Sciences Po – dobrá ale náročná adresa

MPChtěl jsem jet na Erasmus do Francie, a tak mě jako první napadla Sorbonna. Zasvěcení učitelé i spolužáci ale doporučovali mně neznámé „Sciences Po“. Dnes už bych jej doporučil také. Je to jedna z těch partnerských institucí FSV, které se dotýkají hvězd ve světovém měřítku.

Oficiální název školy zní Institut politických studií Paříž, ve Francii jej ale všichni znají pod názvem Sciences Po. Vznikl poté, co si v roce 1870 po prohře Francie s Německem skupina intelektuálů řekla, že Německo mělo zkrátka vzdělanější elity.

Dodnes platí, že kdo se chce ve Francii věnovat politické či úřednické kariéře, měl by studovat na Sciences Po. Institut absolvovala velká část francouzských ministrů, premiérů i prezidentů. Dnes navíc asi 80 % diplomantů Sciences Po míří do soukromé sféry a rozhodně nemají potíž najít práci na jinak nevlídném pracovním trhu.

V dobré společnosti

Mezi trumfy Sciences Po patří jeho mezinárodní záběr. Studenti ve třetím roce bakalářského studia povinně vyrazí na deset měsíců do zahraničí. Místo nich studují v rámci univerzitní výměny cizinci. Vedle erasmáků z nejlepších společenskovědních fakult Evropy sem přijíždějí studenti z Číny, Japonska a takových amerických univerzit, jako Princeton, Columbia University nebo Yale.
Na Sciences Po si můžete zapsat nejvýše 30 kreditů na semestr. Cizinci jsou ale vázáni povinnou strukturou. Pokud chtějí výuku jen ve francouzštině, musí si vzít dva velké kurzy přednáška-seminář a jeden až tři volitelné kurzy v podobě seminářů. Počet volitelných kurzů závisí především na tom, kolik si chcete zapsat kurzů cizího jazyka.

Výběr předmětů je obrovský, od politické teorie a mezinárodních vztahů přes kurzy o rovnoprávnosti ve francouzské společnosti po úvod do pochopení francouzské opery a ekonomiku vína.

Asi třetina kurzů je vyučována v angličtině, mezi výukovými jazyky ale najdete němčinu nebo španělštinu. Hodně volitelných předmětů vedou lidé z praxe – manažeři, novináři, ředitelé všemožných agentur či bývalí ministři.

Díky jeho věhlasu navíc na Sciences Po pravidelně zavítají na besedu se studenty významní hosté – ředitelé výzkumných agentur, velvyslanci a prezidenti různých zemí nebo například prezident Microsoftu Steve Ballmer.

Teze, antiteze a 10 minut

MPZ FSV lze jet na Sciences Po buď na půl roku nebo na rok. Rozhodně ale všem doporučuji celý rok, studium i francouzština jsou dost náročné a po prvním semestru se člověk teprve zorientuje. Škola začíná v prvním říjnovém týdnu, v září je ale možné za 300 eur absolvovat dvoutýdenní jazykový a stejně dlouhý metodologický kurz. Zejména metodologie je pro studium na Sciences Po takřka životně důležitá.Nemalá část domácích studentů Sciences Po prošla takzvaným přípravným studiem, kde se metodě věnovali do omrzení. O co jde: všechny referáty, seminární práce nebo písemné zkoušky mají ustálenou strukturu. Obvykle dostanete zadanou otázku, kterou musíte přeformulovat tak, abyste mohli rozvinout její skutečnou podstatu. Na problematiku je třeba odpovědět vlastní statí, která má většinou dvě protichůdné a někdy ještě třetí, shrnující část. Pokud jde o exposé, musíte jej navíc prezentovat 10 minut, ne delší, ani kratší dobu. Nácvik tohoto postupu, tvrdá práce korunovaná zklamáním z neúspěchů a nakonec prozření, přesně takhle vypadají první týdny studia.

Cizinci navštěvují stejné kurzy jako domácí studenti, což může být v závislosti na úrovni francouzštiny docela náročné. Učitelé jsou většinou odtažití a nevypisují konzultace, takže jsem občas měl pocit, že senemám s kým poradit. K velkým kurzům existují sice tutoři, kteří mi několikrát pomohli udělat první krok v přípravě exposé či dissertace, hodnotícím učitelům ale pochopitelně do hlavy nevidí. Ti sice známkují cizincetrochu mírněji, jejich shovívavost se však týká hlavně jazykové neobratnosti.

Co se týče náročnostijednotlivých předmětů, žádné pravidlo neexistuje. Měl jsem kurz o francouzské politice, kde jsme každé tři týdny odevzdat seminárku nebo přednést referát. Díky tomu jsem pochopil skoro dokonale jak metodu, tak podstatu francouzské politiky. Jindy je psaných výstupů méně, na druhé straně musíte pořád číst.

Slasti a strasti ve městě lásky

Francouzi o sobě tvrdí, že jsou chladní. Moje zkušenost je spíše opačná. Seznámit se jedocela náročné, už proto, že na každý kurz s vámi v podstatě chodí jiní lidé. Na druhé straně se ale v každém semináři volí delegát, který by měl tvořit spojku mezi studenty, učitelem a administrativou. Jeho tradiční povinností je alespoň jednou za semestr uspořádat „večeři semináře,“ kde většinou roztají ledy. Hodně také pomůže zapsat se na kurz divadla, psaní scénářů nebo nějaký sport.

Zřejmě největší problém tkví v hledání bydlení, protože volných bytů je v Paříži zoufale málo. Nejlevnější pronájem pokoje o rozloze asi 9 m² v sedmém patře bez výtahu vyjde zhruba na 350 eur měsíčně. Naše stipendium letos činilo 430 eur/měsíc. V závislosti na výši podnájmu a dobré vůli pronajímatele lze obvykle od francouzské správy sociálního zabezpečení získat příspěvek na bydlení, který pokryje až třetinu nájmu. Co se ostatních výdajů týče, jídlo je jen o trochu dražší než u nás, kromě masa, jehož cena je proti ČR až trojnásobná. Vydatný oběd v menze vyjde na 2,80 eura. Tramvajenka stojí 300 eur na rok. A v Paříži, je samozřejmě třeba nechat si stranou nějaké peníze na kulturu a oblečení.

2 149 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (4 hlasujících, průměrné hodnocení: 4,25 z max. 5)
Loading...

Související články:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *