Časopis chtěl peníze, elán i disciplínu
Vydávat fakultní časopis není snadné. Vydávat kvalitní fakultní časopis ještě méně. Sociál se s tímto úkolem potýká již pět let a budí stále stejné kontroverzní reakce. Přesto se nezdá, že by mu ubíraly na životaschopnosti. Ba naopak, podle svých zakladatelů má nakročeno velmi dobře.
Zakladatelská éra Martina Bendy roce 2004 musela být nezapomenutelná. „Tolik energie, kolik investuje do studentských aktivit, neměl ani Černobyl,“ říká o prvním šéfredaktorovi Ivo Dostál, původní editor Sociálu. Benda, tehdy prvák na IMS, dal dohromady základy redakce a ustavil podobu časopisu, který tuto linii sleduje úspěšně už pět let.
Název „Sociál“ prý Martina napadl ve vaně. Jméno časopisu bylo ale jen tou jednodušší částí realizace. Nulté číslo časopisu, které Martin vytvářel i prodával téměř sám, se pochopitelně neobešlo bez financí. Počáteční investici do časopisu tak musel učinit sám šéfredaktor: „Vložil jsem do projektu asi deset tisíc. Vrátilo se mi to přibližně za rok. Risk to byl docela malý, byl jsem si poměrně jistý, že na FSV se časopis uchytí.“
„Papír je pasé“
Důležitou roli hrály vize, díky kterým Sociál vznikl. Martin měl za sebou čerstvou zkušenost z působení v akademickém senátu. Na jejím základě si uvědomil, že škola postrádá potřebnou mediální platformu, která by umožnila diskuzi o fakultě a jí napříč. „A když tam takové médium není, tak se musím zasadit o jeho vznik. V životě se mi to přihodilo už asi pětkrát,“ vysvětluje situaci.
Zdaleka ne všichni ale měli se Sociálem stejné plány. Kateřina Husová, bývalá redaktorka Sociálu a absolventka IPS, dodává k počátečnímu profilování časopisu: „O tom, zda mít časopis přitažlivý a čtivý, či spíše akademický a intelektuálský, se tenkrát vedly U Chlupatého ducha vášnivé diskuze.“
V začátcích Sociálu proto požádal redakční tým o radu i docentku Osvaldovou z IKSŽ: „Šéfka akademického senátu říkala, že zakládat studentské tištěné medium je už pasé. Prý to má šanci jen na internetu,“ vzpomíná Benda. Tato věštba se naštěstí nepotvrdila. Dnes vedle Sociálu v tištěné podobě vychází i Ffakt na FF UK. Nicméně na internetové médium se nezapomnělo: od března 2008 funguje celouniverzitní webový portál UKáčko.cz. Všechna tyto komunikační kanály spravuje občanské sdružení UK media, jemuž Martin Benda předsedá.
První články byly příšerné
Před pěti lety situace takovému vývoji příliš nenapovídala. „První články byly horší než příspěvky na nástěnce ROH. Lidi netušili, co je to citace a že vlastní názor nemá ve zpravodajském textu co dělat,“ vzpomíná první editor Ivo Dostál. Články prý připomínaly pojednání žáků páté třídy a ješitnost některých autorů je činila téměř nedotknutelné.
Postupně se ale formoval schopný redakční tým. Mezi jeho členy se řadila zmiňovaná Katka Husová a další politolog, Hyun Woo-Lee. Sociál si vypěstoval i svou vlastní ‚hvězdu‘. „Martin Palán hned od počátku posloužil k ‚výrobě‘ fakultní celebrity, o které jsme pak psali alespoň stokrát,“ směje se Benda. Sám Palán, oblíbený vyučující na IMS a frontman kapely Řekla ne!, hodnotí činnost Sociálu vcelku kladně: „Počáteční chyby se nakonec podařilo přetavit do funkční platformy, která přispěla k rozvoji fakulty. I tento příklad ukazuje, že pokud je za jednáním dobrá myšlenka, problémy se stanou výzvou a vynaložené úsilí přinese své ovoce.“
Dozrávání ke kvalitě
Sociál zpočátku skutečně několikrát klopýtl. Problémům se nevyhnul zejména kvůli „lehce překrouceným tvrzením“ nebo kritickému postoji podloženým ne zcela přesnými informacemi. Slovy Katky Husové mu ale „poznámky a výtky spolužáků pomohly ve vývoji a nakonec šťastně přežil“. Za úspěchem stojí i zapálení redaktorů, zejména šéfredaktora: „Začátky byly přísné. Chtěl-li někdo odejít z porady před desátou hodinou večer, tak ho Martin Benda podrobil podrobnému výslechu, zda existují nějaké důležitější aktivity či plány než vymýšlet nové číslo Sociálu,“ vzpomíná Kateřina.
Pod nesmlouvavým vedením první redakce se časopis etabloval dva roky. Problém nastal při hledání vhodného nástupce, který by převzal šéfredaktorskou taktovku. „Naštěstí se mi podařilo ukecat žurnalisticky velmi nadaného Martina Polívku,“ vzpomíná Benda a dodává: „Teď už si nemyslím, že by Sociál mohl jen tak zaniknout.“
Podle jeho slov Sociál během své existence neprožil žádnou vážnější krizi. Za velký úspěch Martin Benda naopak považuje to, že se časopis stal pevnou součástí fakultního života. „Už dávno jsem jen vydavatel, ale i tak se často stává, že mne lidi oslovují s tím, abychom o tom a tom napsali, toho zkritizovali, to vyfotili atd. A to mne pochopitelně velmi těší,“ přiznává s radostí.
Načítám ...
Nahrávání ...
