Sláva císaři: „Hoch, hoch, hoch!“

Po 60ti letech vlajka znovu zavlála

V sobotu 18. dubna v 5.55 se sešla skupina více než 60 mladých lidí u vestibulu metra Opatov. Postupně všichni nahlásili svoji přítomnost, někteří v duchu výpravy „Hier!“. Po krátkém zpoždění se jejich autobus vydal vstříc víkendu strávenému v duchu tradic, historie a dobrého moku – jelo se do Vídně po stopách rakouského mocnářství. Průvodcem byl ten nejpovolanější: dr. Jiří Rak z IMS.
 
Už během cesty jsme se mohli zaposlouchat do tónů rakouských a pruských pochodů, většina z nich byla doprovázena výkladem pana doktora. Po překročení hranic Českého království jsme rozvinuli císařský prapor, originál z předminulého století, a zábava se rozjela naplno. Doktor Rak začal vyprávět zajímavosti z historie Vídně i perličky z císařského dvora. Jak si jistě dokáží představit všichni, kdo někdy zažili jeho přednášky, poslouchal pozorně doslova celý autobus, včetně pana řidiče.

Do Vídně jsme dorazili před polednem. Navigace nás sice spolehlivě navedla před hostel, ale nevěděla, že nejsme osobní automobil. Kolemjdoucí tak ze zájmem sledovali autobus couvající úzkou uličku. Po nalezení místa k zaparkování jsme si uložili věci, byli poučeni o všech zákazech a mohli jsme se konečně vypravit do samého srdce hlavního města.

Střílející poslanci – konec politické krize?

Český a rakouský historik v rakouské hospodě s českým pivem

Český a rakouský historik v rakouské hospodě s českým pivem

Na vnitřním nádvoří Hofburgu před Národní knihovnou se naše skupina setkala se zbylými nadšenci, kteří se k nám přidali až na místě. Ještě předtím proběhla nelehká instalace „břichomluveckého zařízení“, ta se ale naštěstí zdařila. Díky tomu jsme mohli pana doktora všichni slyšet. K pomníku císařovny Sisi se vydalo 80 lidí, nejmladší člen vlastivědné výpravy se ještě vezl v kočárku.

Cestou jsme zahlédli budovu rakouského parlamentu, dříve Říšské rady. Doktor Rak poznamenal, že „oproti Říšské radě je náš parlament večerní dívčí školou.“ Barvitě líčil podobu tehdejších obstrukcí a nezapomněl připomenout, jak poslanec Wolf vyzval ministerského předsedu knížete Bádeniho na čestný souboj a „šli střílet“. Ve vzduchu zůstala viset otázka, zda-li by to nebyl lepší způsob i dnes.

Vídeňský řízek a plzeňské pivo

Večer jsme se všichni sešli v příjemné hospůdce „Kantine“, kde kromě rakouského piva a radleru točili i plzeňskou dvanáctku, což mnozí konzervativně smýšlející jednici včetně pana doktora uvítali. Posezení na zahrádce přálo i počasí, mnozí si po náročném dni pochutnali na Wiener Schnitzel. Jak se sluší a patří, hromadně jsme připili na slávu císaři třikrát: „Hoch, hoch, hoch!“.

Již po setmění se k nám připojil i rakouský historik Hans Peter Hye. Atmosféra v hospůdce byla skvělá, o čemž svědčí i to, že poslední skupina odcházela o půlnoci. Samozřejmě, že ani náš vídeňský průvodce neopustil bojiště dříve. Vzhledem k tomu, že jsme všichni, kdo statečně vydrželi, byli společensky unaveni, protáhla se cesta do hostelu na přibližně trojnásobnou dobu než cesta do hospůdky.

Nejhezčí němčina byla vždycky v Praze

"Mladí monarchisté" aneb druhák IMS

'Mladí monarchisté' aneb druhák IMS

Abychom stihli nabitý program, snídani jsme měli objednanou na půl osmou. Pak jsme již opouštěli hostel, uložili si věci do autobusu a nastoupili do tramvaje. Uvnitř jsme rozvinuli prapor, a vídenští obyvatelé tak mohli po 90 letech opět spatřit císařskou zástavu. Postarší paní se na nás usmívala a otázala se, odkud pocházíme. Po naší odpovědi prohlásila, že v Praze se mluvívalo nejhezčí němčinou. Nejspíše si tu dobu ještě pamatuje. Počasí nám přálo, mnoho z nás se vyfotilo v zahradách Hofburgu před sochou císaře Františka Josefa I., třímajíce v ruce již zmiňovaný žlutočerný prapor. Doktor Rak si radostně povzdechl, že je krásné, když se tolik mladých obyvatel monarchie chce nechat zvěčnit spolu s císařem a jeho symbolem.

Naše další kroky vedly k jezdecké soše Karla Schwarzenberga, cestu nám však zkřížili maratónští běžci, kteří si sobecky uzurpovali celou Ringstraße. Poté, co nám policista sdělil, že poslední běžec okolo nás proběhne za asi dvě hodiny, vyhledali jsme nejbližší podchod. Možná by se hodilo dodat, že někteří policisté hleděli na habsburský symbol na naší vlajce poněkud s nedůvěrou, která byla možná způsobena stále v Rakousku platným protihabsburským zákonem. Na druhou stranu mnozí z nich svým úsměvem a pokývnutím jasně dávali najevo, jak v hloubi svého srdce smýšlí.

Poslední společnou zastávkou byly oba Belvedéry, přičemž jasná obloha, slunce a nádherná zahrada přímo nabádaly k relaxaci. Odpoledne každý využil podle svých zájmů, buď k návštěvě jedné z mnoha výstav, exkurzi na zámek Schönbrunn, nebo k prohlídce vojenského arzenálu. Zpáteční cestu nám zpříjemnil film a císařská hymna, pan doktor Rak pak dostal od celé výpravy jako poděkování nášivku s habsburskou orlicí.

Martin Vedral (IMS)
organizátor výpravy

Foto: Radek Smetana, Hynek Moravec, Štěpán Bruner

Pokud se chcete dozvědět o dalších podobných vlastivědných výpravách, přihlaste se na vylety.ims@seznam.cz

1 293 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (zatím žádné hodnocení)
Loading...

Související články:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *