Fakulta sociálních věd je nemocná
Fakulta sociálních věd je v mých očích úctyhodný pokus jak na Karlově univerzitě zavést či obnovit výuku oborů perzekvovaných po dlouhá desetiletí komunistickým režimem. Po šestnácti letech je vhodná doba zamyslet se, do jaké míry se tento pokus podařil a co je třeba změnit, aby FSV obstála v rychle se měnícím sektoru univerzitního vzdělávání.
Nejsem pamětníkem obnovy FSV začátkem devadesátých let, což možná vede k určitému zjednodušení pohledu na FSV, ale na druhou stranu mi to dává svobodu formulovat názor na postavení, budoucnost a hlavní problémy FSV bez „historické zátěže“. A? už jsou zásluhy „otců zakladatelů“ jakékoliv, je podle mého názoru potřeba pohnout se dále a rozvíjet FSV jako moderní a konkurenceschopnou školu v rámci Evropy na začátku 21. století.
Na úvod musím říci, že FSV poměrně vážně nemocná, nicméně naděje na uzdravení ještě žije. A stojí za to tuto naději udržovat a posilovat, protože zdravá, dynamická a chytrá fakulta sdružující ty nejlepší učitele a vědce ze společenských věd nejen z Česka, ale z celého středoevropského regionu, má naději na úspěch.
Cesta k takové fakultě bude dlouhá a obtížná, ale pokud se rychle nezměníme vlastním rozhodnutím, budeme to muset udělat pod kuratelou někoho jiného.
Úroveň FSV: elitní škola?
První, a možná nejnepříjemnější fází uzdravování je seznámení s chorobou. FSV byla koncipovaná jako malá ale „elitní“ škola a pro řadu z nás je stále bezkonkurenčně nejlepší českou vysokou školou pro daný obor. Je tomu však skutečně tak i v roce 2007?
Podle mého názoru si FSV nemůže automaticky nárokovat ani pozici nejlepší školy v rámci maličké České republiky. Skutečně je naše politologie, sociologie či ekonomie v tuzemsku nejlepší? Na základě jakých informací to posuzujeme? Spokojenost studentů? Publikační aktivita? Účast na mezinárodních grantech? Obávám se, že v řadě případů FSV za jinými školami v České republice pokulhává.
Studenti jsou u nás často nespokojeni se zdlouhavou byrokracií, přijímačkami počínaje a státnicemi konče. Stále jako by v nás přežíval duch socialismu - studentům dáváme najevo, že jsou tak trošku na obtíž. I kdybychom byli nejlepší škola na světě, stále nás to nezbaví povinnosti chovat se k našim studentům (nebo k těm, co u nás studovat chtějí) profesionálně a „uživatelsky přátelsky“, protože studenti jsou naše největší aktivum.
Oblast výzkumu je na FSV ve velmi obtížné situaci, kdy se jen pomalu (rychlostí ledovce) smiřujeme s myšlenou, že i společensko- vědní výzkum je možné měřit pomocí kvality a množství publikací. Pryč jsou doby, kdy frčely „sborníky“, dnes je třeba publikovat v časopisech, pokud možno zahraničních a ještě lépe s nenulovým impaktovým faktorem. Schválně: v kolika takových publikací najdete mezi autory jména z FSV?
Měřítkem pro nás však nemůže být jen Česká republika a možná Slovensko. Neměli bychom se poměřovat přinejmenším se školami ve středoevropském regionu, když už ne v celé Evropě, nebo ve světě? S nimi všemi soutěžíme o nejlepší studenty (české, ale i zahraniční) a o výzkumné projekty. Tady je srovnání ještě těžší, ale ruku na srdce, FSV a celá Karlova univerzita se v žebříčcích pohybuje okolo 400. místa na světě, tedy s mizivou atraktivitou.
Musíme si uvědomit, že naši absolventi dnes odcházejí do úplně jiného světa než na začátku 90. let. Většina z nich (alespoň těch úspěšnějších) bude pracovat v mezinárodním prostředí, a? už v soukromých firmách či mezinárodních institucích a budou se automaticky poměřovat s absolventy vysokých škol v Německu, Británii či Nizozemí. Proto je právem nezajímá, zda a o kolik jsme lepší než univerzita v malém českém městě, ale jak se srovnáváme s velkým světem.
Léčba choroby
Druhou fází uzdravování je samotná léčba. V našem případě jde o zlepšování úrovně výuky, výzkumu i správy FSV. K tomu je nezbytné zavést si určitá kritéria úspěchu, abychom věděli, zda alespoň kráčíme správným směrem.
Prvním krokem je nastavení prostředí fakulty přátelské ke studentům. Přátelské ne ve smyslu nízkých nároků na jejich práci, ale ve smyslu usnadnění komunikace se školou a v flexibilitě na naší straně. Příkladem může být třeba web FSV. Přes dílčí vylepšení jde stále o informačně velmi chudý nástroj.
Stejně tak neumíme nabídnout studentům přihlášku ke studiu na webu a v angličtině. Raději neodhaduji, kolik studentů, kteří hledají kde studovat, po seznámení s naším webem kliknou pryč a už se nikdy nevrátí…
Základem všeho na univerzitě musí samozřejmě zůstat kvalita vzdělání, které našim studentům poskytujeme. Je těžké hodnotit kvalitu výuky na tak heterogenní škole jako je FSV. Vždy? i v rámci FSV se nemůžeme dohodnout, zda učíme (například) ekonomii pro neekonomy dobře či špatně.
Nejsem určitě sám, kdo se setkal s příklady studentů, kteří zvládli dva roky FSV za jeden rok. Naše studenty tedy nevytěžujeme dostatečně, jinými slovy, neposkytujeme jim efektivní vzdělání, nebo? za stejný čas se toho mohli naučit mnohem více.
Jak je to s vytížením na druhé straně katedry je ještě méně jasné. Výše zmíněný Tajemník nám moc nepomáhá, systém vnitřního hodnocení zaměstnanců FSV je stále v nedohlednu.
V roce 2004 jsme strávili několik měsíců diskusí nad složitým a podle mnohých (včetně mne) nefunkčním systémem hodnocení vytíženosti zaměstnanců, který připravili naši proděkani. Výsledek nebyl absolutně žádný, o hodnocení již nikdy nikdo neslyšel ani se o něm nemluvilo…
Obdobně dopadají dosavadní pokusy jakkoliv hodnotit výzkumnou činnost zaměstnanců FSV kdy se stále dokola bavíme o tom, že všechny systémy hodnocení jsou nedokonalé. Takže raději nemáme žádný!
Další kapitolu je naše profilace. V současnosti nabízíme sedm bakalářských programů a třináct navazujících magisterských programů. Z těchto programů je možné jen dva studovat v angličtině. Koho tedy touto nabídkou programů chceme oslovit? Opravdu si myslíme, že je možné stavět mezinárodně konkurenceschopnou školu, když máme 90 % programů v češtině? Proč nenabízíme plně anglické vzdělání již od bakalářské úrovně, abychom se stali logickou volbou pro studenty z širšího okolí České republiky? Proč aktivněji nemíříme na absolventy stále rozšířenějších středních škol s výukou v angličtině? Pokud opravdu chceme soutěžit s evropskými školami, musíme se jim přiblížit či je dokonce překonat i v jazykové nabídce.
Kvalita a úroveň výzkumu na FSV je kapitola sama pro sebe. Vrcholem většiny našeho výzkumu je publikace v domácím prostředí, častěji dokonce naprosto netransparentním prostředí různých sborníků, kde se vydává opravdu kde co. Jen málo našich výzkumných prací končí v standardně sledovaných impaktovaných časopisech a úplně zanedbatelný počet pak v mezinárodních časopisech, které určují co je a co není přijímáno mezinárodní výzkumnou komunitou.
Uživatelský komfort pro zaměstnance FSV také není příliš velký: účetnictví grantů bývá nepřehledné a k dispozici je s poměrně velkým zpožděním. Neúměrně času musíme trávit administrativní činností (neustálé úpravy rozpočtu, přepisování smluv, vyplňování grantových žádostí včetně administrativních částí, koneckonců i vedení vlastního účetnictví grantů, shánění letenek na cesty na konference, vyplňování žádostí o všechno možné).
Jakou cestou jít?
Základním předpokladem uzdravení FSV je definice jejího postavení na „trhu“ poskytovatelů univerzitního vzdělání přinejmenším v Evropě. Podle mého názoru bychom se měli vydat cestou vyhledávání a lákání nejlepších studentů nejen v ČR (a na Slovensku), ale v celé Evropě. Abychom v tom byli úspěšní, musíme jim nabízet kompatibilní vzdělání v kvalitě, jazyce i struktuře na jakou jsou zvyklí na jiných školách. O akreditaci v USA bychom měli přestat jen planě hovořit, ale opravdu pro ni začít něco dělat, dříve než ji bude mít každá slušnější soukromá škola dříve než my.
Když už studenty do školy nějak dostaneme, musíme s nimi slušně zacházet a poskytovat jim kvalitní vzdělání za konkurenceschopnou cenu. K tomu musíme úplně změnit náš přístup k řízení fakulty a k uvažování o jejím provozu.
Potřebujeme například vědět, kolik nás stojí jeden student na bakalářském, magisterském i doktorském studiu na tom kterém oboru. Musíme také vědět, zda těmto nákladům odpovídají příjmy od těchto studentů (v jakékoliv formě). A potom se můžeme zamyslet, jak zlepšit efektivitu školy, orientací na jaké studenty.
Vyplatí se spíše poskytovat elitní vzdělání menšímu počtu studentů, nebo budeme muset přistoupit na rozšíření studia? Stanovíme si cílový poměr zahraničních (nebo platících?) studentů na každém oboru? Zřejmě budeme muset znovu zvážit kolik, a jakých titulů můžeme nabízet, zda poskytovat spíše šířeji založené obory typu „ekonomie“ či specializované obory.
Abychom byli atraktivní pro studenty, ale i pro sponzory a mezinárodní partnery, budeme muset znovu definovat náš výzkumný program: co budeme uznávat jako produkt výzkumu a jaká kritéria nastavíme pro zaměstnance FSV v jejich výzkumné kariéře. Cílem je sofistikovanější způsob, kdy budeme schopni hodnotit a odměňovat naše pracovníky za to, kolik přinášejí zdrojů do výzkumu a úspěšnějším řešitelům dáme větší zodpovědnost za formování výzkumu na FSV.
Špičkoví výzkumníci potřebují ke své práci lepší zázemí. Je nezbytností zlepšit podporu při podávání různých grantů a při reportování výsledků výzkumu. Evropské granty představují téměř samostatnou vědní disciplínu, což musíme respektovat a přizpůsobit se tomu.
Těžko pochopitelný je fakt, že dvě hlavní budovy fakulty (Hollar a Opletalova) zůstávají uzavřené každý den od 9 hodin večer a dokonce celé víkendy. Kde mají studenti studovat, když ne ve své škole a kde mají její zaměstnanci pracovat?
Caveats
Je mi jasné, že FSV se do svého dnešního stavu nedostala proto, že by její vedoucí představitelé nechtěli, aby FSV byla nejlepší školou pro společenské vědy v Evropě. Řada omezení naší práce leží mimo samotnou fakultu. Rektorát není na mezinárodní konkurenci připravený o nic lépe než my. Ostatně fakt, že FSV je největší příjemce studentů v rámci programu Socrates na celé UK svědčí o tom, že na tom nejsme úplně nejhůře.
Webové stránky fakulty věrně odrážejí tragický stav stránek univerzity. Například stránky pro zahraniční studenty UK mají veškeré rozcestníky a lišty v češtině… Jen osm fakult nabízí na webu univerzity vůbec nějaké informace o svých kursech v angličtině. Většina fakult pak přijíždějící studenty „segreguje“ ve speciálních kursech, což zcela nuluje záměr celého programu Socrates.
Je šance na změnu?
Je samozřejmě legitimní otázkou, zda FSV je schopna a ochotna se změnit. Dnešní uspořádání fakulty s pěti instituty nepřispívá příliš k její vnitřní kohezi a ochotě ke změnám. Musíme se tedy zamyslet i nad tím, jaké plusy a minusy nám přináší struktura FSV a zda se vyplácí.
Aby celý článek nevyzněl zcela negativně, pokusil jsem se s kolegy z IES naformulovat několik kroků, které by mohly otestovat naši schopnost fakultu měnit k lepšímu. Prvním krokem by mohlo být zřízení blogu na stránkách FSV, kde by vedení fakulty vyzvalo zaměstnance i studenty k uveřejňování jejich názorů na fakultu a návrhů na případné reformy/úpravy. V současnosti máme forum.fsv.cuni.cz, ale to je natolik nepružné, že jej takřka nikdo nevyužívá.
Druhým krokem by mohlo být zprovoznění plně elektronické přihlášky na studia na všechny formy studia, včetně anglické verze přihlášek na programy, provozované v angličtině (např. magisterský a doktorský program IES).
Třetím krokem budiž okamžité zavedení transparentního systému sledování mezinárodně akceptovaných vědeckých výstupů pracovníků a pracoviš? fakulty na základě některé z obecných publikačních a citačních databází (např. Web of Science, nebo SCOPUS). Touto činností by mělo být pověřeno existující fakultní Středisko vědecko-technických informací. V návaznosti na to by mělo být zpřísnění pravidel pro účast na výzkumném záměru FSV, kde by fakulta stanovila závazná kritéria.
Čtvrtým krokem by mohlo být stanovení horizontu, do kdy bude fakulta poskytovat určitý počet programů plně v angličtině, tak aby se stala zajímavými pro širší okruh studentů.
Pátým krokem by měl být pokus o reformu doktorského studia: jeho „zmezinárodnění“ (angličtina, zahraniční oponenti, ucházet se o zahraniční studenty) a nastavení požadavků konformních s nároky na doktorské studium na nejlepších evropských univerzitách.
Cílů je samozřejmě mnohem více. Především naše škola musí svoji léčbu zahájit rychle a razantně, aby přesvědčila sama sebe, studenty, sponzory a ostatní externí autority, že víme, co chceme, a že jsme schopni toho dosáhnout.
Ondřej Schneider
autor je ekonom vyučující na IES FSV UK
Loading ...
