Jadwiga Šanderová: Sociologické uvažování se vždycky hodí

S docentkou Šanderovou jsem si v její pracovně v Jinonicích povídala nejen o stereotypech, kterými se zabývá prosincové číslo Sociálu.
Řeč přišla také na studium sociologie a její význam pro společnost, stejně jako na budoucnost sociologie a sociologů v současném světě.

Můžeme v sociologii nějak vymezit pojmy „stereotyp“ a „předsudek“?
S definicemi pojmů ve společenských vědách je to obecně složité, protože vždycky záleží na kontextu, ve kterém je používáme. Samotné vymezení jako takové nám totiž moc neřekne.

Pojmy „stereotyp“ a „předsudek“ se do jisté míry překrývají. Oba se používají v psychologii, v sociální psychologii a samozřejmě také v sociologii. Stereotyp je především psychologický a filosoficko-antropologický pojem. Je to určité schéma vnímání, které si osvojujeme během socializace a které nám umožňuje vnímání rychle zaměřit na to, co je v daném kontextu podstatné. Svět je totiž příliš složitý a člověk není schopný pozorovat úplně všechno. Je tedy již od dětství veden k tomu, aby se zaměřoval na nějaké základní rysy toho, co pozoruje. Nesleduji určité živočichy ve všech jejich detailech, ale vidím ptáky. Pozoruji-li neznámé lidi, vidím především muže a ženy.

Sociologové se zaměřují na ty stereotypy, které jsou svého druhu obecně rozšířenými
charakteristikami různých kategorií lidí. Stereotyp se všeobecně týká čehokoli. V sociologii se vztahuje ke kategorizaci lidí.

Můžeme stereotypy nějak rozdělit?
V sociologii se rozlišují autostereotypy a heterostereotypy, které se vztahují především
k národnostem, etnikům či takzvaným rasám. Autostereotypy se týkají toho, jak charakterizujeme skupinu či kategorii lidí, k níž patříme. Většinou jsou to příznivé charakteristiky, protože se zpravidla vymezujeme vůči ostatním jako ti lepší. Jedním
z autostereotypů Čechů je, že jsme mistry improvizace.

Oproti tomu heterostereotypy jsou většinou negativní a týkají se těch druhých, tedy skupin lidí, k nimž nepatříme. Například jeden z běžných heterostereotypů Skotů je (nebo alespoň býval), že jsou lakomí. Všimněte si, že tady už nejde o nějaké neutrální schéma vnímání, ale že se přidává hodnocení. Právě v tom se sociologické pojetí stereotypu překrývá s předsudkem.

Svým způsobem jsou heterostereotypy a autostereotypy předsudky, nicméně s předsudkem se zpravidla pojí nějaký postoj, který ovlivňuje to, jak s lidmi, vůči nimž máme předsudky, jednáme.

Panuje nějaký všeobecný předsudek o sociologii?
U nás o žádném nevím, ale na Západě jsem se často setkávala se stereotypem „sociolog rovná se levičák“. Je pravděpodobné, že na tam je hodně sociologů levicově
zaměřených a možná je takových i většina, ale rozhodně ne všichni. V tom je právě ta
předsudečnost, že aniž bych se zabývala konkrétním člověkem, mám ho zařazeného do nějaké kategorie a automaticky si řeknu: „Je to sociolog, tak je levičák“.

Proč jste šla studovat sociologii Vy osobně?
Musím přiznat, že když jsem se rozhodovala, co budu dělat po maturitě, moc jsem
toho o sociologii nevěděla. Asi hlavně proto, že se tu začala znova rozvíjet až tak v sedmašedesátém roce. To jsem se blížila maturitě a začala jsem přemýšlet, co dál. Tenkrát jsem se dozvěděla, že profesor Milan Machovec má otevírat obor „srovnávací věda náboženská“. Pro teenagera je náboženství něco, co ho hodně zajímá, a i mě zaujalo, ačkoliv jsem byla vychována v ateistickém prostředí.

Když se na to dneska dívám zpátky, zajímalo mě to jako sociologický problém, takže
mě vlastně sociologie oslovovala už tenkrát. Srovnávací vědu náboženskou nakonec neotevřeli, a já se rozhodla studovat politologii a politickou ekonomii. Pak ovšem nastala normalizace, takže politologie byla zrušena a nám bylo umožněno vybrat si místo ní, co
se každému líbilo. Já jsem si zvolila sociologii. Takže jsem se k ní dostala takovou trochu
delší cestou.

Jak tenkrát vypadala sociologie na vysoké škole?
Samozřejmě úplně jinak. Já jsem tedy měla docela štěstí, protože jsem začala studovat v roce 1969, kdy ještě doznívalo politické uvolnění šedesátých let. Samozřejmě, že Marx a Lenin byli základ, ale přece jenom jsme měli řadu pedagogů, kteří dobře znali západní sociologii a kteří se nám snažili trochu rozšířit obzory.

Učebnice a literatura na to sice nebyly, ale stejně musím říct, že v té době, kdy jsem studovala, měla řada našich učitelů snahu ukázat nám, že není jenom marxisticko-leninská sociologie.
A i když to byla vždycky takzvaná „kritika buržoazní sociologie“, člověk se něco dozvěděl.

Co si myslíte o zavedení druhého kola na ISS u přijímacího řízení, které by na rozdíl od SCIO testů ověřilo základní povědomí o oboru?
Nepochybně s tím souhlasím. Ani ne tak proto, že bych si myslela, že adepti studia
musí přijít už s nějakými konkrétními vědomostmi, ale spíš proto, aby se poznali motivovaní studenti a studentky, kteří vědí, proč sociologii chtějí studovat, a kteří se
o ten obor a společnost, v níž žijí, alespoň trochu zajímají a něco o tom vědí.

Je pravda, že když se dříve dělaly přijímací zkoušky, bylo studentů míň. Když jsem tu
začínala učit, jich v prvním ročníku bylo asi dvacet. A nedělaly se jen testy, ale také ústní pohovory. Takže jsme samozřejmě vybrali ty motivované. Dnes se na univerzitu hlásí a především se přijímá podstatně víc studentů. Demokratizace vzdělání, tedy že všichni mohou jít na vysokou školu, ale také může vést ke zklamání.

V době, kdy jsem se já dostala na vysokou školu, to opravdu nebylo jednoduché. Přijetí
předcházel prosévací proces ze všech možných hledisek. A kdo poté dosáhl vysokoškolského diplomu, měl více méně jisté, že dostane nějaké to takzvaně lepší pracovní místo.

Kde se sociologie může uplatnit?
Sociologové a sociologické vědění obecně jsou potřeba všude a všude se také mohou uplatnit. V dnešní době je ze sociologie nejvíc vidět marketing a výzkum veřejného mínění. Já vždycky říkám, že tato odvětví se mají k sociologii jako výroba prášku na praní k chemii.

To je totiž to, co je nejvíc vidět, co je v novinách. Sociologie se ale zabývá především vztahy mezi lidmi a kulturními a širšími sociálními kontexty toho, co se děje. Je to především způsob myšlení a způsob pohledu na svět, který je důležitý všude. Ať řešíte jakýkoli problém, sociologické uvažování se vždycky hodí. Konec konců i prodavačka
může využít sociologické vědění, ačkoliv sociologické vzdělání by už v tomto případě byl trochu luxus.

Nemyslím si ovšem, že všichni absolventi získají zaměstnání, jaké si představují. Z tohoto hlediska se možná sociologů produkuje zbytečně moc, protože tolik jich v dnešní době potřeba asi není. Na druhou stranu si ale říkám, že je fajn, když hodně lidí s vysokoškolským vzděláním bude alespoň trochu sociologicky myslet.

Mění se nějak zásadně studenti rok od roku?
O dnešních studentech téměř všeobecně platí, že jsou čím dál méně ochotni číst. Stále víc je to namáhá a zaneprázdňuje, protože prostě zvyklí číst nejsou. To vidím jako problém.

Já chápu, že doba se mění a že jsme v přechodném období, kdy vzniká něco nového.
Na druhé straně jsem ve svém věku trochu konzervativní a dost těžko si umím představit, jak se bude sociologie studovat a rozvíjet, když se nebude číst. Paradoxní
je, že my jsme hodnoceni především podle toho, kolik toho napíšeme.

Jaký je Váš názor na sociologii v dnešní době? Lze nějak vytyčit její úkol?
Například genetika má jasně daný úkol – rozluštit lidský genom. Sociologie podle mého názoru podobný úkol nemá. V ní jde o to permanentně identifikovat problémy, které se mění či jen „převlékají kabáty“, a hledat jejich kořeny.

Alžběta Riethofová
Foto: Ondřej Blažek

3 219 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (zatím žádné hodnocení)
Loading...

Související články:

    žádné články nenalezeny

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *