Sociál

Co se divíš, jsi v Rumunsku

Turistika v Rumunsku už není tak drsná jako dříve, ale stále má znuděným studentům hodně co nabídnout. Minulé prázdniny jsme dobývali pohoří Rila v Bulharsku a letos jsme chtěli v tradici pěší horské turistiky pokračovat. Ženská část skupiny sice navrhovala italskou pohodu na pláži, ale co je jedna dívka proti čtyřem chlapům. Proto jsme nakonec vybrali Fagaraš, pohoří na západě Rumunska, které leží dostatečně daleko na východě, aby nás mohlo neustále překvapovat.

Stručně o konkurenci: norská pohoří jsou příliš nízká a Dolomity vyžadují vybavení na ferraty a jsou příliš moderní a západní. Vlakem je to do Rumunska stejně rychlé jako autobusem a možná pohodlnější, ale zejména o dost dražší. Naše túra začala v krásném městě Negoiu, odkud jsme vlakem dojeli do podhorské vesničky Racovita a odtamtud došli již za tmy do Sebesu de Jos, kde nebyl asfalt a v uličkách procházel dobytek podobný buvolům.

Druhý den nás čekal výstup na hřeben a pak třídenní cesta po něm. Dobře značená stezka se vinula kolem jezer Avrig, Caltun a Podu Giurgiului, u kterých jsme spali. Mezi prvně jmenovanými jezery, u nichž je ve Fagaraši nepochopitelným zvykem nechávat odpadky na hromadě, se nachází hora Negoiu, jejíž zdolání bylo vrcholem celé výpravy. Milovníci technických úseků si tam přijdou na své, nám chvílemi padaly oči z důlků. Z nejvyšší hory Moldoveanu (2544 m. n. m.) jsme sestoupili údolím Vistea Mare do nížiny. Tato část cesty byla nejtěžší a nejnepříjemnější, protože bylo třeba sestoupit o 2 tisíce výškových metrů.

Bačům dělají v horách společnost pouze psi a ovce, a tak se s turisty vyfotí
docela rádi. Nejradši, když za to dostanou cigarety nebo alespoň sirky.
foto: Petr Mašek

Z vesničky Sambata se Jos jsme se po skupinkách stopem dostali do poměrně ošklivého města Fagaraš a odtamtud nočním vlakem do zaprášeného Brašova, kde jsme přenocovali na nádraží a ráno se vydali linkovým autobusem, který předbíhaly málem i koňské povozy, do městečka Bran, oběti příběhu Brama Stokera o hraběti Draculovi. Městečko s malým hradem je obleženo nevkusnými stánky a automobily. Hrádek si lze projít zdarma. Účastníci našeho výletu si pochvalovali hradní toalety (zdarma) a stánky s pečivem. Večer jsme z Brašova odjeli do Fagaraše a odtamtud ráno autobusem směr ČR. V Praze jsme museli řidiče na Florenc navést, neboť sami by tam prý netrefili.

Scenériemi je Fagaraš podobný Rile. Je ale náročnější. Na stezce se střídá kopec za kopcem. Voda se nabírá z potůčků a pramenů, kterých je na trase dostatek. Jídlo je třeba nést s sebou, jelikož obchod je na cestě jen jeden, u Transfagarašské magistrály. Tam lze také vyhodit odpadky. Z oblečení je vhodné mít turistické kalhoty nejlépe s odepínatelnými nohavicemi, kraťasy, tričko, mikinu a neprofukavou bundu, rozhodně pláštěnku, a to i na batoh. Boty stačí trekové pod kotníky.

Zájemcům o zábavnou dovolenou lze Fagaraš, Rilu a další východní pohoří jedině doporučit. Finanční náklady osmidenního výletu se skládaly z jízdenky (2890 Kč od Eurolines), útraty na místě (30 euro) a jídla vezeného z domova. Celkem tedy něco přes 4 tisíce Kč.

Více informací na http://radekf.net/clanky/prechod-pohori-fagaras/