Sociologie má jen prozatímního ředitele
Institut sociologických studií se může pochlubit svojí jedinečností. Bohužel v negativním slova smyslu. Jako na jediném institutu zde nebyl zvolen nový ředitel. Pětičlenná komise odmítla v poměru hlasů 4:1 oba zájemce.
Děkan Víšek musel přispěchat s náhradním řešením a „dočasným“ řízením institutu pověřil jednoho z neúspěšných kandidátů docenta Jeřábka. Tomu při volbách nepomohl ani fakt, že ředitele dělal uplynulé čtyři roky. Druhý kandidát, doktor Hájek, se zase komisi nezamlouval pro svoje mládí a nedostatek akademických zásluh (v konkurzu na ředitele původně figurovala podmínka dosáhnutí docentury, děkan posléze tento požadavek stáhl). Martinu Hájkovi také uškodilo, že se ke komisi v den volby vůbec nedostavil.
Děkan Víšek se rozhodl volby neopakovat, ale jmenovat prozatímní vedení pro následující rok a půl. Jeřábkovi má asistovat nový poradní orgán složený z osobností institutu. Otázkou ale zůstává, proč s nimi důležité záležitost nekonzultoval už v minulosti a pokud ano, v čem má být nyní rozdíl oproti dřívějšímu stavu.
Víšek během svého vystoupení na plénu mluvil hlavně o potřebě urovnat vzájemné spory, které sociologii na FSV oslabují. „Pokud se nám to nepodaří, prohrajeme s centry v Brně a na Západočeské univerzitě,“ varoval.
Host pléna, profesor Musil, uvedl svou zkušenost z Rakouska, kde podle něj třetinu brzkých úmrtí tamějších profesorů způsobuje jejich namáhavá práce, třetinu způsobuje otravná byrokracie a třetinu „kutí piklí“. Apeloval tedy na pracovníky obou kateder, aby omezili vliv byrokracie a především vzájemné „kutí piklí“.
Také vyjádřil pochybnost, že se za rok a půl přechodného vládnutí objeví natolik silná osobnost, aby dokázala spory urovnat a lidi sjednotit. Ve velké části návštěvníků pléna vzbuzovaly příspěvky dojem, že na institutu řádí jakási studená válka. Obavy se pokusil rozptýlit docent Tuček. Přihlásil se do diskuse a konstatoval, že předchozí výroky možná pro někoho vyzněly přehnaně katastroficky ale on nemá pocit, že došlo k nějakému rozkolu a nerad by, aby s takovým pocitem studenti odcházeli z pléna. Stejně tak doktorka Šmídová vystoupila a konstatovala, že za 16 let svého působení na fakultě žádné významné spory nezaznamenala.
Do mírně nepřehledné debaty vstoupil i profesor Petrusek: „Nejedná se u nás o konflikt lidský, byť i takové se vyskytují, ale o problém intergenerační“. Institut má podle něj řadu kvalitních mladých doktorandů a na druhé straně pracovníky kolem šedesátky. „Stát se ředitelem je především ouřad, dámy a pánové. A ouřada se nemá čas věnovat vědecké práci,“ vysvětlil Petrusek. A aby si podle něj mladý akademik mohl dovolit přerušit svou vědeckou kariéru, musí dosáhnout určitých zásluh, nejlépe docentury. Proto navrhuje, aby se institut v následujícím období soustředil na výchovu mladých talentů.
S dobrou otázkou přišel prof. Musil. Pokud se podle něj shodneme na tom, že ředitelování zažene talent člověka, nestálo by za to uvažovat o dosazení takového postu manažerem? Koncepci obsazování řídících funkcí řešily v poslední době téměř všechny vysoké školy. Většinou se uplatňuje tradiční přístup obsazení ouřadu zasloužilým akademikem, ale např. na Filozofické fakultě UK byl zvolen do funkce děkana teprve devětadvacetiletý Michal Stehlík. Plán ISS je vydat se střední cestou, ale do doby, než se taková osobnost, nezbývá doufat, že prozatímní model bude fungovat.