Každý člověk potřebuje prostor, aneb cesta k domácí univerzitě

Při sestavování rozvrhu na letní semestr se opět vyostřil problém nedostatku prostoru, a to jak učeben, tak kabinetů pro vyučující. Akutně hrozilo, že se některé kurzy nebudou moci otevřít, protože je fyzicky není kde vyučovat. Provizorní řešení spočívají ve výuce na místech, která jsou zároveň kabinety, či jsou určené jako studijní místnosti pro studenty.

V takové situaci jsou představy o tom, že by každý zaměstnanec fakulty měl na pracovišti alespoň vlastní stůl a počítač, značně nadsazené – například katedra amerických studií má 18 členů, kteří sdílí včetně vedoucího dvě malé místnosti se čtyřmi počítači.

Tato situace je poměrně neblahá, a to především proto, že se ve škole za těchto podmínek v podstatě nedá systematicky pracovat. Bohužel je mnohem efektivnější připravit většinu věcí z domova a do Jinonic přijít pouze na „odučení“ jednotlivých přednášek.

V takovém prostředí ale jen těžko může fungovat alespoň elementární spolupráce, a když se lidé fyzicky nevídají, tak se i triviální administrativní záležitosti vyřizují jen obtížně. Není možná zase taková náhoda, že jak v ziskových, tak neziskových společnostech má většina lidí svůj vlastní pracovní stůl a dohromady se v pracovní době fyzicky vyskytují na stejném místě.

Budeme učit v parku?

Fakulta sociálních věd se tedy vydala na průkopnickou cestu, protože zřejmě považuje výše zmíněný způsob organizace práce v dnešní době za zpátečnický a neefektivní. Kabinety nejsou v podstatě potřeba vůbec, protože doma má každý internet, dokonce přes VPN s přístupem do všech elektronických databází univerzity. Ušetří se tak za topení, za počítače i za nábytek.

I učebny se dají lehce „outsourcovat“ („vypramenit“) – každý učitel dostane na semestr podle počtu kurzů určitou částku, za kterou si sám zařídí místnosti na výuku, a? už u sebe doma, v kavárně či v parku. Zejména v letním semestru bude jistě oblíbená rozlehlá louka za jinonickým areálem, kde se budou v souladu s dobrými tradicemi peripatetické výuky míjet zadumané hloučky vedené rozšafnými přednášejícími.

S dalším rozšířením moderních technologií půjde osobní kontakt omezit zcela, přednášky budou přenášeny jako sdílené videokonference, konzultační hodiny se budou odehrávat výhradně přes Skype a schůze katedry na univerzitním chatu. Většina budov UK se tak konečně bude moci komerčně pronajímat, což se snad pozitivně projeví i na platech zaměstnanců.

Místností je dostatek, problémem je organizace

Pokud se vám zdá výše načrtnutá vize poněkud démonická, možná by stálo za to učinit některé konkrétní kroky, které by ji alespoň trochu oddálily. Nedostatek místností je totiž do velké míry pouze virtuální – když se po Jinonicích ve všední den projdete, zcela určitě na nějakou prázdnou učebnu narazíte.

Velké proluky vznikají díky tomu, že se jednotlivé fakulty opakovaně nebyly schopny shodnout na délce trvání jedné přednášky – FSV trvá na hodině a dvaceti minutách, FHS a FF vyučují shodně hodinu třicet. Pokud se používání učeben dělí mezi tyto dvě fakulty, nutně vznikají i poměrně dlouhé mezery.

Rozdílná délka vyučovací hodiny navíc znemožňuje spolupráci při vytváření rozvrhu, kdy některým institutům či katedrám místnosti přebývají, ale nemohou je nabídnout jiné fakultě. Neochota nabídnout přidělené, ale přebývající učebny může také hrát svoji roli.

Podle systému Tajemník je v Jinonicích 29 učeben, tj. při počtu osmi kurzů denně na jednu učebnu tu lze učit až 1160 kurzů týdně. Pokud se odečtou kurzy na Institutu ekonomických studií a Institutu komunikačních studií a žurnalistiky (je jich 189), tak ostatní instituty Fakulty sociálních věd „odučí“ v Jinonicích 367 kurzů týdně. Aby byly všechny místnosti zaplněny, musela by Fakulta humanitních studií „odučit“ v Jinonicích neuvěřitelných 793 kurzů týdně.

Bohužel neexistuje ani centrální systém, kde by alespoň tvůrci rozvrhů viděli všechny volné místnosti, i v roce 2007 je třeba se spoléhat na vytištěné papíry a ústní dohody mezi představiteli jednotlivých institutů a fakult.

Jistě, některé místnosti nejsou schválně zaplněné kvůli případným konferencím a v pátek se asi nikomu nechce učit do 19.50, nicméně čísla ukazují spíše na to, že místo potenciálně existuje, pouze je třeba lépe zorganizovat jeho využívání.

Kromě sjednocení začátků vyučovacích hodin a předávání nevyužitých místností by se například diplomové a bakalářské semináře mohly učit v kabinetech, zejména pokud jsou do nich přihlášení třeba jen dva studenti. To by ale každý vyučující musel mít alespoň kabinet…


Kryštof Kozák
Autor je doktorand a vyučující na Institutu mezinárodních studií FSV UK

995 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (6 hlasujících, průměrné hodnocení: 4,67 z max. 5)
Loading...

Související články:

    žádné články nenalezeny

Jeden komentář: “Každý člověk potřebuje prostor, aneb cesta k domácí univerzitě”

  1. TomiFK napsal:

    Tak trochu kafkovsky problem, doufejme, ze se najde dobre reseni…ackoliv ten park pri peknym pocasi by nebyl zas tak spatnej 🙂