Lobb(otom)ing pana Gregora
Předvánoční číslo Sociálu nabídlo fanouškům ideologicky vázaných textů výtečné retro: rozhovor se zástupcem ředitele IES. Martin Gregor se rozpovídal v duchu argumentační logiky normalizačních výkladů všehomíra a uhnětl plastelínovou konstrukci, ve které „neopodstatněné obavy z toho, že by ekonomové na základě názvu začali utlačovat ostatní“ nedávají prostor pochybovat, zda institutu s necelou pětinou studentů skutečně jako jedinému přirozeně přísluší emancipace v názvu.
Protože se v tomto světě ukázalo, „komu svědčí teplíčko české kotliny“ – ano, těm, co brání přejmenování fakulty; vždyť návrh „akcentoval standardy v Evropě,“ zatímco oni se chovají jako „lokální monopolista“. A tak museli předkladatelé návrhu – tváří v tvář neochotě zbytku fakulty „pomoci alespoň pasivně“ – přistoupit „na čistý obchodní přístup“ a vysvětlit (sic!), „co ekonomie přináší ostatním, zejména v institucionálním financování“; v tomto Gregorově světě totiž není prostor pro pochybnost, zda koexistence s IES ostatním institutům vůbec něco přináší. Stejně tak výklad hlasování vědecké rady, která ‚drze‘ neskončila jednání, přestože „na svoji výuku musel odejít prof. Mejstřík“, jako „laciného politického thrilleru“ nenechá čtenáře ani dotázat, zda takhle rada nefunguje zcela obyčejnsky a pořád, protože by se jinak nikdy na ničem neusnesla, a hlavně v zárodku potlačí případný čtenářův úžas nad snahou senátorů za IES prohlasovat přejmenování již na jaře 2008 – bez rozpravy a rovnou (pro ostatní instituty se návrh zjevil zrovínka, když měli zrovna senátoři IES dobré vyhlídky při hlasování – ejhle thrillere!).
Zato se nebohý čtenář dozví, jak se pan Gregor „těšil se na pěkný racionální diskurs,“ ale místo něj předvedli senátoři „divadelní kusy“. Škoda jen, že sám vykladač deformuje konstruovaný obraz přiznáním, že „až v samém závěru diskuze se dozvěděl“ o „podstránce s názory ostatních institutů“ – zvídavý čtenář se totiž nutně musí zeptat s kým a o čem to vlastně pan Gregor tedy diskutoval (když jediná reálná diskuze probíhala skrze tu nešťastnou podstránku).
Čtěte také související články:
- Předseda senátu: Gregor se zachoval jako nejzákeřnější bitkař
- Martin Gregor: Ekonomové jsou příležitostí, ne hrozbou
všechny články o přejmenování najdete na social.ukmedia.cz/prejmenovani
Ale nešť, kdo se zajímal, ten ví své, a tak výše zmíněný konstrukt vypovídá hlavně o sebestředné nátuře pana Gregora, kterou čtenář koneckonců může odbýt mávnutím ruky – skutečný zádrhel rozhovoru totiž leží jinde: Martin Gregor není kolemjdoucí somnambulik, on působí ve vedení IES. A jako takový prostě nemůže klackovitě prohlásit, že ho „nebaví lobbovat senátory“ – šmarjá! Vždyť IES přišel s návrhem, který při hlasováních podpořili pouze zástupci IES. Tj. nedokázal přesvědčit ani jednoho zástupce neekonomických oborů. To je – troufám si tvrdit – především bídná vizitka mizerně realizované kampaně na (zdá se) nesmyslně složité řešení jednoduchého PR problému. Zástupce IES ale v rozhovoru místo sebereflexe odhaluje, „kdo kuje pikle…“ Ouvej, ouvej. Žádné spiknutí, to jenom máme (konečně!) akceschopný senát, pane Gregore. Máme totiž senátory, kteří si zjišťovali podporu návrhu na přejmenování mezi studenty a pedagogy (a zjistili, že převažuje zásadní a místy až šokované ‚nezčunit‘ zavedenou a kvalitní značku), senátory, kteří zajistili alespoň dílčí diskuzi nad návrhem – čímž se předkladatelé neobtěžovali (čtenáři asi pořád vrtá hlavou, s kým a kde to ten pan Gregor vlastně diskutoval).
Prostě máme díkybohu senát, který se nenechá zahlušit halasnou rétorikou (především kolegové z IES rádi a často troubí na polnice), a naopak (doufejme) provětrá to výše zmiňované „teplíčko“ – kupříkladu rozhodná snaha senátu resuscitovat studentské hodnocení pedagogů mi udělala opravdovskou radost a podle mého by si zasloužila daleko větší pozornost. Chce-li tedy pan Gregor pro studenty skutečně vytvářet podmínky, jako mají „jen o kousek dál na západ,“ hlásím, že máme stejné cíle. Já bych se ale spíše než na přejmenování (opravdu jste mi, pane Gregore, nevysvětlil, v čem že se to studentům zlepší podmínky, když budou studovat UK FSVE ) soustředil na zkvalitňování výuky. A třebas zrovna hodnocení pedagogů je jedním z nejsilnějších nástrojů. Pojďme mluvit o tom.
PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.
Autor působí na katedře mediálních studií Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV a v Centru pro mediální studia FSV
Vazeny pane doktore,
dovolil bych si zareagovat na Vas clanek. Prvne chci rici, ze s ohledem na jiz probehlou diskuzi a hlasovani Akademickeho senatu bych se nerad vracel k mnohokrat zopakovanym argumentum pro/proti prejmenovani, stejne tak se nebudu vyjadrovat k Vasim utokum na kolegu Gregora. Moje reakce se bude tykat pouze toho, co se delo v Senatu. S pouzitim slov Vasi kolegyne, Alice Tejkalove, bych totiz chtel rici, ze Vas „rozklad je nesmirne roztomily, ale dovolte, abych Vas upozornil, ze“ je pomerne nepresny a v nekterych bodech vice nez demagogicky.
Takze ted v bodech:
1. Formalne Senat jednal poprve o prejmenovani fakulty v cernu 2008 s tim, ze neformalne prvni zminka o prejmenovani padla hned prvni zasedani, kdy kolega Koubek se zminil pri volbe predsednictva. Take druhe zasedani probehla kratka diskuze na toto tema.
2. Cervnoveho zasedani se zucastnilo 18 senatoru a z toho senatoru za IES pouze 8. Coz je tedy mensina. „Vyhlidky pri hlasovani“ tedy byly naprosto standardni a rozhodne k nejakemu „thrilleru“ dojit nemohlo.
3. Take program jednani Senatu je rozesilan vsem senatorum tyden dopredu a standardne se body schvaluji primo na zasedani, na kterem se dostanou na program. Tedy zadne necekane prekvapeni se v cervnu nekonalo, ani konat nemohlo.
4. Posledni bod uz neni technickeho charakteru, ale meho nazoroveho. Tyka se Vaseho komentare „Bez rozpravy a rovnou.“ Me prekvapuje a uprimne trochu mrzi, ze vy (tento argument jsem slysel i od nekterych Vasich kolegu v Senatu), pusobici na Institutu komunikacnich studii a zurnalistiky, nedokazete zacit komunikovat a diskutovat bez pokynu Senatu. Diskuze o prejmenovani bezi mezi studenty, pedagogy a celou akademickou obci FSV uz dobrym druhym rokem, ale IKSZ zjevne jakoby se netykala, dokud tedy Senat oficialne nerekl: „Ted budeme diskutovat!.“
S pratelskym pozdravem
Jan Hlavsa
clen Akademickeho senatu
Vážený pane kolego,
děkuji za Vaší reakci – velmi si jí cením. Nijak jsem se nepokoušel hodnotit podstatu přejmenovaní sama o sobě, smyslem mého článku bylo v prvním plánu poukázat na nepřiměřené závěry pana Gregora – které jsem ilustroval citací jeho původního výroku a dovětkem, který měl ukázat alternativní náhled. Což říkám proto, abych Vás ujistil, že se nijak nepokouším hodnotit ani fungování senátu, to mi nepřísluší a byla by to hovězina – všichni v něm máme své zástupce a ti přirozeně hájí zájmy svých voličů. Doufám, že po tomto ántré snad mohu (bez toho, že bych Vás rozčílil) konstatovat, že Vaše první tři body nijak nerozporuji. A protože Vaši pozornost upoutal především můj alternativní obraz červnové schůze, rovnou hlásím, že právě u „thrilleru“ stejně jako vy vnímám především zásadní nepřiměřenost toho slova. V tom je ten zádrhel, to jsem se pokoušel říci (a asi se mi to nepovedlo). Stejně tak by se patřilo rovnou ohlásit, že má věta „pochybnost, zda koexistence s IES ostatním institutům vůbec něco přináší“ jen a pouze nabízí opačný extrém původního výroku. Vždyť těžko hledat debatéra, který by o prospěšnosti koexistence a interakce oborů v rámci UK FSV pochyboval – to by se jinak opravdu pařilo fakultu rozebrat. Svým „článkem“ jsem jen chtěl upozornit, že když pan Gregor nabízí svět, kde se nejedná, ale intrikuje, automaticky generuje i protiobraz, kde se kují protipikle. A to je špatná cesta – v případě přejmenování se prostě a jednoduše potkaly dvě protichůdné koncepce. Žádný thriller. Žádné intriky. Žádné tajné služby. Jen špatně realizovaná kampaň na sporný nápad (vím, kampaň hodnotím).
Poněkud jsme si neporozuměli pouze v případě Vašeho čtvrtého bodu – v druhém plánu jsem totiž chválil senát za aktivitu, se kterou se ujal neřízené a zmatečné rozpravy nad tématem. A právě až moment oficiálního počátku projednávání nápadu přejmenovat fakultu podle jednoho z oborů považuji za začátek reálné diskuze. V tom je právě funkce senátu nezastupitelná a v tom se mimořádně osvědčil. A to mě (v rozporu s Vámi) nijak nemrzí, vždyť senát to začít musel!
Abych lépe vysvětlil, co tím myslím, dovolte mi příklad: Plánem přejmenovat fakultu podle pedagogického výkonu na Fakultu sociálních a mediálních věd se začneme zabývat teprve potom, co bude oficiálně podán. Až do té doby zůstane (odpusťte, je to jen příklad) hospodskou záležitostí. (A hájím své právo myslet si, že dezintegrační blbostí zůstane i potom.)
Jakub Končelík