, že zcela postrádá jistotu dosažení našeho prvotního cíle. (I tak však nelze popřít, že uznáváme princip „dokud se smějí, je to dobré“). Věrni principu subjektivismu společenských věd, totiž ani tolik subjektivní pozici badatelově, jako spíš jednotlivých pozorovaných a aktivních agentů, pro kteréžto jednotlivce v celku „totožné může znamenat rozdílné a rozdílné zase totožné“, věříme, že understanding ježto metodologické východisko je jediné možné, stojíme-li o dosažení v nejprvnějším sledu námi stanoveného cíle. Uvědomujeme si ovšem limity, vysvětlené základními principy Husserlovského učení.

Řešení nicméně nalézáme v kombinaci dvou předem uvedených metod. Snažíme se dosáhnout komunikačního equilibria a zároveň predefinovat nazírání ze strany subjektu vystaveného hře na úrovni kognitivní i nekognitivní a touto metodou dosahujeme apercepce, která se natolik dostává do shody s percepcí, až navozuje zdání jednoty obého a umožňuje iluzi předání prožitku, jakési překreslení jevu do jevu skrze subjektivního prostředníka. Aby tohoto bylo dosaženo, je potřeba nastavit na obou uvedených úrovních, kognitivní i nekognitivní, diváka do totožného rozvrhu, jako autora i herce.

V prvém případě je toho dosaženo především skrze selekci a preformaci diváka, metodou oslovování především (ovšem nejen) odborného diváctva a následného zahlazení zbylých nerovností skrze předvysvětlující handouty a doplňující výklad, stavěný v duchu positivistického strukturalismu, tj. mající pevnou logickou soudržnost a zároveň všeobsažnost, včetně odkazů na odbornou literaturu. Nekognitivního souladu zatím dosahujeme skrze předpoklad kolektivního nevědomí a aplikaci archetypu jako transcendentního vypravěčského prostředku.

Striktní vymezení archetypální definice jednotlivých postav, mnohdy zaměňované za plochost, umožňuje nevědomé souznění mezi zamýšleným-nezamýšleným ztvárněním a jeho povahou ježto jevu. Naše hry objasňují tím, že ten, kdo jim rozumí, nakonec rozpozná, že jsou nesmyslné, když jimi – po nich – vystoupí nad ně. Musí takříkajíc odkopnout žebřík poté, co po něm vylezl. Musí tyto hry překonat, pak uvidí svět správně.

Takže asi jen tolik.

Měli jste tvůrčí krizi, kdy jste si říkali, že s hraním seknete?

Zrovna jedna taková se váže na naši novější hru, prvorepublikovou detektivní jednoaktovku Hledá se Stalin. Scénárista Jiří Volák ji velkodušně dopsal tři týdny před premiérou, čili celý soubor plesal radostí. Anebo by plesal, pokud by na to mezi nekonečným večerním zkoušením na dvoře vinohradské nemocnice měl čas. A pacienti jistě měli stejně velkou radost, když jsme jim do oken pěli tu naši: „Když se ten stálinskej rybník nahání.“

Na divadelních přehlídkách se představujete hlavně s tímto „Stalinem“. Chystáte svůj repertoár ozvláštnit něčím dalším?

Ano, multikulturním koloniálním dramatem o málem československém Togu. Premiéru připravujeme pro jeviště ze všech nejčestnější, jinonickou aulu. (Premiéra již proběhla a dokonce sklidila i úspěch. pozn. red.)

Jaký je váš největší divadelní sen a co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?

Zahrát si v Žižkovském divadle Járy Cimrmana a to, že jsme si zahráli v Žižkovském divadle Járy Cimrmana.

Zaručeně spontánní rozhovor s TT připravila Markéta Plesníková ve spolupráci s TT. Více informací o divadle na www.facebook.com/tyjatr.

Staňte se na chvíli americkým kongresmanem. Přihlašte se na ČMAK!

Americký kongresman, lobbista nebo ostražitý novinář. Jednu z těchto rolí si mohou na několik dní vyzkoušet studenti, kteří se v polovině září zúčastní již čtvrtého ročníku Českého modelu amerického kongresu. zdroj: ČMAK zdroj: ČMAKJedinečný vzdělávací projekt v historickém centru Plzně je otevřený více než dvěma stovkám zájemců. Ti se mohou na akci přihlašovat od úterý 6. května.

„Doporučil bych projekt hlavně těm, kdo se chtějí zajímavou formou seznámit s detailním fungováním amerického Kongresu a rovnou si to na vlastní kůži vyzkoušet, ale přínosný je i obecně z hlediska uvažování o fungování demokratické politiky a diskuse,“ říká Kryštof Kozák, vedoucí katedry amerických studií IMS FSV UK.

Společně se svou kolegyní z katedry Janou Sehnálkovou se loni zúčastnil přípravné části, v jejímž rámci je i letos připravena celá řada přednášek a diskuzí s významnými hosty.

Registrační formulář se na stránkách www.americkykongres.cz v úterý objeví s úderem šestnácté hodiny. Reprezentativní prostory plzeňské radnice a krajského úřadu se v improvizovaný Kapitol promění od 9. do 14. září 2014.

Členové Sněmovny reprezentantů a Senátu budou pracovat v devíti výborech. Jejich agenda odráží skutečné a velmi aktuální problémy, které hýbou veřejným míněním nejen ve Spojených státech. Například senátní výbor pro ozbrojené složky čeká tvrdé vyjednávání o budoucnosti americké základny a nechvalně proslulé věznice na Guantánamu. Sněmovní výbor pro národní bezpečnost se bude ve světle ožehavé aféry kolem Edwarda Snowdena věnovat pravomocem tajných služeb a jejich zásahům do soukromí Američanů. Členové výboru pro finanční výdaje se pak pokusí odvrátit jednáním o dluhové brzdě neustále hrozící předlužení USA, aby se již nemusel opakovat žádný federální „shutdown“.

Michal Bělka

Autor studuje žurnalistiku na FSV UK a podílí se na organizaci projektu. Sociál je mediálním partnerem Českého modelu amerického kongresu.

Career Days: Porušit pravidla se někdy vyplatí

Never apologise. To je základní pravidlo při předvádění svých prezentací.“ Je po páté hodině odpolední a Josef Havelka, ředitel marketingu České spořitelny, právě zaujímá místo před projektorem v malé konferenční místnosti pražského hotelu Corinthia. Ve své hodinové prezentaci s názvem Innovate or Die osvětlí skupině slušně oblečených mladých lidí základní principy současného firemního marketingu. Zavtipkuje o věcech, „které bychom do Spořky neřekli“, prozradí, že vynález brýlí Google Glass byl podložen JARVISem z Iron Mana, a přitom nezapomene čas od času prohodit neformální „okay?“. Než se však tak stane, omluví se za to, že povede většinu prezentace v angličtině. „Takže jak chápete, i ‚break the rules‘ se může ukázat jako slušná taktika.“

Řeč je samozřejmě o Career Days, každoročně pořádaném dvoudenním veletrhu pracovních příležitostí, na němž se především studenti vyšších ročníků ekonomických oborů mohou dozvědět více informací o svých potenciálních zaměstnavatelích, nabýt důležitých kontaktů v odvětví a tak vůbec se ujistit, zda je práce v daném oboru pro ně to pravé.

Na Career Days jezdím třetím rokem, takže už jsem navštívila dost firem,“ říká studentka Slezské univerzity Martina. „Třeba KPMG (celosvětová síť poradenských společností poskytujících služby v oblasti auditu, daní a poradenství, pozn. red.)mi pomohlo rozhodnout se, co bych chtěla v budoucnu dělat, a tím je audit.“

Zájemci si mohli procvičit své soft skills (jak nabízí slovník cizích slov tzv. měkké dovednosti – kooperativnost, komunikativnost, empatii, sebekritičnost, asertivitu, schopnost vést tým), setkat se s HR manažery velkých firem tuzemského trhu nebo zajít na konference s významnými osobnostmi. V tomto roce byli hosty např. Petr Ludwig, autor bestselleru Konec prokrastinace, či již jmenovaný Josef Havelka. Kromě toho si účastníci mohli nechat u stánku Kooperativy poradit, jak vylepšit své CV, nalíčit se u Avonu, u UNIJOBS se opět pro potřebu svého CV profesionálně vyfotografovat nebo si alespoň u Starbucks dopřát šálek kávy zdarma.

Jsem si jistá, že existuje pravidlo, které říká: za žádných okolností se nepouštěj při psaní článku do nesmyslných přirovnání. Jak už ale víme, porušování pravidel není vždy na škodu, a proto mi nedělá problémy napsat následující: Career Days vám práci nenajdou, ale dodají vám dostatek indicií, abyste si ji našli sami. Že se cítíte ještě zmatenější než předtím? Hned vysvětlím.

Určitě si většina z vás vzpomene na francouzskou soutěžní show Pevnost Boyard, v níž si vždy skupinka lidí prošla řadou naprosto šílených i méně šílených úkolů, za jejichž splnění obdržela po zásluze indicie a klíče od pokladnice – čím více indicií a klíčů skupina měla, tím lepší a delší se stával jejich přístup ke zlatu. A jak že do tohoto modelu zapadá koncept karierního veletrhu Career Days?

Představte si pokladnici jako trh práce a jednotlivá stanoviště na pevnosti jako životní lekce. V závislosti na tom, kolika lekcemi a s jakou úspěšností si jednotlivec projde, mu budou otevřeny dveře do pokladnice s pracovními příležitostmi. Pokud se ale již zmíněný jedinec nebude cítit s počtem svých životních indicií a klíčů spokojený, může využít pomocné ruky od Career Days, která mu skrz otce Furaty (v tomto srovnání velmi neohrabaně nazvaní HR odborníci) nabídne omezený počet indicií a klíčů. To, jak s nimi člověk naloží, už záleží pouze na něm. Nikdo vám ale samozřejmě nezaručí, že pokud nevyužijete své příležitosti včas, že neskončíte jako potrava tygrů. Naštěstí v reálu jen těch metaforických.

Kristina Roháčková

Diplom nestačí, důležitá je praxe. Career Days 2014 začínají

02Hned po státnicích nám nikdo práci nenabídne, musíme mít praxi. To víme. Jak si však už při studiu obohatit životopis o zkušenosti z oboru nebo kam se vydat za vysněnou prací? Pokud už o ní máte bližší představu či dokonce víte, pro jakou společnost byste chtěli pracovat, možná se s ní budete moci naživo setkat na pracovním veletrhu Career Days, který se uskuteční 13. a 14. března v Corinthia Hotel Prague. Na veletrhu se představí dvacítka českých společností, každá ve své vlastní hotelové místnosti, kde si zájemci mohou v klidu poslechnout prezentaci firmy v uzavřené skupince pětadvaceti lidí. Manažeři se jim pak budou věnovat i na trénincích zaměřených na rozvoj tzv. soft skills. Na chvíli se stát kampaňovým manažerem návštěvníkům umožní Česká spořitelna. Ta zároveň poradí, jak úspěšně prezentovat svou osobnost na profesní sociální síti LinkedIn. Jak zjistit, v čem jste dobří a na čem je třeba ještě zapracovat, vás zase naučí Mars Incorporated. Na závěr každého dne vystoupí dva hosté, mezi nimi třeba autor knihy Konec prokrastinace Petr Ludwig nebo bývalý guvernér ČNB Pavel Kysilka.

Pokud se na Career Days 2014 chystáte, představte si, že vás firma právě pozvala na pohovor poté, co jste jí poslali životopis. Tady je pár triků, jak se na setkání co nejlépe připravit:

  1. Poznejte společnost

Před samotným setkáním s firmou si o ní zjistěte co nejvíce – poslání firmy, vize, její hlavní činnosti a produkty. Budete se tak moci zeptat přímo na to, co vás o dané společnosti zajímá, ale také reagovat na „záludné“ otázky manažerů.

  1. Mějte jasno v tom, co hledáte

Jestliže máte jasnou představu o pozici, na které byste rádi pracovali, rezervujte si na veletrhu místo právě u těch společností, které tuto pozici nabízejí. Hledejte podle zaměření firmy. Šetříte tak čas sobě i společnosti.

  1. Prezentujte své silné stránky

Ve chvíli, kdy se vám podaří navázat osobní rozhovor s HR manažerem firmy, buďte připraveni argumentovat, proč právě vy jste pro danou firmu tou pravou osobou. Je proto dobré se krátce představit – kdo jsem, co studuji, čemu se věnuji a na jaké pozici bych se chtěl/a realizovat v dané společnosti.

  1. Životopis s sebou

Zaujali jste HR manažera a projevil o vás zájem? Skvěle! Pro jistotu si s sebou přineste několik kusů životopisů. Pokud jsi nejste jistí, že jste ho napsali správně, přímo na místě vám poradí personalisté z personálních agentur.

Pro ranní ptáčata bude od osmi do devíti hodin připravena káva Starbucks a croissanty. Na akci je potřeba zakoupit vstupenku a registrovat na stránkách www.careerdays.cz. Pokud na vás nezbyde místo na některém setkání, na místě je možné se ještě doregistrovat na zhruba pět volných míst na každém setkání. Kdo dřív přijde…

Cinema Royal: Vykašlete se na 3D. Zkuste film raději zažít

LOGO_cinema_royalJdete do kina, ale nevíte na co. Nemíříte však do ledajakého kina. Cinema Royal je projekt, který vás na jeden večer přemístí do jednoho z nesmrtelných filmů světové, ale i české kinematografie. Poslední, v pořadí už třináctá akce, byla přímo hustodémonsky krutopřísná. Promítal se totiž Vymítač ďábla. Uličnice Regan se přišla podívat také…

 

Stojíme na pražském Křížovnickém náměstí a společně s přáteli rozmlouváme, diskutujeme, polemizujeme, hádáme se a minimálně v myšlenkách osočujeme ostatní z blbosti. Nevědomost ale není blbost, zvláště pak v případě tohoto netradičního spektáklu, v jehož případě je nevědomost sladká. Tušíme, že uvidíme nějaký horor, ve kterém bude nebohé oběti škádlit nám prozatím neznámý démon. Předem jsme také obdrželi instrukce, abychom přišli zahalení, jak jen to půjde – ideálně do oblečení s nevýraznými motivy. Nějaké stříbrné šperky, kouzelné byliny nebo růžence prý také neuškodí. Kdo z toho ale má být moudrý?  Víme toho skutečně jen málo, a proto se nemůžeme shodnout, v prostředí jakého kultovního snímku se zanedlouho ocitneme. Můj osobní tip je, že uvidíme něco o upírech. Tahle hra, jíž nás organizátoři vystavili, nás však baví. Koneckonců je to jeden z hlavních taháků Cinemy Royal.

Na naši malou skupinu se postupně nabalují další podivně oděné osoby a nás těší, že nejsme jediní exoti, na které kolemjdoucí mohou nadšeně ukazovat prstem. S lidmi okolo tak cítíme určitou tajemnou sounáležitost. Jednoho potěší, že se tu sešlo tolik lidí, které spojuje jedna vášeň – ta filmová.

Po chvíli vyčkávání začíná vzrušené brebentění přehlušovat do té doby netušený zvuk. Na náměstí je slyšet zvonek. Dav se najednou rozestupuje a vytváří uličku pro muže v kněžské sutaně a další dva, kteří na nosítkách nesou nějakou relikvii zahalenou do purpurově zbarveného sukna. Po chvíli zvonění se před zraky (sochy) Karla IV. s naivitou stáda ovcí ubíráme za knězem, který míří na Karlův most.

 

Hra začíná

Je studený večer, slunce už zapadlo, tmu protínají světla staré Prahy a my míříme vstříc tajuplné Malé Straně. Pokud vás napadá, že ponurá atmosféra chladného večera je jako na míru šitá programu, jemuž jsme se svěřili, pak se nemýlíte. Všechno zatím klape lépe, než kdo mohl očekávat. Na jednotlivá promítání Cinemy Royal byly v minulosti kvůli špatné dostupnosti zvolených „kinosálů“ i momentu překvapení několikrát vypraveny autobusy, ale faktem je, že takový tranzit obvykle chtě nechtě zředí napjatou atmosféru. Procházka po Karlově mostě je tedy rozhodně příjemnějším způsobem přepravy.

Po cestě nás míjí kočár tažený párem statných koní. Neveze ovšem usměvavé turisty, ale hysterickou matku s ještě uječenější dcerou. Patrně součást programu, ale jak tento výjev zařadit do té vykutálené skládanky? Náš početný průvod stojí u nenápadného domu kousek od Malostranského náměstí. Kupíme se u zamřížovaného vchodu a ve snaze spatřit víc s lačnými výrazy civíme přes ramena těch před námi. Následuje kontrola vstupenek, které tentokrát dostaly podobu kartiček s vyobrazenou Pannou Marií – měli bychom se bát? Když procházíme vstupem, zaslechnu za sebou pronikavý křik, z něhož se mi naježí snad všechny chlupy na těle. Skrz dav si klestí cestu hysterická dívčina z kočáru, kterou následuje její plačící matka. „Pomozte mojí holčičce,“ obrací se k nám ztrápeně, zatímco ona slečna s pokrouceným výrazem a neposedným jazykem probíhá kolem nás dovnitř (a to prosím bez lístku). Zdá se, že není rozladěná jen kvůli tomu, že nedostala zmrzlinu… Okruh „kandidátů“ se tak zužuje

Ocitáme se na malém dvorku a před vraty kousek od nás stojí koordinátor. Návraty do reality, mezi něž patří kontrola lístků nebo občasná přítomnost lidí, kteří vám říkají, kam kdy máte jít, jsou sice trochu protivné, ale každé stádo potřebuje svého pasáčka. Procházíme skrz dveřní portál a sestupujeme do neznámé hlubiny pod domem. Omítka nikde, všechno je tu oprýskané, poničené a prostor celkově působí dlouhodobě neudržovaným dojmem. Stále klesáme a za sebou necháváme gotickou i románskou vrstvu. Nebýt pár kroků za mými zády skupina kamarádů, dodávajících si odvahu jedním vtipem za druhým, asi bych cítil úzkost. Přestáváme sestupovat a před námi se vynoří dlouhá chodba vyplněná kovovým lešením. Ozývá se z ní hrozný rámus a v chabě osvětleném prostoru lze tušit také pohybující se siluety. Jsem oproti ostatním trochu v popředí, a tak raději zpomaluji. Jak postupujeme dále, míjíme zahalené dělníky kutající do kusu nějaké kovu. Z obou stran ke mně jako jezinky natahují prsty žebráci. Soudě dle jejich ošacení jsme se museli dostat někam daleko na východ. Po překonání „uličky hanby“ se dostáváme do jakéhosi lokálu, kde kyslík přebíjí nasládlý kouř. Zahalený muž nás uvádí do svého podniku a podává nám výrazně kořeněný čaj. Podél stěn jsou další jemu podobní, kteří si vychutnávají vodní dýmky. Všechny mé prognózy jsou rázem tytam a nezbývá než uznat svou blbost. Krucifix totiž zabírá i na jiné potvory než na ty, co rády okusují hrdla. Démoni mohou být i exotického původu, plus ona nestydatá holčička – je pomalu jasno. Držte si klobouky, bude se vymítat ďábel.

 

I na „příjemnou chvilku“ s krucifixem dojde

Vymítač ďábla je horor natočený začátkem sedmdesátých let pro ještě „nezkaženou“ generaci žijící ve zlatých časech, kdy tvůrci hororů nezávodili v brutalitě svých snímků a v počtu oblíbených lekaček. V době tolika nezbořených tabu stačilo relativně málo. Vezměte něco tak nevinného jako dítě, vedle toho pošlapte a poplivejte církev svatou a máte recept na horor, o němž se bude hodně mluvit, a to nejen pár týdnů po premiéře.

V zakouřené cizokrajné putyce se nám líbí, popíjíme čaj, obdivujeme půvab sympaticky se kroutící tanečnice a do toho posloucháme hity irácké hitparády. Taková arabská idylka. S vědomím, co asi bude následovat v nižším podlaží, se odsud nikomu moc nechce. K plátnu nám však ještě nějaký kus schází. Kdybych dál nepostupoval s mnoha dalšími lidmi, asi bych si připadal jako kdysi na jedné z táborových stezek odvahy. Navíc už je téměř jisté, kdo nás v přítmí očekává… Nástup Regan, dívky s pekelníkem v těle, je pozvolný, ale o to mrazivější. Křečovité záchvěvy těla, návaly agrese, démonický křik a vyprskávání krve – hororová koláž, jak se sluší a patří. Přihlížející nemají nejmenší problém s dodržováním intimní vzdálenosti. A že ta nešťastnice neotáčí hlavou o 360 stupňů?  To bych jí odpustil. V další chodbě si přijdou na své ti největší fajnšmekři. Jiná herečka v roli Regan tu zavěšená na stěně předvádí legendární scénu, kdy dívka posedlá temnými silami prožívá intimní chvíle s krucifixem. Lahoda.

To už se ale blížíme k sálu, dokonce kinosálu. Z davu se dozvídám, že se nacházíme v bývalém kině U Hradeb. Základní rysy si prostory, které poničila povodeň, zachovaly, ale celkově připomíná bývalý biograf spíš ruinu. Doprovodný program pak strašidelnou atmosféru jen umocňuje. Z davu se během celého večera ozývají komentáře jako „to je hustý“, „ty vole“ nebo „já už blíž nejdu!“. Pokud je toho na vás už moc, můžete si dát panáka rumu v improvizovaném občerstvení.

Sedíme připraveni na lavicích a sledujeme vznášející se Regan, jak svou ďábelskou močí zkrápí jeviště. Přes ni se pomalu spouští plátno, na kterém je vidět už „jen“ zlovolná silueta nešťastnice. Film začíná, akce vrcholí. Řekl bych však, že nejeden vrchol už jsme během večera zdolali.

 

David Mičke

FOTO: Jakub Plíhal

CR_07

CR_10

CR_19CR_17CR_24CR_20CR_29CR_27CR_26CR_31CR_32CR_33

Žurnalisti předvedou, co umí. Pořádají Žurna fest

Že studenti žurnalistiky umí jen psát a maximálně ještě fotit? Omyl. V úterý večer předvedou, že v  nich vězí mnohem víc a mohli by se živit nejen jako novináři, ale třeba i jako… muzikanti. Nevěříte? Tak přijďte na rockový koncert studentů katedry žurnalistiky Univerzity Karlovy, který proběhne v pražském klubu Rock Café 10. dubna 2012 od 19:30.

Student fest je opět tady. Měsíc studentů začíná

Již jen pár dní zbývá do vypuknutí jedné z největších studentských akcí v ČR! Festival Student Fest se letos rozrostl na 5 klubů a nabídne dosud největší porci hudby a zábavy. Více než 30 umělců, 7 žánrově odlišných stageí a hlavně… studenti – tedy základ, který tvoří Student Fest od jeho počátků.

strana 1 z 712345...poslední »