„Praha je krásná, ale úroveň služeb příšerná,“ říká rumuská studentka na FSV

Oana. Foto: Jáchym Srb

S  rumunskou studentkou Oanou, která strávila poslední půlrok studiem mezinárodních vztahů na FSV, jsme si povídali o životě zahraničního studenta v Praze. Řeč přišla i na rumunskou politiku, historii a maďarské menšiny. A přesto, že na rozhovor do Mlýnské kavárny přišla poněkud pobledlá a razantně odmítla ochutnat místní česnekovou polévku, nakonec byla velmi milá a prokázala, že všechny tenebrózní předsudky o rumunských studentech jsou naprosto neopodstatněné.

Z jaké části Rumunska pocházíš?
Bydlím v Kluži, což je město v srdci Transylvánie, vzdálené asi dvě a půl hodiny autem od maďarských hranic. Dost se podobá Brnu – má zhruba stejný počet obyvatel a hodně z nich jsou taky studenti.

Co si myslíš o Maďarech, cítíš nějaké pnutí mezi Rumuny a Maďary?
Jak asi tušíš, vždycky je nějaké pnutí mezi většinovým a menšinovým obyvatelstvem. Osobně si ale myslím, že za to pnutí z velké části můžou politici a naše historie.

Je to viditelné přímo v Kluži?
V mém městě to není až tak hrozné. Samozřejmě i tady je menšina, stejně jako v celé Transylvánii, ale rozhodně s tím nemáme velké problémy. Na jiných místech v Transylvánii ale chtějí autonomii a nezávislost, proto třeba Rumunsko neuznává Kosovo.

Co si o tom myslíš ty sama? Zajímají se vůbec v Rumunsku studenti o tyhle věci?
Nemyslím si, že by se většina studentů zajímala zrovna o Kosovo. Co se ale týče národnostního pnutí a maďarské autonomie, určitě je to téma i mezi studenty a určitě si většina z nich maďarskou autonomii nepřeje. Podle mě to ale není tak veliký problém, obzvlášť když jsme teď už pět let součástí EU a každý si může cestovat, jak se mu zachce. Navíc Maďaři mají ve městech, kde je jich většina, vlastní politiky, takže… Myslím si, že to je opravdu hlavně politické napětí, které pak samozřejmě ovlivňuje společenskou náladu.

Když už se bavíme o politice, nedávno jsem četl o rezignaci vašeho premiéra, co si o tom myslíš?
To jsi asi četl dneska ráno! (smích) Moc jsem si o tom zatím nepřečetla, protože když jsem dneska vstala, stihla jsem se jenom rychle mrknout na počítač a musela jsem běžet na schůzku s tebou.

Většina českých studentů asi rumunské politice moc nerozumí. Mohla bys stručně vysvětlit, co se stalo?
S potěšením! Co se v zásadě stalo, je, že světová finanční krize spustila krizi v Rumunsku, pročež naši politici učinili celkem přísná opatření a lidi z toho nebyli moc nadšení. Ok, politici a ekonomové říkají: „Super, je to vyřešený, naše ekonomika je stabilní a všechno je v pohodě,“ ale lidi smýšlejí jinak. Jsou frustrovaní, protože se jim snížila výplata nebo přišli o práci, což se jim pochopitelně nelíbí. Na přelomu prosince a ledna chtěl prezident přijmout zákon, který by v podstatě privatizoval záchrannou službu, ale všichni byli proti a vyšli do ulic. Během pár dnů to přerostlo v protest proti prezidentovi, který navíc moc nerespektuje ústavu, jezdí na mítinky do Bruselu, i když by neměl, a rád o sobě mluví jako o „player prezidentovi“. To se lidem také moc nelíbí, takže se naštvali a během pár dní se z toho stal protest proti všem politikům. Rezignací premiéra se to teď politici asi pokouší zklidnit.

Oanino rodiště, Kluž

Teď trochu z jiného soudku: Proč ses rozhodla studovat mezinárodní vztahy a proč zrovna v Praze?
Mezinárodní vztahy jsou vlastně až mojí druhou volbou, spolu s nimi studuji ekonomii nebo přesněji finanční správu a bankovnictví. Když jsem se přihlašovala ke studiu, dostala jsem se také na fakultu mezinárodních vztahů a evropských studií, tak jsem si řekla, proč ne? A loni jsem dostala příležitost vyjet na Erasmus do Prahy a studovat mezinárodní vztahy. Četla jsem o Karlově univerzitě jejích tradicích, historii a řekla jsem si: „Ok, jdu do toho,“ a tak jsem tady.

Jaké předměty tu studuješ?
Měla jsem velikou radost, protože jsem si mohla vybrat jakékoli předměty. Chodím tedy hlavně na kurzy politologie a geopolitiky, které jsou všechny vyučované v angličtině.

V jakém jsi ročníku?
Jsem v druhém ročníku bakalářského studia.

A co jazyk, rozumíš něčemu?
S češtinou je to těžké, protože můj rodný jazyk je neolatinský, takže slovanské jazyky jsou pro mě dost těžké a skoro vůbec jim nerozumím. Myslím, že máte moc souhlásek a málo samohlásek. Třeba ta vaše říkanka: „kerrrk… put your finger in your neck…“

Myslíš „strč prst skrz krk“?
Jo, přesně tohle. Brr, to bylo hrozné, vždyť tam není jediná souhláska.

NEJKRÁSNĚJŠÍ JE KARLŮV MOST V NOCI

Jak se ti líbí Praha?
Na Praze se mi líbí, že tu máte strašně moc možností. Můžete jít do divadla, do opery, na balet nebo na nějakou uměleckou exhibici, můžete zkrátka dělat cokoli, co se vám zachce. A taky se tu pořád něco děje, to mám na Praze nejraději, je tu prostě atmosféra velkoměsta.

A kdybys měla vybrat jedno místo, které máš v Praze nejradši?
Karlův most!

Teď doufám žertuješ.
No, možná je to trochu mainstreamové, ale mně se na Karlově mostě líbí, že je přímo uprostřed, můžeš z něj vidět Staré město, Pražský hrad, řeku… Ale chápu, že pro tebe, jako Pražáka, na tom možná není nic zajímavého.

Pro mě je to asi nejmíň efektivní způsob, jak se dostat z jednoho břehu na druhý.
Musíš tam chodit ve tři ráno, jako to dělám já, to je pak úžasně prázdný.

Teď z opačné strany, co se ti na Praze nejvíc oškliví? Jaké poselství bys chtěla zanechat jejím obyvatelům?
Můžu říct dvě věci?

Jasně.
Tak zaprvé se mi moc nelíbilo, že jsem bydlela hrozně daleko od školy. Nejsem na dojíždění moc zvyklá, protože moje město je o dost menší a cesta do školy tam trvá maximálně půl hodiny. To je ale detail. Co jsem fakt nemohla vystát – a to v celé České republice – je úroveň služeb. Takže tohle si, Češi, prosím vezměte k srdci. Jste v Evropské unii, jezdí sem plno turistů, ale na mnoha místech se ke mně se číšníci a barmani chovali špatně, byli bez důvodu nepříjemní, možná ten důvod byl, že nemluvím česky, ale to mi přijde jako špatný důvod. V Rumunsku bývá obsluha příjemnější. Tady je zrovna ale docela milá. (přichází káva se šlehačkou)

To bylo zdrcující, jaké to vlastně bylo na erasmácké ubytovně?
Na ubytovnách v Hostivaři to bylo skvělé! Tedy, samotné ubytování nebylo nic moc a hodně věcí by se dalo zlepšit – třeba starý nábytek, malé kuchyně a taky nikdo nemluvil anglicky. Ale atmosféra byla úžasná a skoro každý den jsem potkala spoustu nových lidí. Večer jsme vždycky šli do takové levné hospody nedaleko, Maratak se jmenuje, a potom ven do nějakých klubů, třeba do Vagónu nebo Železné opony.

Co si čeští studenti obvykle myslí o Rumunsku?
Když řeknu českým studentům, že jsem z Rumunska, tak se mě skoro vždycky zeptají: „Aha, takže jsi z Bukurešti?“. Přitom v Bukurešti žije asi jenom deset procent obyvatelstva. Většina lidí v Evropě ale ví o Drákulovi a Transylvánii. V Americe sice znají Drákulu taky, ale už nikdo neví, že nějak souvisí s Rumunskem, nebo co to vůbec je Rumunsko. Co se ale týče přímo českých studentů, tak s nimi jsem do styku vlastně moc nepřišla, protože jsem bydlela na koleji jenom se studenty z Erasmu a na většině předmětů byli také jenom zahraniční studenti. Čeští studenti, které jsem potkala, byli většinou z International clubu a o Rumunsku toho věděli hodně, protože už se v minulých letech s rumunskými studenty setkali. Nejvíc mě ale potěšilo, když mi jeden váš student řekl, že má Rumunsko rád, protože v roce 1968 neobsazovalo Československo.

LÁKÁ MĚ POLITIKA, ALE NE V RUMUNSKU

To se mi líbí. To už byl u vás Ceaucescu?
Ano, dokonce byl den před invazí přímo v Praze. V té době byla v Rumunsku veliká krize, protože se hodně lidí obávalo, že když jsme se nepřidali k okupování Československa, tak budeme sami obsazeni. Měli jsme ale štěstí, protože nám chránila záda Čína, která v podstatě řekla, že jestli chtějí Rusové obsadit Rumunsko, tak oni udělají invazi na Sibiř.

A co si vlastně dnes Rumuni myslí o Ceaucescovi?
Je to tak půl napůl. Dost lidí ho respektuje, protože vylepšil postavení Rumunska v zahraničí, hodně cestoval a dokonce ho přijala i britská královna. Na druhou stranu ale byli lidé samozřejmě frustrovaní komunismem, a proto se ho taky nakonec zbavili. Trochu mě ale mrzí, že ho všichni tak démonizují. Komunismus byl samozřejmě hrozná věc, ale zase chápu lidi, kteří říkají, že za komunismu to bylo lepší. Reformy, které se udály v devadesátých letech v Rumunsku, byly oproti jiným postkomunistickým zemím – v jedné z nich jsem strávila poslední půlrok – hrozně špatně provedené. Proto věřím lidem, kteří říkají, že to za komunismu bývalo lepší. Ale není to jen díky komunismu.

To jsme se dostali docela daleko od původní otázky. Co si vlastně Rumuni představí, když se řekne Česko?
Z nějakého důvodu si spíš vybaví Československo. I když třeba vědí, že se rozdělilo na dvě země, stále o tom uvažují jako o jedné entitě. Samozřejmě také všichni znají Prahu, všude se říká, jak je Praha krásné město, jakou má historii a architekturu. Známí, když zjistili, že jedu studovat do Prahy, dokonce často říkali, že je to město jejich života. Vlastně jich to říkalo hned několik.
Rumuni mají prostě Prahu rádi. Koneckonců, kdo ne?

Co plánuješ do budoucna? Chceš se vrátit zpátky do Rumunska nebo ještě pár let objíždět Evropu? Kde se vidíš, řekněme, za deset let?
Teď si připadám jako na pracovním pohovoru. (smích) Určitě chci nejprve dokončit studia mezinárodních vztahů a ekonomie. A pak si nejsem úplně jistá. Ráda bych se angažovala v politice, ale nenapadá mě žádná politická strana v dnešním Rumunsku, se kterou bych souhlasila. Také bych se rozhodně chtěla víc zapojit do nevládních organizací. V současné době jsem členkou Národního debatního klubu, kde je hodně mladých lidí a připadá mi to jako dobrý způsob, jak něco změnit.

Takže se určitě plánuješ vrátit do Rumunska?
Ne nutně. Spíš se chci angažovat v Rumunsku už teď, ale v budoucnu možná budu chtít pracovat v zahraničí. Opravdu věřím tomu, co říkali osvícenští filozofové „ubi bene ibi patria“ (kde je mi dobře, tam je má vlast – pozn. red.) a mám pocit, že moje vlast může být kdekoli.

Ale tvoje rodina žije v Rumunsku, že?
Je to tak. Ale moje rodina jsem jenom já a rodiče.

Co bys chtěla vzkázat našim čtenářům?
Bylo by dobré, kdyby se všichni víc zapojili do Erasmu a vznikly další smlouvy se zahraničními školami, aby mohli studenti více cestovat a potkávat studenty z jiných zemí. Myslím si totiž, že to je jedna z nejdůležitějších věcí, které nám Evropská unie dává.

734 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (3 hlasujících, průměrné hodnocení: 5,00 z max. 5)
Loading...

Související články:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *