Lenka Rovná: Bez ekonomů si FSV nedovedu představit, i když štěpí fakultu

Lenka RovnáUž jedenáct let vede katedru západoevropských studií. A řada mezinárodních ocenění na zdech její kanceláře naznačuje, že úspěšně. Je zastánkyní evropské integrace a zároveň hrdou Češkou, která za své vzory považuje T. G. Masaryka nebo Karla Čapka. Čapkovu fotku má také pověšenou hned nad francouzským rytířským řádem, který dostala od prezidenta Chiraka. Nejen o Evropě a její budoucnosti, ale i o politické kultuře, o olympiádě v Číně, radaru v Brdech i problémech FSV jsme diskutovali s profesorkou Lenkou Rovnou.

O katedře západoevropských studií se říká, že je známější v zahraničí než u nás. Je to tak?
Něco na tom bude. Na podzim jsme v Karolinu oslavili desáté výročí katedry, tak můžeme trochu bilancovat. Už v roce 1999 jsme se stali držiteli Jean Monnet Center of Excellence v evropských studiích. Byli jsme první ve střední a východní Evropě a předloni jsme titul obhájili. Získali jsme také v konkurenci více než 2 000 projektů bronzovou medaili za kurzy celoživotního vzdělávání Europeum, které děláme společně ostatními instituty a s Právnickou fakultou.

Je tedy vaše katedra srovnatelná s evropskou špičkou?
Každopádně. Spolupracujeme s řadou kateder evropských studií v západní Evropě. S francouzskou Science Po dokonce připravujeme společný magisterský program. Jsme zapojeni ve všech významných evropských výzkumných projektech, berou nás proto jako naprosto rovnocenné partnery.

Jednáme s oxfordskou univerzitou, která má zájem s námi vytvořit společný magisterský program.

Na magisterském oboru Západoevropská studia jste vytvořili dvě specializace, francouzskou a britskou. Co tato zamření studentům kromě rozšíření znalostí přináší?
Francouzská studia podporuje francouzská vláda, od níž absolventi specializace získají zvláštní certifikát. Kromě stálých kantorů u nás působí i lidé z CEFRESu (Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách – pozn. red.), novým členem katedry je například politolog Jacques Rupnik. Našimi partnery je Sorbonna, Paříž III a Science Po.

Britská studia slavnostně otevřela loni v říjnu princezna Anna. Certifikát budeme zatím absolventům dávat my. Jednáme ale s oxfordskou univerzitou, která má zájem s námi vytvořit společný magisterský program. Pro studenty je to zajímavý doplněk k diplomu, může to zvýšit jejich hodnotu na trhu práce.

Lenka RovnáPřipravujete i typ společného programu, v němž student absolvuje jeden rok na své domácí univerzitě a druhý rok na zahraniční?
Ano, jde o tzv. double-degree studium. Výhodou je, že získáte diplomy z obou univerzit. Jednáme o tom se Science Po, zájem má Oxford a uvažujeme i o Paříži I a Helsinkách. Připravujeme i třetí magisterský obor, European Studies v angličtině, který by se mohl otevřít už příští rok.

Bude to placený program?
Ano. Je to jedna z možností, jak stabilizovat katedru. Cílem je mít skupinu lidí, kteří budou katedru držet. Jsem ráda, že máme hostující profesory zvučných jmen a odborníky z praxe. Ale potřebujeme „tvrdé jádro“, které povede dál to, co jsme vytvořili. A je to také způsob, jak zvýšit počet zahraničních studentů u nás a tím získat více míst pro naše studenty v cizině.

Plánujete vytvoření dalších specializací?
Měli bychom zájem o skandinávská studia, ale tak v horizontu pěti let. Časem možná i o studia jihoevropská, ale to je zatím hudba budoucnosti.

Nesoustředí se pozornost oboru jen na Británii, Francii a Benelux?
Částečně ano, ale souvisí to s personálním zajištěním. Lidé z finančních důvodů odcházejí jinam. Potřebujeme aspoň jednoho stálého učitele na pokrytí jižní a severní Evropy.

Měli bychom zájem o skandinávská studia, ale tak v horizontu pěti let.

Na IMS je stále nepoměr mezi předměty o východní a západní Evropě. Podle vedení je to problém kateder, které nabízejí málo kurzů.
Podívejte se na generační strukturu. Kdo se v českých zemích zabýval problematikou Skandinávie a kdo východní Evropou? Na IMS jsou historici zvučných jmen, ale u nás musí učit kantoři, kteří teprve začínají a potřebují ještě růst. Nemáme střední generaci, výuka stojí na doktorandech. Nebudeme proto plánovat, že uděláme skandinávská studia za dva roky.

Několik let jste přednášela na kanadských univerzitách. Je něco, co byste chtěla přenést k nám?
Větší interaktivitu v hodinách. Je to systém, o který se už na IMS snažíme. Kanadští studenti vědí, co se bude v semináři probírat, co se od nich očekává a jakou literaturu si mají nastudovat. To se u nás občas nedaří. Studenti si stěžují, že si s nimi kantoři nepovídají, ale zadané texty si nepřečtou a nepřipraví se na diskusi. Ale sama vím, že do toho také někdy sklouzávám – začnu povídat a nejsem k zastavení.

Můžete srovnávat české a zahraniční studenty?
Učím i kurzy v angličtině, takže tam mám studenty z Erasma a z anglického programu vedeného docentem Hnízdem. Čeští studenti při hodinách často mlčí. Přitom vím, že to dobře vědí. Tohle mi není úplně jasné.

Není to dané i systémem školství, kdy střední školy vychovávají k pasivitě, nepodporují samostatné myšlení?
Když si se studenty povídám, vidím, že jsou velmi přemýšliví. Ale když se mají sami prosadit ve skupině, je to problém. Západoevropští a zvlášť američtí studenti se neostýchají. A mluví i tehdy, když tu věc tak úplně neznají. Čeští studenti mají větší znalosti, ale ta prezentace tomu vždy neodpovídá.

Velká výhoda FSV je její stále ještě rodinný charakter a individuální práce se studenty.

Mají znalosti, ale neumějí je „prodat“? Mohou se vůbec prosadit v zahraničí?
V zahraničí mají naše studenty rádi, protože tam aktivní kupodivu docela jsou. Možná si až tam uvědomí, co všechno znají. Sice se objevují stesky, že se úroveň středoškolského vzdělání zhoršuje, ale já si to nemyslím. Zahraniční profesoři mi říkají, že Češi jsou u nich jako štiky v rybníku, že prý ty jejich líné studenty pořádně proženou.

Učila jste i na VŠE, bylo by možné srovnat způsob výuky s FSV?
Ve třídě jsem měla 200 studentů a žádného jsem neznala jménem. U nás znám skoro všechny magistry i absolventy. Znám jména, u některých znám jejich uplatnění a třeba i lásky… Velká výhoda FSV je její stále ještě rodinný charakter a individuální práce se studenty. Studenti VŠE víc berou v úvahu to, co budou dělat po škole. Často míří do byznysu, mají trochu jiné uvažování, škola je pro ně většinou jen instrumentem. Skoro všichni tam při škole pracují a podle toho to někdy vypadá. Naše studenty škola víc zajímá, chtějí se něco dozvědět.

Je něco, co Vám na FSV vadí?
Mrzí mě, že nejsme na jednom místě. Kdybych mohla změnit fakultu, přestěhovala bych ji do jedné budovy. Chybí tady interakce mezi instituty. Když jsme ještě sídlili na Národní třídě a výuka byla v Hollaru, kolegy z ostatních institutů jsem potkávala mnohem častěji. Naštěstí dobré a přátelské vztahy, které jsme si tehdy vytvořili, stále fungují. Tradičně nejlepší vztahy máme s ekonomy, je to nám nejbližší institut.

Vzdálenost je tedy velký problém?
Myslím, že je. Dříve jsem mívala ve třídě i studenty z IES, teď už je tam několik let téměř nemám. Bývalo přitom běžné chodit na kurzy jiných institutů. Fakulta ještě může růst, ale neměla by úplně ztratit rodinný charakter. Její bohatství je i v osobní interakci.

Každý rok nastupuje na každý obor přes sto nových studentů. Nevytratil se už rodinný charakter?
Na bakalářském stupni se s tím moc dělat nedá, i když více studentů už brát nemůžeme. Ale na magistru rodinná atmosféra přetrvává. A to mluvím za katedru, která má asi sto studentů.

Všichni si stěžují na roztříštěnost fakulty, ale nikdo se nehodlá vzdát své budovy. Vaše katedra má přitom jako jediná vlastní objekt v Rytířské ulici.
Je to dlouhodobý problém. IMS se z Rytířské přestěhoval do Jinonic, ale naše katedra tam zůstala. V Jinonicích nebylo dost prostoru, navíc to naše široké aktivity ani neumožňují. Třeba francouzští hostující profesoři do Jinonic nechtějí jezdit.

Pronájem Rytířské nám ale příští rok skončí. Budova patří ministerstvu zahraničí, které loni část zrekonstruovalo. Chtějí tam ale být jen dočasně. Uvažovalo se o převodu domu na univerzitu, ale je otázkou, jestli by přestěhování IMS něco řešilo. Výhodou je blízkost Hollaru a Opletalky, protože často mezi budovami přebíháme i třikrát denně. S nedostatkem prostor bojují všichni. Mluvilo se třeba o přesunutí humanitních fakult na Albertov. Vnitřní soudržnosti fakulty i studentům by přiblížení určitě pomohlo.

Lenka RovnáNěkteří ekonomové navrhují přejmenování fakulty. Souhlasíte s tím?
Měli bychom hledat řešení, které prospěje všem. Velmi mi záleží na fakultě a nedovedu si ji bez ekonomů představit. Pokud se skutečně cítí tak strašně poškozeni tím, že v názvu školy nefiguruje slovo „ekonomický“, musíme se o tom bavit.

Ekonomie je společenská věda, není to zdůrazňování jednoho oboru na úkor jiných? Neštěpí to fakultu?
Obávám se, že máte pravdu. Jednotu fakulty to rozhodně neposiluje. A je to i otázka emocí… Navíc nápad spojit IES s CERGE by nakonec poškodil obě strany, fakultu i institut ekonomie.

Příznivci změny argumentují malou známostí výuky ekonomie na FSV.
Nedomnívám se, že by studenti na středních školách nevěděli, že se u nás učí ekonomie. Počty přihlášek to potvrzují. Je ale potřeba zlepšit propagaci celé fakulty.

„Česká společnost si své mravní hodnoty teprve hledá, nemá je vybalancované.“

Británie i Kanada, o které se zajímáte, jsou známé vysokou úrovní politické kultury. Bylo by tam možné, aby ve vládě seděl politik, který má na účtu miliony, jejich původ nemůže prokázat a ještě pobírá sociální dávky?
Absolutně ne! V Británii odstupují politici i po nepodařeném výroku nebo po pouhém podezření z nějakého přečinu. To, co je možné u nás, by politikům na Západě neprošlo. Česká společnost si své mravní hodnoty teprve hledá, nemá je vybalancované. Na druhou stranu jsme na tom lépe než třeba jižní Evropa. Vnímání etiky a mravnosti není všude stejné.

Může to dát společnost politikům najevo?
Ano a určitě by to nemělo být jen jednou za čtyři roky ve volbách. V tomto by měla být mnohem aktivnější občanská společnost. Není možné, aby si politici dovolovali věci, které společnost odsuzuje.

Nesouhlasíte tedy s názorem, že občanské iniciativy nemají právo do ničeho zasahovat?
Občanská společnost je nesmírně důležitá. V zemích s rozvinutou občanskou společností je velmi těžké změnit demokratický systém. A také v nich snadněji probíhá přechod k demokracii. Je dokázané, že i v Česku proběhla ekonomická transformace lépe v regionech, kde byla občanská společnost aktivnější.

V roce 2003 jste byla členkou-alternátkou Jana Kohouta v Konventu, který vytvořil tzv. ústavní smlouvu EU. Jaké to bylo spolurozhodovat o budoucnosti Evropy?
Bylo to úžasných patnáct minut slávy (smích). Když jsem přišla do Konventu, nevěřila jsem, že by se tolik lidí s různými a často protichůdnými názory mohli na něčem dohodnout. Na evropském integračním procesu mě fascinuje, že každý sice hájí zájmy svého státu, ale zároveň všichni ví, že je není možné hájit na úkor ostatních. Vždy je snaha domluvit se, najít společné stanovisko.

„Názory Václava Klause nám škodí nejenom v Evropě, škodí nám i ve světě.“

Pověstný „bruselský kompromis“, kdy nikdo není nadšen, ale ani nespokojen?
Ano, není to tak, že jeden vyhraje a druhý odejde poražen. V současném globalizovaném světě to ani jinak nejde – když nebudeme hrát takto, tak nebudeme hrát vůbec.

Řada lidí to ale vnímá tak, že se schválí všechno, co „přijde z Bruselu“.
To je právě chyba! Brusel je až na konci celého procesu. Začátek vytváření evropské politiky je v národních státech. Vlády neschvalují „co přijde z Bruselu“, ale to, na čem se předtím dohodli! Politici rádi svalují odpovědnost na Brusel, přitom tam mají své zástupce.
Je to podobné, jako když současná česká vláda není schopna říct „my jsme Lisabonskou smlouvu vyjednali, odsouhlasili, podepsali a stojíme za ní“. Vždyť tam všichni byli a teď se tváří, že ta smlouva spadla z nebe! Ale postupně se vše lepší.

Euroústava ale nakonec přijata nebyla. Nebyl to moc ambiciózní projekt?
Ta smlouva nebyla velký průlom. Problém byl v označení „ústava“, protože to vzbuzovalo zbytečné obavy ze „superstátu“. Každý právník ale potvrdí, že to ústava ve skutečnosti není. Ale přišlo rozšíření a byla snaha symbolicky říct: jsme jedna evropská rodina, pojďme se obejmout, mít se všichni rádi a nazvěme si to ústavou. V tomhle to bylo asi moc ambiciózní.

Lenka RovnáByla by smlouva průchodnější, kdyby se nazvala jinak?
Asi ano, ten název leckoho dráždil. Problém byl i v komunikaci s veřejností. Není to sexy téma. Koho z občanů zajímá, jestli bude někde sedět patnáct komisařů s plným hlasem a třináct s hlasem neplnohodnotným…

Znepokojuje Vás něco v současné EU?
Neuvědomění si toho, že každý nemůže hrát jen sám za sebe. Samozřejmě nechci, aby české národní zájmy utrpěly. Ale myslím si, že jejich nejlepší realizace je možná v EU.

Poškozují názory Václava Klause pozici Česka v Evropě?
Ano! A nejenom tam, škodí nám i ve světě. Ať už povídá o evropských záležitostech nebo si hraje na experta v globálním oteplování.

„Prezident nemá velké pravomoci a rozhodně bych je nerozšiřovala. Má to být morální autorita, hlava státu, ne politik s exekutivní mocí.“

Jak je v evropských institucích vnímán?
Je to takové vděčné téma hovoru (dlouhý smích).

Líbí se Vám projekt nové Národní knihovny na Letné?
Zpočátku jsem z ní byla rozpačitá. Ale Eiffelovka se taky nejdřív nelíbila. Asi to bude zásah do panoramatu Prahy, ale zase to může přilákat další turisty. Spíše jsem pro, novou knihovnu potřebujeme a bude báječné mít vše na jednom místě.

Měla jste v nedávných prezidentských volbách svého favorita?
Samozřejmě! Asi je jasné kterého.

Jste pro přímou, nebo nepřímou volbu?
Po tom, co jsem viděla, bych se spíš přiklonila ke všelidovému hlasování, i když mi dosavadní způsob volby nevadil. Prezident nemá velké pravomoci a rozhodně bych je nerozšiřovala. Má to být morální autorita, hlava státu, ne politik s exekutivní mocí.

Za čtyři měsíce bude olympiáda v Číně. Je správné pořádat hry v zemi, kde jsou lidi vězněni a popravováni za své názory?
Chápu názory odpůrců. Ale říkám si, že když do Číny najednou přijede tolik turistů a politiků, může se ta země trochu víc otevřít a může to mít pozitivní vliv.

Nebude to spíš legitimizovat tamní režim?
Není to pokrytecké? My budeme s Čínou vesele obchodovat, ale nepojedeme na jejich olympijské hry? Uděláme gesto, ale na druhé straně je podporujeme odebíráním jejich výrobků. Nemyslím si, že by úplný bojkot Číny pomohl režim rozvalit. Riziko zneužití k propagandě tu je, ale doufám, že hry mohou režim trochu nahlodat.

Má se Česko zapojit do protiraketové obrany?
Systém bych posuzovala v rámci NATO a evropské obrany. Sousedů a spojenců bychom se měli víc ptát. Není dobré, že je to jen dvoustranná česko-americká otázka. Ke svým spojeneckým závazkům se ale musíme hlásit, i když pod NATO by pro mě byl radar přijatelnější.

prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc.

Lenka Rovná (*1955) založila a vede katedru západoevropských studií IMS, v roce 2005 byla jmenována profesorkou. Věnuje se aktuálním otázkách Evropské unie a reáliím Spojeného království a Kanady. Vydala několik knih, například Dějiny Kanady, Kdo vládne Británii?, či Premiérka Jejího veličenstva. Pět let přednášela na kanadských univerzitách v Ontariu, Québecu a Calgary. V letech 2002 – 2003 byla členkou-alternátkou zástupce české vlády při vytváření ústavní smlouvy EU. O rok později byla jmenována francouzským prezidentem rytířkou Národního řádu za zásluhy ve prospěch evropské věci. Je také nositelkou titulu Jean Monnet Chair Ad Personam pro Evropská politická studia.

Foto: Tereza Barteková

2 757 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (3 hlasujících, průměrné hodnocení: 5,00 z max. 5)
Loading...

Související články:

Komentáře nejsou povoleny.