Fakulta nejenom nemocná, ale i neschopná

„Ty studuješ Karlovku? To musí být dobrý!“ užasne neinformovaný laik. Realita, jak se tu a tam ozve, ale zdaleka není tak růžová, jak ji vedení prezentuje, případně jak si rádi „poplácáváním na ramena nejstarší středoevropské“ namlouváme.

Článek Ondřeje Schneidera, pedagoga s řadou zahraničních zkušeností – zejména z top univerzity jako Cambridge, a snahy časopisu Sociál vyprovokavat diskusi jsou jistě velmi záslužné. Co víc, jsou dokonce alarmujícím způsobem nutné. Se Schneiderem nelze než souhlasit – a jsou i apely, ve kterých by šlo přitvrdit. Nenechme se zastrašit obvyklými argumenty typu – nejsou peníze (lidi, prostory, atd.), nebo to bude trvat věky. Nemáme-li ideály, ke kterým směřovat, potácíme se v jakémsi technokraticko-administrativním vzduchoprázdnu.

Jak pedagogicky působit

Vědecko-výzkumná činnost je jedním ze dvou základních kamenů univerzitní aktivity. Problémy v této oblasti dobře vystihl (výzkumník) Schneider. Necítím se být zcela kompetentní mluvit do vědecké angažovanosti FSV, nicméně troufám si trochu zkritizovat pedagogickou činnost univerzity.

Po pěti semestrech na FSV a dvou semestrech na dvou univerzitách zahraničních mám stále pocit, že ve výukových metodách jsme na FSV – diplomaticky řečeno – poněkud opoždění. Výuka přednáškového typu má na univerzitě stále své místo, nemělo by ale jít o frontální útok dat na studentovu pozornost. Ospravedlněním pro zařazení přednášky do výukového plánu je jen:

  • 1) komplexnost tématu vyžadující širší nadhled,
  • 2) předávání „zkušeností“ od moudrého „senior teacher“,
  • 3) prezentace celostního nebo originálního pohledu, který nelze nikde vyčíst.

Při současném systému přednášek (minimálně na magistru IPS) je smutnou pravdou, že se obsah
velmi často překrývá – zejména v tolik oblíbených přehledech teorií. Nemohu se ubránit dojmu, že se na přednáškách (na které poctivě chodím v dobré víře, že mi něco přinesou) z dozvídám většinou jen historické přehledy toho, co kdo vymyslel. Co to ale znamená pro současnost, mi často uniká. Sledování reálného dění (mluvím o oboru mezinárodní vztahy) je ponecháno na studentovi.

Ve skutečnosti většina z nás bude v profesním životě řešit právě současnou realitu, bude analyzovat, případně i predikovat jevy v mezinárodních vztazích, k čemuž dostává od univerzity návod jen oklikou. Teorie je jistě užitečná věc, ovšem jen v aplikaci na realitou.

Mnohem větší perspektivu ve výuce 21. století má interaktivní vyučování: semináře, diskuse, simulační hry a podobně. Student se musí průběžně připravovat četbou, zároveň se učí komunikačním schopnostem a rozvíjí kritické myšlení. Efektivita výuky při aktivním zapojení je mnohdy vyšší. S tímto typem výuky jsem se na FSV setkala pouze u některých doktorandů, kteří tyto experimenty zřejmě okoukali v zahraničí.

Podmínkou kontaktní výuky je i prezence – ztíží existenci studentům, kteří na fakultu nepáchnou dřív než ve zkouškovém a zvládají tak snadno plný úvazek v zaměstnání. Nezbytnou součástí takového systému je komplexní e-learningová podpora (včetně vyvěšování textů na internetu). Nepochopila jsem, proč se trápíme se systémem Tajemník, když existují e-learningové platformy pro kompletní správu studia, např. Blackboard, Moodle.

Požadavky musí být nastaveny přísně a v reálném odhadu možností a zároveň musí být důsledně kontrolovány. Zvýšit nárazový stres (jak studentův, tak pedagogův) ze zkoušek na konci semestru takovou metodou rozhodně není.

Za úvahu stojí přechod na tématické bloky, kdy se výuka bude intenzivně věnovat uzavřenému celku a po skončení bude důkladně a v celé šíři otestována. Je také zvláštní, že u zkoušek na FSV se na tři (nebo méně) možné pokusy příliš nehraje (natož na ztrátové kredity!) a že student, který se na fakultu jednou dostane, většinou nemusí mít strach, že by něco nesplnil a musel studium opustit.

Stálou bolístkou FSV jsou jazyky. Přihlásím-li se k oboru mezinárodní vztahy, mám představu, že výuka jazyků bude mít v oboru nezastoupitelné místo. Opak je ale pravdou. Kdybych nevyjela do zahraničí, s jazyky mi FSV moc nepomůže. Nedej bože kdybych si chtěla zvýšit jazykové dovednosti v akademickém psaní. Rok jazyka a šlus – za celých pět let studia.

Univerzita musí studentovi a pedagogovi poskytovat plný servis tak, aby se mohl plně soustředit na svou práci. Několikrát za tento semestr jsem se rozčílila nad jinonickými kopírkami. Nejenom, že jsou velmi pomalé a čeká se pořádná fronta, ale je jich taky zoufale málo a při kolapsu jedné nebo dvou, má student zkrátka smůlu.

Blíže k praktickému životu

Směrem k veřejnosti se nabízí ohromný prostor. Není třeba se ohlížet na žižkovskou školu podnikatelů, stačí i pohled na bližší Karlovo náměstí, kde sídlí ČVUT. Na mysli mám propojenost univerzity se soukromým a neziskovým sektorem. Taková symbióza by byla všestranně výhodná: studentům umožňují stáže přiblížení praktické realitě, univerzitě případné finanční prostředky, firmám zase know-how a kvalifikovanou pracovní sílu.

Jde o systém, jehož vybudování je během na dlouhou tra?. Přesto se domnívám, že výchova k čisté vědě, ve které po promoci zůstane jen velmi malá část studentů, nezvyšuje studentovu kvalifikaci na pracovním trhu, kde nakonec tak skončí. Odborná praxe jako povinná součást studia, která je běžná na západních univerzitách, by možná také omezila nutkání studentů angažovat se i v řadě aktivit mimo univerzitní rámec. Směrem ke společnosti má Fakulta „společenských“ věd společenskou povinnost. Kdo jiný by měl přispívat do celospolečenské debaty než kvalifikovaní odborníci.

Suma sumárum: univerzita potřebuje profesionalizovat a zefektivnit, a to na všech frontách. Ve vedení, v pedagogice i na straně studentů, ale také v administrativní podpoře. Nerada vzpomínám na hlášky některých úřednic z Hollaru, když jsem potřebovala cosi vyřídit.

A doporučení na závěr

Za možná až příliš kritický tón článku se omlouvám. Samozřejmě by se našly i věci, za které se můžeme pochválit. Nicméně je-li smyslem této diskuse někam se současným stavem pohnout, nech? každý tasí své meče. Co se týče mých doporučení – které by možná měl uvádět každý kritik – budou stručná.

  • 1) Vytvořit akceschopné rozhodování, „tým reformistů“ nejen z řad vedení fakulty a studentů, ale i se zástupci institutů. Znamenalo by to zamyslet se nad současným (ne)fungováním Akademického senátu FSV UK.
  • 2) Definovat koncepci rozvoje, krátkodobého i dlouhodobého.
  • 3) Určit závazná pravidla výuky a redefinovat její formu.
  • 4) Zefektivnit administrativu a přenést ji na administrativní zaměstnance.
  • 5) Ale hlavně, a to nejdřív, komunikovat, diskutovat, navrhovat, hádat se a zejména přestat být spokojení s tím, co máme.

Kateřina Husová
mezinárodní vztahy IPS, I. ročník

754 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (1 hlasujících, průměrné hodnocení: 1,00 z max. 5)
Loading...

Související články:

    žádné články nenalezeny

Komentáře nejsou povoleny.