Martin Gregor: Chcete v Česku dělat kvalitně politologii? Dělejte ekonomii!

Martin Gregor má pověst buřiče, a to nejen na svém institutu, ale i v rámci celé fakulty. Loni psal v Sociálu o tom, že by marketingová komunikace a žurnalistika měly coby neuniverzitní obory „spáchat kolosální harakiri“. Proslul také svou kritikou Institutu politologických studií, do nějž se prý pustil i během svého projevu u promocí. Dělat s ním rozhovor tedy byla do jisté míry výzva. Jeho názory ve skutečnosti nejsou zdaleka tak černobílé, jak by se mohlo zdát…

Vystudoval jste Fakultu sociálních věd (FSV) dvakrát – nejprve politologii a pak ekonomii. Čím vás tyto obory přilákaly a proč právě v tomto pořadí?
V době, kdy jsem začal studovat, měla politologie značku docela exkluzivního, úplně nového oboru, zajímavého vzhledem k tomu, jakými změnami země procházela. A hlavně to vypadalo, že jde o obor intelektuálně náročný, kde se řeší nejen jednoznačně technické problémy, přitom nejde jen o volné povídání na jakékoli téma.

Nicméně, člověk, když to začal studovat, zjišťoval, že to, co mu ta škola v tehdejším obsazení nabízela, je víceméně jen jakýsi ucelený světový názor formovaný lidmi, kteří stáli za zrodem Institutu politologických studií (IPS). To je sice samo o sobě také zajímavé, nicméně nejde o akademický obor. Myslím, že slabiny tohoto přístupu si začal brzy uvědomovat každý student. A z této špatné startovní čáry plyne i stav zakonzervování nebo institucionálního patu, který tam, jak se alespoň zvnějšku zdá, panuje.

Zároveň mě zaujal Úvod do ekonomie, kde jsem viděl, že jde nejen zajímavý obor, ale hlavně, že ten obor má nástroj, metodu, jak se na svět dívat, a že ten nástroj je dostatečně přesný na to, aby se s ním daly stanovit jednoznačné výroky a na druhé straně, že svět nezjednodušuje tak, Nyní vyučujete mj. politickou ekonomii, chápu tedy dobře, že se pohybujete na rozhraní obou věd?
Chápu to tak, že člověk je jednoznačně metodologicky ekonomem, nicméně se zabývá věcmi mimo jiné i z politologie. Ale rozhodně se nemůžu definovat jako politolog. To je v Čechách téměř nadávka.

Vědci i studenti poměrně živě diskutují o matematizaci společenských věd. Vy o ní, předpokládám nepochybujete…
Podívejte se, jedna věc je, co dělá ta věda samotná, a druhá věc, co dělají studenti. Myslím si, že pokud chcete studenty přivést k nějakému oboru, není úplně dobré používat od začátku tvrdé formální instrumentarium. A v podstatě to ani není potřeba. K tomu, aby člověk pochopil základy třeba nějakých strategických interakcí, nepotřebuje žádný aparát. Ale pokud člověk má mít nějakou ambici a schopnost pojmout problém opravdu přesně, nezbude mu právě nic jiného než matematika.

Ta diskuze, která existuje ohledně matematizace, je možná trochu umělá, spíš je to problém toho, jak říkat věci přesně. Dokud si lidé nezvyknou na to, že myšlenky musí formulovat přesně, ani nepřijdou na to, že k tomu potřebují nějaký formální aparát.

Konkrétně u politologie: její současné pojetí nemá v záhlaví „pojďme dělat matematiku“, ale říká, pojďme studovat veškeré interakce jako strategické interakce, a k tomu potřebujeme teorii her. A to není nic, co bych říkal jen já – např. na konferenci, odkud jsem se právě vrátil, prof. Steven Brahms z New York University řekl, že tohle je konsenzus v současné moderní špičkové politologii. Samotní politologové matematické nástroje přitom jen používají, o jejich vývoj se starají buď matematici nebo ekonomové.

Institut ekonomických studií (IES) sice má velký kredit u odborné veřejnosti, pokud ale běžnému občanu řeknete „studuji ekonomii v Praze“, většinou se zeptá, zda na Vysoké škole ekonomické (VŠE) nebo na „zemědělce“. Čím to, proč se IES ještě nepodařilo marketingově prorazit k běžným občanům, hlavně středoškolákům?
Ohledně středních škol to ještě není tak strašné, protože máme poměrně rozvinuté e-mailové kontakty a marketing, což můžete vidět třeba u dne otevřených dveří. Problém ale je, když v seznamu škol díky administrativní chybě fakulty nefigurujete mezi ekonomickými obory, ale pod „společenskými vědami“.

Další problém zviditelnění IES je počet absolventů. Když jdu na promoci bakalářů, je tam 18 lidí. My zkrátka nevyužíváme výnosy z rozsahu. Když produkujete řekněme 30 magisterských absolventů za rok, tak se ti lidé, i když jsou třeba úspěšní a dobří, ztratí v soutěži s 1500 ekonomy z VŠE.

Na žurnalistice jsou o 200 let zpátky

Působíte také na Katedře institucionální ekonomie národohospodářské fakulty VŠE, tedy školy, která je tady v Opletalce občas terčem posměchu. Proč jste se rozhodl tam působit? Jaká je vaše zkušenost s tamními studenty a prostředím?
Rozhodl jsem se tam působit čistě proto, že jsem dostal nabídku a že jsem mohl replikovat kurz, který vyučuji tady, takže pro mě neznamená žádné náklady. Co se úrovně tamních studentů týče, mají velice špatné formální základy, ale je tam celá řada studentů, kteří jsou talentovaní a řekl bych, že dobří z nich by měli šanci IES bez jakýchkoli problémů vystudovat. Jde tedy spíše o problém výběru; škola trpí tím, čím trpí každá velká škola, tedy obrovskou anonymitou. Řekl bych, že pokud tam budete dělat něco kvalitně, tak se ztratíte, je tam tolik kurzů, které snižují úroveň, které lze tak lehce absolvovat, že nemáte šanci s kvalitou prorazit.

Můžete to nejlépe vidět na absolventských pracích. Jejich bakalářské a diplomové práce jsou opravdu o úroveň či dvě níž než naše. Není to o tom, že by ti lidé byli špatní, jen jim chybí správné vedení a nástroje. Na druhé straně, i když národohospodářská fakulta zrovna nemá v rámci VŠE úplně dobrou pověst, na masovou produkci absolventů to úplně stačí. Pro mě je to legitimní úroveň vysoké školy. Musíme rozlišovat mezi elitními institucemi a teaching-based institucemi, které prostě budou mít stovky absolventů, kteří se uplatní, budou dělat smysluplnou práci a nepotřebují vědět výrazně více. Ale byla by škoda, kdyby IES šla tímto směrem a nebyla schopna udržet si svůj status. Nyní je to akutní problém i na FSV, kdy řada programů degraduje v masových distančních kurzech.

Je ekonomie tady na IES na opravdu světové úrovni?
Velká část bakalářského programu je nad světovou úrovní a řekl bych, že se s ní mohou vyrovnat opravdu kvalitní kvantitativní kurzy třeba programu Bachelor of Science na London School of Economics. Problém je potom tento potenciál využít.

Jiné je to u magisterských programů, které vzhledem k bakalářskému programu jsou o úroveň níž, o další úroveň níž pak je doktorské studium. Řekl bych tedy, že největší komparativní výhodu skýtá právě bakalářský program.

Lze to vidět i na mých bývalých spolužácích, například Jakub Kastl absolvoval Northwestern University a nyní má Assistant Professorship na Stanford University – je tedy úplná světová špička, jeden z nejlépe obsazených mladých ekonomů na světě. Je tady celá řada dalších takových lidí.

A co ostatní obory a instituty?
Mě třeba zaráží, že lidé pořád mluví o tom, jak je třeba udržovat vysoké standardy, ale podívejte se na sylaby jejich kurzů, především těch magisterských, které by měly studenty dovést na hranice jejich vzdělání…

Zrovna dneska jsem se podíval na některé magisterské kurzy politologie, protože jsem chtěl vědět, zda se něco od té doby, co jsem IPS opustil, změnilo. A zjistil jsem, že obsahově všechno zůstalo při starém, totéž platí pro povinnou literaturu, kde téměř nic není v angličtině. To je opravdu zvláštní – buď jsme na světové špičce, a proto všichni nejdůležitější autoři píší česky, anebo nevím. Samozřejmě, jsou tady čestné výjimky jako například Tomáš Lebeda. Když to srovnám třeba se sylabem svého kurzu, existují markantní rozdíly – já nevycházím z literatury starší než 5 nebo 6 let.

Mám pocit, že některým jiným výzkumníkům nedochází nejen to, že jim ujel vlak, ale už ani nevidí ty koleje, po nichž mají jet. A to možná souvisí s tou diskuzí ohledně žurnalistiky a její pozicí na fakultě. Mám s ní konkrétní zkušenost, když jsem přispíval do knížek, které souvisejí s political communication, tedy výsostným oborem žurnalistů. Podařilo se mi s poměrně málo úsilím vydat dva příspěvky v prestižních nakladatelstvích. Když to není žádný problém, nechápu, proč si oni potom stěžují, že není šance proniknout do mezinárodních periodik. Na IES si aspoň uvědomujeme, kam je potřeba jít, kde jsou ty koleje, ale u žurnalistů jakoby se úplně zastavil čas. Jakoby nebyli ani v minulém století, ale v předminulém.

Byl byste tedy pro to, aby místo samosprávně byla škola řízena manažersky?
Určitě ano, ale to je prostě neprosaditelné, to je v dnešním systému chiméra. Úplně by stačilo, kdyby se profesionalizovala administrativa, lidé v ní by získali dostatečně vysoké platy, a aby se profesionalizovaly věci jako přihlášky na internetu, PR všech programů, abychom nebyli nuceni používat zastaralý Tajemník a podobně. Řada mých kolegů dospěla až do stavu frustrace, díky pocitu, že se tady dělají obstrukce. To je částečně dáno i nedorozuměním, ale z části také proto, že systém není řízen profesionálně. Děkan a proděkani zkrátka nemají zkušenosti s řízením takhle velké organizace.

O svou budoucnost nemám obavy

Jak vnímáte myšlenku doc. Schneidera, že by se mohla zvednout úroveň fakulty tím, že by se učily celé programy v angličtině, čímž by bylo možné přilákat více zahraničních studentů?
Samotná přítomnost zahraničních studentů může být spíše destruktivní, protože mají velice různé výchozí podmínky, s čímž tady také zápasíme. Další věc ale je, že pouhá výuka v angličtině od lidí, kteří dříve přednášeli totéž česky a teď to dělají akorát s horším přízvukem a méně srozumitelně, také není přidaná hodnota. Nicméně rozhodně správný je krok vypsání programu či několika, které by byly ryze anglické. Nejlépe, aby to byly magisterské programy, ale nebylo by marné mít ani i bakalářský program v angličtině. Jestli je to ale budoucnost pro české studenty, to si netroufám úplně říct.

Rozhodl jste se pro dráhu výzkumníka. Přežijete to finančně, nebo časem utečete do nějaké firmy?
Zatím mě to baví, mám velice dobré podmínky, přestože jsou hodně volatilní. Docela si věřím, že kdybych se za pár let rozhodl jinak, mohl bych se uplatit i jinde, IQ mám na to dost vysoké… O svoji budoucnost se nebojím. Ale rozhodně je to tak, že současný perverzní systém státních dotací odrazuje hodně lidí. Systém rozdělování peněz na výzkum je poměrně ještě dost egalitářský na to, aby uživil lidi, kteří to chtějí dělat naplno.

Na vašem blogu píšete, že rád běháte. Studenti IES pořádají letos v září již druhý seznamovací kurz pro prváky, šel byste si s nimi třeba zaběhat?
Možná bych mohl uspořádat nějaký malý orientační běh, společně s Martinem Netukou (doktorand IES – pozn. red.), který je ještě zarytější orienťák, než já.

PhDr. Martin Gregor, Ph.D.

Vystudoval politologii na IPS a ekonomii na IES, kde také loni úspěšně dokončil dizertaci. V současnosti působí na katedře evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky IES a na katedře institucionální ekonomie Fakulty národohospodářské VŠE, zabývá se především politickou ekonomií, veřejnou ekonomií a aplikovanou teorií her. Je také držitelem ČEZ corporate chair.

4 420 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (17 hlasujících, průměrné hodnocení: 4,65 z max. 5)
Loading...

Související články:

Jeden komentář: “Martin Gregor: Chcete v Česku dělat kvalitně politologii? Dělejte ekonomii!”

  1. Lukáš napsal:

    „IQ mám na to dost vysoké…“

    No já nevím, jakmile je někdo schopen pronést tohle, už se mi zdá, že je trošku mimo …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *