Po Paříži a New Yorku má i Praha svůj film

Foto z filmu. Zdroj: prahomalasko.cz

Trochu po vzoru filmů New York, I Love You či Paris, Je T’aime, ale zároveň zcela po svém, natočili studenti FAMU snímek s titulem Praho, má lásko. S nápadem ztvárnit různé nálady města a svůj vztah k němu přišli před třemi roky posluchači ročníku Víta Olmera. Nový rozměr jejich nízkorozpočtovému snažení v rámci intenzivní filmové dílny dala koprodukce Bontonfilmu, nabízí se tedy jedinečná možnost zhlédnout „famácké“ dílo nejen na festivalu, ale od 22. listopadu i v našich kinech.

Povídkový film ukazuje ve čtyřech příbězích Prahu panoramatickou, chaotickou, odosobněnou i lidskou, plnou vztahů a každodenních i nečekaných setkání. Postavy se tam snaží najít své místo, někdy jedou tramvají najisto a někdy zas bloudí, mluví až moc anebo skoro vůbec, žijí v zaběhlých stereotypech i pátrají v mystičnu. Hrdiny ztvárňují spíše neherci, role však přijaly i známé tváře.

První příběh vypráví o odcizení matky a syna a jejich opětném sbližování prostřednictvím fotografií Pražského hradu, beze slov se tu mihne i Jiří Dvořák. Další povídka představuje mladou Rusku, která se živí uklízením, ale předstírá elegantní právničku. Vysává koberec staromódní dámě v podání Květy Fialové, při groteskním útěku z jiné práce potká plachého řidiče Jana Budaře. Trochu jinou romantiku ukazuje třetí povídka o svérázně se seznamující studentce s Marií Doležalovou v hlavní roli. Nejbizarnější je poslední příběh o dvou novinářích ztvárněných samotnými režiséry příběhu, kteří chtějí odhalit paranormální jevy kolem vítkovského pomníku. Fiktivní záběry balzamování soudruha Klementa Gottwalda a vyvádějící veštkyně s křišťálovou koulí vtipně vygradují dojem z filmu, který nabízí nevídané.

Některé povídky se nevešly

Tvůrci zasadili své povídky hlavně do industriálních čtvrtí velkoměsta, kde naslouchají rozhovorům a hluku dokreslenému syrovými rytmy kapely V(!)bezdud i tichu prázdných ulic. Od začátku do konce stihne divák užasnout, dojmout se i zasmát, každý příběh je vyprávěný jiným osobitým způsobem a vyjadřuje různé pohledy jednotlivých studentů. Povídky jsou ale přesto dovedně spojeny v jeden celek odhalující duši jindy tolik neukazovaných pražských zákoutí. Mozaiku rámují nevšední záběry města, které by se rázem mohly stát nádhernými fotografiemi a do vyznání k Praze vtáhnou snad každého.

Natočeny byly ještě dvě pražské povídky, které se do filmu nevešly a koncepčně do něj nezapadaly, ale podle tvůrců budou jistě uvedeny při jiné příležitosti. Děkan FAMU Pavel Jech tvrdí, že komerční distribuce je výjimkou a ačkoliv prý ročně v rámci výuky vytvoří nejvíce snímků v Česku, nechtějí se stát továrnou na filmy. V tomto případě se ale spolupráce vyplatila – mladí filmaři měli podle svých slov naprosto volnou ruku a navíc dostali možnost představit svoji tvorbu širšímu publiku. Ať už se diváci zamilují či ne, česká filmová scéna nové tvůrce potřebuje a toto oživení si zaslouží potlesk.

230 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (1 hlasujících, průměrné hodnocení: 5,00 z max. 5)
Loading...

Související články:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *