Má Fakulta sociálních věd ještě smysl?

F(E)SV?Nedávno jsem seděl s kamarády v hospodě. Jeden z nich byl z IES, a tak se naše debata celkem přirozeně stočila na téma vložení slůvka „ekonomie“ do názvu fakulty. „Přejmenování nepodporuji, protože mi připadá jako předstupeň rozdělení fakulty na ekonomickou a ten zbytek“, obhajoval jsem svůj postoj. „A neexistují ty dvě fakulty už vlastně dnes?“ podíval se na mě tázavě kolega.

Žijeme si tak nějak pokojně se spolužáky a učiteli našich institutů. S lidmi z ostatních oborů přicházíme do styku spíše zřídka, nejvíce během nepříliš úspěšných Úvodů v prvním ročníku bakalářského studia. Někteří využívají možnost získat část svých volitelných kreditů v předmětech z nabídky ostatních institutů. Tu a tam se podaří něco zorganizovat napříč instituty, například fakultní ples nebo studentský časopis. Přesto se mezi sebou moc neznáme. Zejména ne s těmi, kteří studují v jiné budově.

Ekonomy někdy chápeme jako náfuky, kteří machrují nepříliš dobrou angličtinou a dětinským hraním na „nejlepší školu na východ od Londýna.“

Neznalost vytváří obvykle podhoubí pro přezíravost. Už dlouho nám připadá, že si o nás neekonomech Opletalští myslí, že studujeme jen jakési plkání o politice, dějinách, společnosti či médiích, bez dostatečně přesného výzkumného aparátu – matematiky. Děkan Víšek v minulém Sociálu psal, že se ekonomie více podobá fyzice, medicíně či chemii, než „narativním“ společenským vědám. My z Jinonic tu a tam chápeme ekonomy jako jakési náfuky, kteří bezděčně machrují nepříliš dobrou angličtinou a dětinským hraním na „nejlepší školu na východ od Londýna.“

Nabízí se otázka: proč spolu vlastně tvoříme jednu fakultu? Nebylo by lepší se raději v klidu a míru rozejít?

Když jsem se hlásil na FSV, měl jsem představu, že se během studia naučím leccos užitečného a vyzkouším také něco z ostatních oborů. Koneckonců, takové fakulty ve světě existují a nevedou si zrovna špatně. Například London School of Economics láká takto: „Očekávejte na jednom konci vašeho studijního plánu předměty jako dějepis a mezinárodní vztahy, na druhém konci pak matematiku a statistiku.“ Možná proto, že je zaslepené chtít uchopit náš složitý svět jediným pohledem. Snad svou roli hraje i fakt, že se společenské vědy prolínají, jedna věda zkoumá poznatky druhé, jedni badatelé sbírají data, druzí je vyhodnocují. Třeba si v Londýně, v Paříži nebo v zámoří myslí, že je zajímavé zkoušet přenášet metody z jedné vědy do druhé, přesvědčovat se o jejich platnosti, zpochybňovat je jako příliš deformující realitu nebo naopak nepřesné a tudíž nepřinášející skutečně využitelné výsledky.

Naše fakulta má obrovský potenciál všechny tyto zajímavé cestičky prozkoumávat. Za dobu své existence nedokázala FSV tohoto potenciálu využít. Protože jsou v Jinonicích a na Hollaru neschopní? Protože jsou v Opletalce arogantní a neumějí vycházet s ostatními? Pravda zřejmě leží někde uprostřed.

Současné vedení má spoustu zajímavých plánů. Trpí však zoufalým nedostatkem energie, nadšení a charismatu.

Společná fakulta má také výhody technického rázu. V pěti se buduje kvalitní knihovna snadněji než ve čtyřech či samostatně. Široký záběr se uchazečům a světu podle všeho líbí více než monotematické ladění. Větší fakulta může svou váhu jednodušeji uplatnit v prosazování svých zájmů na všech úrovních. Navíc vnitřní konkurence může zdravě podpořit rozvoj všech zúčastněných. A tak dále FSV mnoho z těchto „předností rozsahu“ nevyužívá. Je to ale chyba projektu jediné společenskovědní fakulty jako takového? Nebo jeho mizerné realizace, tedy řízení fakulty? Současné vedení má spoustu zajímavých plánů. Trpí však zoufalým nedostatkem energie, nadšení, charismatu. Jinak řečeno zde chybí snaha a především schopnost fakultu změnit, pohnout s ní směrem k vytýčeným cílům, jakkoli se zdají být vágní a idealistické.

Čeká nás horký podzim a vlastně celý jeden rok. Senátoři budou již za několik týdnů rozhodovat o změně názvu fakulty. V zákulisí už zřejmě pomalu probíhají přípravy na volbu nového děkana, který pomyslné žezlo od Jana Ámose Víška převezme koncem příštího roku. V těchto dvou otázkách zdaleka nejde jen o banální kosmetické změny. Hrajeme zde o budoucnost naší fakulty. Na jedné straně máme možnost dělat věci lépe s perspektivou, že se za pět, deset nebo patnáct let skutečně budeme dotýkat příček pro nejlepší společenskovědní školy světa. Na druhé straně jsou setrvačnost, rozklad a malý, byť pro někoho možná příjemný, český rybníček. Tak ať našich rozhodnutí jednou nemusíme litovat.

Martin Polívka
Autor studuje IMS, je šéfredaktorem portálu UKáčko.cz.

1 741 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (zatím žádné hodnocení)
Loading...

Související články:

Komentáře nejsou povoleny.