Studenti FSV chtějí za sport kredity
Kalokagathia, řecký ideál rovnosti ducha a těla, na naší fakultě zrovna nekvete. Studenti většinu času tráví v knihovně či v učebnách, zatímco k fyzické aktivitě škola nijak nemotivuje. Nabídka ze strany univerzity sice je, ale studentům nevyhovuje rozvrh, nabídka kurzů a především vzdálenost sportoviště od školy. Vyplynulo to i z ankety, kterou na toto téma provedl Sociál.
Skoro třicet procent z dvaasedmdesáti dotázaných se domnívá, že by tělocvik měl být povinný. Dvě třetiny studentů by za něj dávaly alespoň kredity a 16 % respondentů si myslí, že by si studenti za sport v rámci školní výuky měli připlácet.
„Tělocvik je dobrý v tom, že se tam studenti lépe poznají,” říká Petr Michálek, který kromě mezinárodních teritoriálních studií studuje i ČVUT. Na technice je tělocvik alespoň dva semestry povinný a odměněn jedním bodem. Povinný a kreditovaný je sport i na Filozofické fakultě, na Fakultě humanitních studií je jen kreditovaný.
Podle proděkana pro studijní záležitosti Jana Jiráka však o něčem takovém vedení Fakulty sociálních věd neuvažuje: „Pokud moje paměť sahá, neuvažovalo se o tom nikdy. Osobně soudím, že povinné by měly být jen předměty opravdu úzce svázané s oborem.“
čtvrtina sociálů v průzkumu uvedla, že během svého studia na FSV tělocvik navštěvovala, ale jen 8 % tázaných jej nyní navštěvuje. Za těmito nízkými počty však ani tolik nestojí skutečnost, že za „tělák“ nejsou kredity, jako spíše fakt, že většině studentů nevyhovuje lokalizace sportovišť. Jen pětina je považuje za časově a prostorově dostupné vzhledem k pozici školy, resp. k místu svého bydliště.
Na druhou stranu ačkoli téměř 80 % dotázaných uvedlo, že má přehled o tom, jaká sportoviště lze využívat, při bližším kontrolním dotazování se ukázalo, že jmenují výhradně Hostivař. Možnosti jsou ale širší. „Studenti FSV mají přístup na ta sportoviště, která jsou dostupná všem studentům UK a dle pravidel platných pro UK. Pokud nějaká skupina studentů přijde s tím, že potřebuje podpořit při zjednávání přístupu na nějaké sportoviště UK, fakulta je dle možností jistě ráda podpoří,“ dává milovníkům zdravého pohybu naději Jirák. Možná by tak například studenti z Hollaru mohli chodit sportovat na nedaleký Újezd, kde se nachází jedno ze sportovišť FTVS.
Sociálové chtějí hlavně plavat
Vůbec nejžádanější sport je ovšem plavání, dožaduje se ho 42 % dotázaných. Ten v nabídce UK sice je, ale školní bazén je jen v Hostivaři, kam cesta z Jinonic trvá téměř hodinu. Přitom nedaleko jinonického areálu je rozsáhlý sportovní komplex místního Motorletu Radlice. „Vedení fakulty by se mohlo zkusit domluvit s majiteli bazénu a zařídit studentům nějaké školou dotované lístky. Škola by zaplatila třeba polovinu vstupného,“ navrhuje Tomáš Břicháček z evropských studií IMS, který již do bazénu chodil.
Do hostivařského sportovního centra se jede hodinu, zatímco radlický bazén (viz foto) je od Jinonic pár stovek metrů. Přesto ho fakulta nevyužívá.
foto: Martin Benda
Mezi „vysněnými“ sporty se pak nejčastěji vyskytovala ještě bojová a asijská relaxační umění (30 %), aerobic a tenis (shodně 16 %), dále volejbal a spinning. Nechyběly ani méně obvyklé sporty – lezení, gymnastika, golf, tanec, kulturistika nebo kolečkové lyže. Zatímco na předchozí otázky z ankety nemělo pohlaví, věk ani studovaný institut respondenta téměř žádný vliv, v oblíbených sportech se projevil gender – aerobic zmiňovaly až na jednu výjimku studentky.
Uspokojení poptávky po sportu lze i docela jednoduše. „Ve sklepě Právnické fakulty máme dobře vybavenou posilovnu, kam lze ve volném čase mezi přednáškami zajít,“ říká Vítek Nejedlo, student práv a politologie IPS. Místo na podobné řešení by se našlo i v Jinonicích, podzemní garáže jsou z velké části nevyužité.
„Jen abychom nedopadli jako poslanci, kteří si ve sněmovně nechali zřídit nejprve posilovnu, ale pro malý zájem ji nahradili masážním salonem,“ uzavírá nejmenovaný student obeznámený s poměry ve sněmovně.