Sláva císaři: „Hoch, hoch, hoch!“

Už během cesty jsme se mohli zaposlouchat do tónů rakouských a pruských pochodů, většina z nich byla doprovázena výkladem pana doktora. Po překročení hranic Českého království jsme rozvinuli císařský prapor, originál z předminulého století, a zábava se rozjela naplno. Doktor Rak začal vyprávět zajímavosti z historie Vídně i perličky z císařského dvora. Jak si jistě dokáží představit všichni, kdo někdy zažili jeho přednášky, poslouchal pozorně doslova celý autobus, včetně pana řidiče.
Do Vídně jsme dorazili před polednem. Navigace nás sice spolehlivě navedla před hostel, ale nevěděla, že nejsme osobní automobil. Kolemjdoucí tak ze zájmem sledovali autobus couvající úzkou uličku. Po nalezení místa k zaparkování jsme si uložili věci, byli poučeni o všech zákazech a mohli jsme se konečně vypravit do samého srdce hlavního města.
Střílející poslanci – konec politické krize?

Český a rakouský historik v rakouské hospodě s českým pivem
Cestou jsme zahlédli budovu rakouského parlamentu, dříve Říšské rady. Doktor Rak poznamenal, že „oproti Říšské radě je náš parlament večerní dívčí školou.“ Barvitě líčil podobu tehdejších obstrukcí a nezapomněl připomenout, jak poslanec Wolf vyzval ministerského předsedu knížete Bádeniho na čestný souboj a „šli střílet“. Ve vzduchu zůstala viset otázka, zda-li by to nebyl lepší způsob i dnes.
Vídeňský řízek a plzeňské pivo
Večer jsme se všichni sešli v příjemné hospůdce „Kantine“, kde kromě rakouského piva a radleru točili i plzeňskou dvanáctku, což mnozí konzervativně smýšlející jednici včetně pana doktora uvítali. Posezení na zahrádce přálo i počasí, mnozí si po náročném dni pochutnali na Wiener Schnitzel. Jak se sluší a patří, hromadně jsme připili na slávu císaři třikrát: „Hoch, hoch, hoch!“.
Již po setmění se k nám připojil i rakouský historik Hans Peter Hye. Atmosféra v hospůdce byla skvělá, o čemž svědčí i to, že poslední skupina odcházela o půlnoci. Samozřejmě, že ani náš vídeňský průvodce neopustil bojiště dříve. Vzhledem k tomu, že jsme všichni, kdo statečně vydrželi, byli společensky unaveni, protáhla se cesta do hostelu na přibližně trojnásobnou dobu než cesta do hospůdky.
Nejhezčí němčina byla vždycky v Praze

'Mladí monarchisté' aneb druhák IMS
Naše další kroky vedly k jezdecké soše Karla Schwarzenberga, cestu nám však zkřížili maratónští běžci, kteří si sobecky uzurpovali celou Ringstraße. Poté, co nám policista sdělil, že poslední běžec okolo nás proběhne za asi dvě hodiny, vyhledali jsme nejbližší podchod. Možná by se hodilo dodat, že někteří policisté hleděli na habsburský symbol na naší vlajce poněkud s nedůvěrou, která byla možná způsobena stále v Rakousku platným protihabsburským zákonem. Na druhou stranu mnozí z nich svým úsměvem a pokývnutím jasně dávali najevo, jak v hloubi svého srdce smýšlí.
Poslední společnou zastávkou byly oba Belvedéry, přičemž jasná obloha, slunce a nádherná zahrada přímo nabádaly k relaxaci. Odpoledne každý využil podle svých zájmů, buď k návštěvě jedné z mnoha výstav, exkurzi na zámek Schönbrunn, nebo k prohlídce vojenského arzenálu. Zpáteční cestu nám zpříjemnil film a císařská hymna, pan doktor Rak pak dostal od celé výpravy jako poděkování nášivku s habsburskou orlicí.
Martin Vedral (IMS)
organizátor výpravy
Foto: Radek Smetana, Hynek Moravec, Štěpán Bruner
Pokud se chcete dozvědět o dalších podobných vlastivědných výpravách, přihlaste se na [email protected]