Časopis studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze
Strávit niekoľko semestrov na študijných pobytoch v zahraničí bolo mojim snom a cieľom od začiatku štúdia na IMS. Svoje rozhodnutie kam íst v tomto akademickom roku som niekoľkokrát revidoval, až nakoniec som dospel ku kombinácii New Orleans v zimním semestru a Helsinki v letním. Žiadalo sa mi okúsit kapitalistický model a welfare state model počas jedného roka. Mám rád extrémy…
Bylo krásné májové odpoledne a já se slunil na trávníku u jinonického bufetu. Na odpolední přednášky se mi nechtělo, šprtání jsem měl už pokrk a s pohledem upřeným k blankytně modrému nebi jsem si říkal, jak je to krásné nikam nepospíchat. Když jsem se ale vrátil domů a zjistil, že mě vzali na studium v Cambridge, vše se dalo do nečekaného pohybu.
Studentské samosprávy na Karlově univerzitě se mají, v porovnání s Univerzitou v Cambridge, ještě hodně co učit. Pro tamějších 17 800 studentů tam funguje velká studentská unie zastřešující přes 500 rozličných klubů a spolků. Její letošní rozpočet přesahuje 17 milionů korun (a chtěla by dvakrát víc). Této nejaktivnější studentské unii ve Velké Británii předsedá Mike Fergusson, s kterým přinášíme exkluzivní rozhovor.
Mnoho z vás určitě absolvovalo nebo se chystá absolvovat semestr či dva na některé z mnoha spřátelených univerzit, já mohu toto rozhodnutí jenom doporučit a pokud nevíte kam se vydat a nevadí vám tuhá zima, Finsko je tou správnou volbou. Jsem v Helsinkách od konce srpna a to „nejhorší“ mě ještě čeká, ale už teď můžu říct, že svého rozhodnutí vydat se právě sem vůbec nelituji.
Práce v Sociálu se začíná vyplácet. Jeho redaktorům se totiž může stát to, co jinak zažívají jen novináři z velkých zavedených médií. Totiž že je nějaká země pozve k sobě na luxusní výlet. Já jsem se takto v polovině října dostal až do Lisabonu.
Když jsem si plánoval letní prázdniny 2006, nabídka frankofonní letní školy na Transylvánské univerzitě v rumunském Braşově zněla lákavě. Hlavní téma – budoucnost Evropy – také nevypadalo špatně, tak jsem si podal přihlášku. Měl jsem skutečnou radost, když mě přijali. Tušil jsem, že mě čeká něco zajímavého. Na jednom místě se shromáždí více než tři sta mladých lidí z téměř padesáti zemí světa. Čechů jenom pár, většinou studentů teritoriálních studií FSV. Koupil jsem si letenku a těšil se na konec července.
Dvousettisícové město Reading v typicky anglickém, a jednom z nejbohatších, hrabství Berkshire se pyšní téměř nulovou nezaměstnaností. Studenti představují velkou část obyvatelstva. Dynamické centrum služeb a finančnictví je coby kamenem dohodil od Londýna a je nejspíše městem s největší koncentrací kol a aut s cedulí „Na prodej“.
Stáž na řecké Egejské univerzitě v programu Erasmus jsem si vybrala až v magistru mediálních studií. Zavrhla jsem chladné Finsko, studené Německo i předraženou Anglii. Rozhodla jsem, že si chci pobyt užít, nepředřít se, a ještě se tak mimochodem opálit. Uspět u konkurzu nebyl problém. Místa byla dvě a o pobyt jsem se kupodivu ucházela pouze já.
Studium na Svobodné univerzitě v Bruselu (ULB) je v mnohém odlišné od Karlovky, najdeme však i spoustu společného. První změnou, kterou student z Prahy zaznamená na ULB, je její situování do kampusu Solbosch. Tam se nachází vše, od přednáškových sálů, přes tělocvičny, sportoviště, restaurace, až po osmipatrovou knihovnu.
University of Bath nedaleko Bristolu má devět tisíc studentů. Na britské poměry průměrné číslo. Studenti jsou snad ze všech koutů světa. Mísí se zde sto národností, největší zahraniční menšinou jsou číňané. Kvalita anglického školství je určitě ovlivněna počasím, protože tu celý podzim prší a studentům nezbývá nic jiného než se učit.
Rubrika: Zahraničák
Nahrávání ...
píše... píše...
