Sociál

Glosa: Než zmizí iluze

Kolegy-studenty, kteří chtějí působit v akademickém senátu, svým způsobem lituji. Mám téměř vrozenou skepsi ke všem podobným institucím. Ty jen jednají a dohadují se, že se dohodnou. A výsledky? Ale jděte, to přece nejde tak snadno…

Chci něco změnit a prosadit něco přínosného, hájí se kandidáti. Ale ano, beze všeho, to jim schvaluji. Potřebují k tomu však sedět v instituci slovutně zvané senát? Nepotřebují. Každý, kdo chce něco udělat, udělá to i bez kazajky své funkce. Z vlastního nadšení.

Někdy mám ten dojem, že do těchto senátů kandidují jen ti lidé, aby potom mohli všude říkat, že právě oni jsou senátoři, nebo aby se tím mohli chlubit před svými vysněnými protějšky. Konkrétní výsledky nevidno. Proto jsou volby do těchto senátů provázeny takovým (ne)zájmem.

Aby se tento pokřivený obraz vylepšil, bylo by třeba, aby senát prošel zásadní změnou svého fungování. Aby dostal více kompetencí a především prostředků, které by mohl využít k realizaci nejrůznějších projektů či akcí. Jedině tak se projeví tvůrčí schopnost jeho jednotlivých členů a potvrdí i oprávněnost jejich volby.

Než se tak stane, je snaha sedět v senátu iluzí. Buďto iluzí o možnosti změnit systém, nebo o vlastní schopnosti přesvědčit druhé. V současném zkostnatělém systému, jsou však obě formy snahou sisifovskou. Ale jestli má někdo čas házet hrách na zeď, nebraňme mu v tom.

Jiří Štefek (IPS)