Být dobrovolníkem neznamená zachraňovat svět, ale chvíli pobývat v tom lepším světě.

 „Věříme myšlence dobrovolnictví jako možnosti rozvoje vlastních schopností  a příležitosti k získání cenných zkušeností různého charakteru. Podporujeme téma dobrovolnictví jako přímý podíl na rozkvětu občanské společnosti aktivně posilujeme její hodnoty,“ popisují své pohnutky lidé z Tamjdem na domovském webu. Je jich šest, dva z nich Tomáš Fliegl a Štěpán Zelinger prošli Univerzitou Karlovou. Náhoda nebo snad společný zájem je svedl na společnou cestu dobrovolnictví a občanského altruismu. V Tamjdem není člověk úředník, ale v první řadě dobrovolník, který chce utéct z té „zlé“ společnosti a chce pobýt v „lepším“ světě, kde nejde o zisk.

„Já jsem začal s dobrovolničením vlastně kvůli jedné holce, Francouzce, která shodou okolností byla na stejné IVSce (International Voluteer Service) v Paříži, co mi doporučila kámoška. S člověkem to dost zamíchá, když je na rok pryč a vidí tam desítky neziskovek, přirozeně ho to začne zajímat,“ popisuje své začátky s pohybem v neziskovém sektoru Štěpán Zelinger, zakladatel Tamjdemu. Ve Francii se setkal s jiným přístupem k dobrovolnictví, jehož rysy si přenesl i zpátky domů. Podle něj osobě, která se chce angažovat jako dobrovolník hodně záleží na formátu projektu a délce. Málokdo investuje svůj volný čas například na to, aby se staral o nepohyblivé nebo dělal sanitáře. „Lidem stačí dělat něco, co je alespoň trochu baví. Mají při tom pocit, že jsou součástí něčeho většího, co je přesahuje, co není jen o jejich prospěchu. A je to ku prospěchu společnosti,“ dodává.

Formát pro dobrovolníka-začátečníka

Většinová společnost bere víkend jako čas odpočinku, válení se, přemítání nebo dohánění toho co se nestihlo během upracovaného týdne. Ovšem nabízejí se i jiné alternativy jak si odpočinout, zároveň se trochu pobavit, a navíc potěšit svou karmu něčím ze spektra dobrých skutků. Tamjdem přišli s Víkendovkami, formátem dobrovolničení, který započíná v pátek po práci nebo škole a končí nedělní svačinou. Na necelé dva dny si lze vyzkoušet, co obnáší být dobrovolníkem a zjistit jestli v sobě pro tuto v západní Evropě poměrně běžnou činnost naleznete vlohy a apetit. „Opustit na dva dny svůj normální život a jet třeba Skládat dříví do Buddhistické kulturní společnosti, v Benediktu nebo pomáhat s rekonstrukcí domu pro lidi s handicapem, či opravovat pivovar v Propolisu není pro člověka až tak velký závazek, může si to jednoduše zkusit a pak zvažovat další kroky,“ komentuje Štěpán projekt Víkendovky, který Tamjdem akreditovali v roce 2012 u ministerstva vnitra jako projekt krátkodobé dobrovolnické služby v ČR. O rok později ho MVČR dokonce podpořilo dotací pro neziskové organizace. Na druhou stranu Štěpán namítá, že je velmi složité určit si, co je veřejně prospěšná věc. Například výše zmiňovaný buddhistický klášter. „Buddhisti mají naprosto jiný myšlenkový diskurs. Pobídka, jak vést svůj život jinak, zamýšlet se nad jinými hodnotami. Netvořit obrovskou ekologickou stopu. Myslím si, že tato konfrontace může lidi velmi rozvíjet,“ obhajuje Štěpán svůj postoj.

Doma těsno, proč nezkusit  workcamp

Druhý absolvent Tomáš Fliegl Štěpána poznal na jedné z Víkendovek, kde mezi nimi vykvetla spolupráce a Tomáš v Tamjdemu začal pracovat jako koordinátor zahraničních workcampů. Těch nyní poskytují řádově stovky, na různých místech po celé Evropské unii, Číně, Japonsku a Spojených státech. Celkový počet států, které s pomocí Tamjdemu může dobrovolník navštívit dosahuje čtyřiceti. „Systém zahraničního dobrovolničení funguje na bázi výměny. Jakože česká neziskovka, třeba Tamjdem vytvoří workcamp tady v Čechách, nabídne několik míst zahraničním agenturám, které na něj vyšlou své dobrovolníky. Pak tvoji dobrovolníci zase můžou jet do zahraničí,“ vysvětluje Tomáš systém, na němž stojí základ mezinárodní spolupráce mezi neziskovkami. Podle Tomáše je workcamp vhodný pro studenty, kteří si na letní prázdniny plánují nějaký program v zahraničí, a nechtějí jet s rodiči k moři. Na workcampu musíte odvést určitý díl dobrovolné práce, přičemž stravu a ubytování zajišťuje hostící agentura, potom ve volném čase můžete cestovat či poznávat okolí. Jako poměrně výstižné, avšak hanlivé označení se pro tento fenomén používá sousloví dobrovolnická turistika.

Dobrovolničení taky něco stojí

Naivní představa, že dobrovolník si vezme ruksak, ešus a s úsměvem na tváři vyrazí směr Svět, se zajisté může objevit v červené knihovně, ovšem reálná čísla se pohybují v položce náklady. Na druhou stranu se potenciální dobrovolník nemusí obávat katastrofických scénářů, že bude muset sáhnout hlouběji do kapsy. Jak už adjektivum neziskový napovídá organizátorům nejde o zisk, peníze, které zaplatíte při podání přihlášky, pokrývají administrativní náklady, práci koordinátorů, částečně stravu a dopravu na místo dobrovolnického programu. Poplatek za Víkendovku činí u studentů 250 korun, za workcamp v zahraničí se musí dobrovolník připravit na poplatek 1500 korun. Na místě se ale už nemusíte starat o nic, jídlo a střechu nad hlavou máte zajištěnou, snad jen počítat s kapesným, které agentura neposkytuje. „Organizace workcampů je hodně časově náročná. člověk se musí vypořádat s kupou přihlášek a jinou byrokracií, proto platíme Tomáše,“ ukazuje Štěpán na kolegu, se kterým se dostanete do kontaktu, pokud zatoužíte po zahraničním dobrodružství. Tomáš mě poučuje, že náklady jsou ve srovnání s cenami jiných akcí, které se konají v cizině poměrně malé. Mladí Španělé, co vystudovali vysokou školu a nemohou najít práci, často volí dobrovolničení, tedy dlouhodobější programy, jako alternativu, jak se vypořádat s nezaměstnaností a zároveň se uživit. Naopak ve státech, které finanční krize z přelomu let 2008 a 2009 tolik nepoznamenala, se v dobrovolničení často angažují lidé, jejichž zaměstnanecká kariéra už dosáhla bodu, kdy mohli opustit pracovní prostředí a jít na odpočinek. V západní Evropě takto dobrovolničí z celkového počtu dobrovolníků až 70% důchodců, což je pro Českou republiku tabula rasa. U nás se dobrovolničení věnují především mladí lidé, studenti, zato lidé pobírající důchod jsou spíš unikátem.

 Hodně nám jde o to, aby si dobrovolníci z campů něco odnesli

Štěpán tvrdí, že s dobrovolníky je důležité komunikovat a debatovat. Trochu je postrčit, aby si na to, co dělají, udělali svůj vlastní názor a nekopírovali názory školometských příruček. „Na jednom campu jsme lidem promítali sérii dokumentů o přírodě od BBC. Abychom trochu provokovali, tak jsme se pak ptali, k čemu je tady vlastně biodiverzita? Stejně svět směřuje k tomu, že tu nebude v tak velkém rozsahu. Jediným dopadem bude to, že to tu bude čím dál tím víc lidský svět. Děje se to ve větší míře posledních sto let. Tudíž vadí vlastně, že máme po lesích PET lahve a igelitky? Možná i o tom dobrovolničení je.“

Adam Folta

159 ×




Sdílej článek


Hodnocení

špatnýpodprůměrnýprůměrnýdobrývýborný (zatím žádné hodnocení)
Loading...

Související články:

    žádné články nenalezeny

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *